Další knihy

Jméno Andreje Brodije najdeme v každé obsáhlejší příručce o postavách československých a někdy i českých dějin. Většinou je zmiňováno v nelichotivých souvislostech. Jednalo se totiž o jednoho z politiků, kteří reálně podporovali dezintegraci první republiky záměrem odtrhnout Podkarpatskou Rus a připojit ji k územně „okrájenému“ Maďarsku.

Osip Mandelštam patří mezi ruské básníky, o kterých se mluví často a mnoho. Jeho životní vazby na Ukrajinu (včetně Krymu) nebyly zatím podrobeny důkladnému rozboru. Knížka A. Pučkova je pokusem o obsáhlý komentář k dvěma krátkým novinovým článkům, které Mandelštam otiskl v roce 1926 a které Pučkov znova přetiskuje.

Zkoumání ruské a ukrajinské emigrace za první republiky a v protektorátu i slovenském státu pokračuje. Novou pomůckou pro dílčí oblast lékařství a zdravotnictví se měla stát encyklopedická příručka informující o osobnostech. Bohužel jde o dílo šité horkou jehlou, nekoncepční a obsahově značně neúplné.

Celosvětový klub Odesanů vydal antologii prací, sepsaných členy jeho literárního studia nazvaného Zelená lampa. Název spolku se odvolává na petrohradskou literární společnost z let 1819–1820, jejímž členem byl také A. S. Puškin.

Nezávislá Ukrajina se do dnešního dne mohla „pochlubit“ dvěma předsedy vlády, kteří za různých okolností opustili svou zemi a zcela zmizeli z jejího veřejného života. Prvním z nich byl Pavlo Lazarenko, druhým Nikolaj Azarov. První z nich byl odsouzen a uvězněn v USA, druhého přivítalo jako exulanta putinovské Rusko.

Kniha autora píšícího rusky zaujme svým názvem, bližší seznámení s ní však vyvolává určitou nejistotu. Odeský rodák Jevgenij Demenok se snaží být svébytným pokračovatelem bohaté literární tradice jednoho z největších měst Ukrajiny. Zdá se však, že je více jejím kronikářem.

Charkovská skupina na ochranu lidských práv vyvíjí už po několik let intenzivní vydavatelskou činnost. Knihy Lva Kopeleva (1912–1997), vypuzeného ze SSSR v r. 1980, vydává už od r. 2010. Nyní přišlo na řadu jedno z posledních děl tohoto disidenta.

Další knížka týkající se do jisté míry vztahu ukrajinského pravoslaví k Athosu, je méně soustředěná než práce stejného autora o zaporožském klášteru na tomto řeckém poloostrově. Autorův výzkum se rozbíhá příliš mnoha směry a efekt jeho badatelského úsilí je proto poněkud sporný.

Formy a proměny vazeb Ukrajiny na pravoslavný svět jsou stále ještě nedostatečně prozkoumány. Založení ukrajinské odbočky Mezinárodního institutu athoského dědictví vydávajícího almanach Afonskoje nasledije, přispělo i k počátku výzkumu památek na někdejší ukrajinskou církevní přítomnost v této části Řecka. Jeho výsledkem je pěkně vydaná a bohatě ilustrovaná kniha Serhije Šumyla.

Rozsahem skromný slovníček sestavený profesorem Správní akademie Ministerstva vnitra Ruské federace je pozoruhodným příspěvkem k fenoménu korupce v Rusku a ke slovní zásobě, která s ním souvisí.