Srpen 2019

K původnímu souboru letních etud, který vyšel na počátku r. 1967 v prešovském časopise Duklja, jsem nakonec přidal ještě tři, protože se letním námětem docela hodí k ostatním. V případě etudy dnešní přistupuje ještě čistě osobní důvod. Byl jsem totiž, aniž bych o tom měl tehdy tušení, učiněn jejím hrdinou.

Jméno ukrajinského novináře Romana Suščenka je v Ukrajině známo snad stejně jako jméno režiséra Olega Sencova, v zahraničí se však o Suščenkovi ví méně. Oba přitom reprezentují, ač každý jinak, kus ukrajinské kultury, držený za ruskými mřížemi. Tuto skutečnost je třeba připomínat v dosti lhostejném českém prostředí stále znovu.

Námět sedmé etudy nepatří mezi veselé, ale i on náleží k našim životům. Popsaný příběh se stal určitě v roce 1966. Ten lesnatý kopec za řekou, proťatý malou silničkou a provrtaný krátkým železničním tunelem, jsme viděli od naší chaty. Kousek dál byla malá vesnice, odkud opravdu jen výjimečně směřoval do vzdáleného městečka pohřební průvod.

Ukrajinci starší a střední generace si dobře pamatují na události z 24. srpna 1991. Tehdy, pět dní po uskutečnění amatérského, přesto však velmi nebezpečného státního převratu v Moskvě, zareagoval na tuto událost ukrajinský parlament jediným možným způsobem.

Praha se stala v posledních letech místem konání rostoucího počtu ukrajinských koncertů. Umožňuje to nebývale početná ukrajinská komunita, ač jen nevelká část pražských Ukrajinců se takových koncertů či jiných kulturních akcí účastní. Je třeba doplnit, že mám na mysli hudbu tradiční, nikoli různé žánry moderní pop music.

Vznik etudy o kometě snad souvisí s návštěvou ve vesnické obecní knihovně. Byla v malém domku za mostem přes Sázavu a spravovala ji laskavá paní, která musela stihnout ve vsi všechno možné – byla nejen knihovnicí, ale také asi jedinou učitelkou na místní malotřídce a navíc ještě obecní kronikářkou.

V roce 2014 oslovovaly ukrajinské události obyvatele České republiky, resp. jejich část, více a bezprostředněji než dnes. Málokdo si dnes vybaví, že na jaře roku 2014 bylo možno v Praze postupně navštívit tři výstavy tehdy zcela svěžích snímků, které zachycovaly a pro budoucnost zvěčnily dění na Majdanu.

Sobota 10. srpna byla dnem velkých ruských zážitků: v Moskvě demonstrovalo na 50 000 lidí s hesly typu "Putine, jsi zloděj", ale také "Volby si nedáme ukrást" apod. Byla to největší demonstrace za poslední léta. A co více: Demonstrovalo se od Pitěru po Rostov na Donu či po Brjansk na okraji lesnatého a bažinatého Polesí, u běloruských a ukrajinských hranic. Všude samozřejmě se zásahy brutální policie a "národní gardy".

Žádná z dosavadních letních etud se bezprostředně netýkala Ukrajiny. Stopy a ohlasy ukrajinského světa přivážel do chatky nad Sázavou autorčin manžel s nezvyklým jménem Orest. Někdy s sebou na chvíli přivezl i hosta, třeba historika Ivana Lysjaka-Rudnyckého, když se tento muž poprvé po r. 1945 znovu mohl podívat do Čech.

Text známého českého historika, profesora Jiřího Peška, byl psán v první srpnový den. Není věnován pouze Ukrajině (úvahy, které jsou jí věnovány, najdete v závěru), ale to je právě dobře – občas nám unikají historické, zeměpisné a jiné souvislosti. Proto jej se svolením autora přetiskujeme na našich stránkách.