České knihy

V posledních měsících jsme na našich stránkách zanedbali jedno z důležitých témat: sledování nových překladů z ukrajinštiny stejně jako českých knih o Ukrajině. Snad se nemýlím, když uvedu, že tato tematika není nikde soustavně sledována. Pokusíme se situaci napravit. Začínáme neobvykle, protože komiksovým knihám jsme zatím pozornost nevěnovali.

Publikování souborů došlých i odeslaných mailů se už stává obvyklou záležitostí. Takové texty nebývají většinou příliš rozsáhlé a vyhovují snaze po rychlém sdělení zajímavých skutečností. Zdá se, že také čtenářsky jsou vděčné. Takovýto charakter má i knížka Patrika Linharta o jeho učitelském působení ve Lvově a o lecčem, „co se kolem seběhlo“.

Tisíce rodičů, ale také učitelů školek i škol, jsou od konce loňského února konfrontovány se zvláštním úkolem. Je třeba vysvětlovat dětem, proč se u nás objevil tak velký počet uprchlíků z Ukrajiny. Ne vždy je k dispozici osobní zkušenost daná společným životem v jednom bytě či domácnosti a její předávání. Tehdy může přijít na pomoc knížka.

Skutečnost, že českých knižních titulů o Ukrajině nyní rychle přibývá, je více než pochopitelná a vítaná. Přitom však titulů, které by stručně a výrazně informovaly o složitých problémech ukrajinských dějin, je stále ještě jako šafránu. Nyní aspiruje na roli užitečné informační příručky knižní rozhovor dvou historiků – českého a ukrajinsko-českého.

Nepřekvapuje, že právě letos byla vydána řada různých knižních novinek s vazbou na Ukrajinu, o jejichž vydání jsme si dříve mohli jen nechat zdát. Důvod je prostý: příchod snad až čtyř set tisíc obyvatel Ukrajiny, především dětí a jejich maminek i babiček. Dopady ruské agrese proti Ukrajině tak po většinu tohoto roku poznamenávaly situaci v českých školkách a školách.

Knižní cestopisy zаměřené nа Ukrajinu zůstávají v českém prostředí vzácností. Právě proto zde věnujeme pozornost této drobné knížce. Autor, nаrozený v r. 1947, ji poslal do světa аž před dvěma roky. Přitom je tаto jeho prvotinа popisem krátké cesty nа Krym, vykonané před více než třemi desetiletími, v září roku 1988.

Historik Vladimír Prokop, učitel sokolovského gymnázia, vydal řadu užitečných prací o tomto městě i celém pohraničním okresu na severozápadní hranici Čech. Kromě toho se dlouhodobě zajímá o vývoj české knižní ilustrace dvacátého století a vydal několik objevných knih o této tematice. Prokopově pozornosti neunikl ani ilustrátor z Ukrajiny uvádějící své příjmení v neobvyklé podobě Wowk.

Ukrajinskému autorovi několika básnických knih, rodákovi z Ternopole, vyšla v českém překladu pořízeném Miroslavem Tomkem pozoruhodná sbírka. Mimochodem, některé texty téhož autora převedl do češtiny a vydal časopisecky Alexej Sevruk. Mohli bychom se tedy pokoušet o zajímavé srovnávání toho, jak původní znění vnímali dva různí překladatelé.

V českém prostředí je označení Volyň poměrně známé, ne vždy je však spojeno s konkrétní zeměpisnou a historickou představou. Tento stav se snaží už třicet let měnit Svaz Čechů z Volyně a jejich přátel. Využívá k tomu svůj spolkový věstník a vydal také řadu knižních publikací. K nim patří i popularizační brožura ing. J. Hofmana sepsaná počátkem devadesátých let.

V složitém a tragickém příběhu ukrajinského disidentství 60.–80. let sehrál specifickou roli matematik a literární historik Leonid Pljušč (1939–2015). Po propuštění ze sovětské psychiatrické léčebny, kde byl násilně držen, odcestoval v r. 1976 na Západ a ve Francii strávil aktivně poslední čtyři desetiletí života. Zároveň ale na Ukrajinu nezanevřel a až do své smrti tam cestoval a účastnil se různých besed. Otázkou je, nakolik je i přes svůj význam a tvůrčí činnost doma na Ukrajině přijímán a oceňován.