Březen 2020

Skutečnost, že je 21. březen už od roku 2000 také Světovým dnem poezie, mi úplně unikla. Právě to ale dalo podnět k napsání článečku, které už bylo v rámci těchto webových stránek na čase, ale prostě si dalo na čas. Chci se tu stručně zamyslit nad dvěma dílčími skutečnostmi, které navozuje tento svátek v kontextu česko-ukrajinských vztahů.

Současná podivná a neklidná doba odsouvá do jiné časové kategorie to, co tu bylo ještě docela nedávno. „Doba předkoronavirová“ se svými kulturními i světovými akcemi skončila náhle a rychle zhruba před týdnem. Posledním jejím větším projevem v oblasti česko-ukrajinských vztahů byla beseda, která se konala 9. března. Zájemci se v Knihovně Václava Havla setkali se čtyřmi známými novináři.

Půl roku po vypuštění z putinovského Ruska si našel Oleg Sencov cestu také k nám do Čech. V uplynulých dnech jsme ho mohli několikrát vidět a slyšet. Z dosud otištěných rozhovorů bylo patrné, že pět let pobytu v různých ruských vězeňských „nápravovnách a ponižovnách“, naposledy v polárním městě Labitnangi, nedokázalo vězněného režiséra a literáta změnit.