Po zhruba roční přestávce přijíždí nakrátko z Ukrajiny do Prahy mladý, už známý ukrajinský historik Radomyr Mokryk. V pondělí 22. dubna představí v Knihovně Václava Havla svou knihu o počátku moderního ukrajinského disentu. Jeho tvůrci vstoupili do dějin svého národa a země na počátku 60. let minulého století – odtud pochází jeho označení slovem „šedesátníci“.

Dnes večer se konal v pražském Klementinu koncert připomínající sté výročí vzniku pražské Slovanské knihovny. Původně se tato instituce nazývala Ruskou knihovnou Ministerstva zahraničních věcí a současný název nese až od roku 1927, vzhledem ke kontinuitě svého vývoje však slaví sté narozeniny právě letos. Sobě i veřejnosti také nabídla dárek: rozsáhlý knižní sborník o vlastní minulosti a současnosti.

Přiznávám, že nemám čas a energii na pořádný komentář. Nicméně se toho děje tolik... už jen kolem zoufale se bránící a Západem málo podporované Ukrajiny. Rusové tam vedou velkou bombardovací ofenzivu nejen proti energetice, ale hlavně proti civilnímu obyvatelstvu.

Nejvýrazněji propojila přes Černé moře Ukrajinu a Gruzii, básnířka Lesja Ukrajinka (1871–1913). V severozápadní části Ukrajiny, na Volyni, se narodila, její život však skončil v gruzínském městečku Surami ležícím kus pod kavkazským hřebenem. Surami leží mimo hlavní turistické trasy a během naší loňské cesty se nám nepodařilo příslušný kout Gruzie navštívit.

To město patřilo v ukrajinských poměrech k poměrně mladým lokalitám. Jeho počátky souvisely s ruskou expanzí na jih. V rámci boje proti osmanskému Turecku v poslední třetině 18. století začalo Rusko usilovat o získání Krymu, ze kterého vysídlilo část obyvatel, např. Řeky. Pro ně byl Mariupol coby nové město v roce 1778 založen.