V sobotu, 30. listopadu, oslavil kulatiny člověk, bez něhož by nejspíš nikdy nevznikly ani webové stránky My a Ukrajina, ani s nimi spojené facebookové skupiny – historik, vědec, publicista a především zapálený ukrajinista Bohdan Zilynskyj.

Diktát národní jednoty je už tradiční celoukrajinskou akcí zaměřenou na to, aby si libovolný zájemce překontroloval znalost vlastního jazyka. Vzhledem k tomu, že v potlačování ukrajinštiny se po většinu dvacátého století vyznamenaly v podobné míře ruský carský, tak „internacionalistický“, ale neméně ruský režim komunistický, je každoroční organizování této akce nesporně velmi prospěšné.

Webové stránky „myaukrajina“ nenašly během necelých osmi let své existence příliš mnoho stálých spolupracovníků. V době zřizování této platformy jsme měli zjevně příliš velké oči. O to víc zaslouží ocenění těch několika věrných, kteří obsah stránek zajišťovali a nadále zajišťují. Mezi pilné spoluautory patří také docentka MUDr. Magdalena Skořepová, která se už zanedlouho zařadí mezi letošní jubilanty.

V minulém dílu jsme viděli, že archeologie vyvrátila původní představu, že liduprázdnou střední a východní Evropu zaplavila tsunami jednotného národa Slovanů. Doložila přejímání kulturních vzorců původním obyvatelstvem, nemůže však vysvětlit jazykový „shift“. S novými technologiemi bývají sice přejímány i výrazy s nimi spojené (jako dnes „počítačština“ a „manažerština“), nedochází však k úplnému přechodu na cizí jazyk. Tam se musely uplatnit tlaky jiné.

Skoro denně se nám připomene nějaké výročí. Některá se pohybují časově v hranicích běžného lidského věku, jiná však odkazují do podstatně vzdálenější minulosti. K nim patří právě to, na které tu chci poukázat. Není sice „kulaté“, ale v rámci komplexu česko-ukrajinských vztahů si uchovává nesporný význam.