Oděsa 2018

V dnešní části se budeme věnovat nabídce oděských restaurací v jídlech z ryb a vodních, potažmo mořských živočichů. Vzhledem k tomu, že ryby a mořské potvory nejsou ani kulinářsky, ani odborně můj šálek čaje, mnohá jídla z ryb jsem neochutnal, přestože jsem v Oděse strávil hodně dlouhou dobu, omlouvám se případné nevědomosti. Navíc v době, kdy jsem tam byl, byly dva dny v týdnu, úterý a čtvrtek, tzv. rybné, takže ve všech restauracích a jídelnách, včetně studentské, se podávala jídla z ryb.

Seriál o pokrmech, s nimiž se můžete setkat v nabídkách nejen oděských, ale většiny ukrajinských restaurací pokračuje dalším dílem. Dnes se stručně seznámíme s pokrmy z mouky a obilovin.

Především je třeba podotknout, že oděská kuchyně není jenom ukrajinská. Vzhledem ke své poloze a historickému vývoji se v Oděse snoubí kuchyně nejrůznějších kultur: turecké, židovské, ale i kavkazské, především gruzínské.

Hned při první návštěvě restaurace s naší oděskou partou jsem zjistil, že Češi jsou neobyčejně konzervativní v seznamování se s novými pokrmy. Z druhé strany názvy jídel v jídelních lístcích ani těm starším, kteří si ze školy ještě pamatují cyrilici a dokážou je přečíst, moc neřeknou. Neustálé překládání jídelních lístků mne brzy, eufemisticky řečeno, omrzelo. Těm, kdo se do Oděsy nebo obecně na Ukrajinu podívají, nabízím krátký průřez ukrajinskou kuchyní, drobně obohacený i o oblíbenou kavkazskou a další populární kuchyně.

Během našeho pobytu v Oděse jsme měli v plánu také nějaké ty poznávací výlety do okolí. Když jsem zjistila, že místní cestovní kanceláře nabízejí celodenní zájezd na „fotosafari“ do biosférické rezervace Askania-Nova, přesvědčila jsem i ostatní členy naší party, aby se vydali na tuto dobrodružnou výpravu. Co je tak zajímavého na rezervaci Askania-Nova? Jsou to především zásluhy o záchranu a chov divokého koně Převalského, které spojují Askanii-Novu s pražskou zoologickou zahradou.

Původně jsem měl v plánu seriál o hledání ztraceného času uzavřít příslušně shrnujícím a zobecňujícím epilogem. Ale nikdy jsem se k tomu nedostal. A tak uplynul rok a já se do Oděsy opět vrátil. Bez epilogu.