Ukrajinská kronika 2020/6: druhá polovina března

V uplynulých dvou týdnech fenomén koronaviru zcela zastínil veškeré ukrajinské politické dění a odsunul je do pozadí. Ukrajinská kapitola celosvětové koronavirové epidemie se otevřela ve srovnání s Českem asi o dva týdny později. Obavy z jejího rozsahu a z toho, zda a nakolik je Ukrajina schopna jí čelit, jsou však značné.

Soutěž o nejhezčí a nejzajímavější vyprávění o Ukrajině podruhé a jinak!

Vloni byl vyhlášen vůbec první ročník soutěže reportáží o Ukrajině. Tehdy jsme ho uvedli větou: „Víme toho všichni o Ukrajině příliš málo a musíme se stále učit“. To samozřejmě platí dál, i když jsme snad díky onomu prvnímu ročníku nějaký ten krůček kupředu udělali. Aspoň si to myslíme. Vyhlašujeme proto druhý ročník soutěže.

Z listáře Františka Řehoře (5)

Muž, jehož osud v tomto cyklu sledujeme, se v červenci roku 1888 mohl konečně vydat na delší dobu z Vovkova zpět do Čech. Rodnou zemi neviděl plných jedenáct let. Jeho pobyt v rodných Stěřerách, kde žil do svých dvaadvaceti let, se protáhl skoro na celý rok. Do Vovkova se Řehoř vrátil až v červnu 1889.

Pohled do historie Občanského fóra Ukrajinců (1): Program

Vloni v listopadu se v Česku i na Slovensku hodně vzpomínalo na třicáté výročí tak řečené Sametové revoluce. Jen málo se ale ví o tom, že tehdejší dění výrazně ovlivnilo a aktivizovalo také všechny národnostní menšiny tehdejšího Československa včetně Ukrajinců. Ti neměli po celé období od února 1948 možnost organizovaného života.

Poezie v česko-ukrajinských vztazích

Skutečnost, že je 21. březen už od roku 2000 také Světovým dnem poezie, mi úplně unikla. Právě to ale dalo podnět k napsání článečku, které už bylo v rámci těchto webových stránek na čase, ale prostě si dalo na čas. Chci se tu stručně zamyslit nad dvěma dílčími skutečnostmi, které navozuje tento svátek v kontextu česko-ukrajinských vztahů.