Politika

Již kolikrát jsem napsal, že žijeme ve veselé době, ale důvodů pro toto tvrzení je stále více. Naposledy mne rozveselil sloupkař Seznamu, kardiolog prof. Veselka z Motola. Už dávno se otřepal z výlevů na téma, že covid je jen chřipčička a nyní se přeorientoval na pomlouvání Ukrajiny. Inu, jako občan na to má jistě právo, stejně jako třeba soudruzi Okamura a Babiš.

Milí přátelé, ozývám se tentokrát z mé oblíbené země německé. Ta ještě předevčírem se zájmem sledovala výměnu v čele ministerstva obrany a nyní už je plně zaměstnána kancléřským odmítnutím poskytnout Ukrajině těžké tanky nebo alespoň povolit jejich poskytnutí jinými zeměmi EU.

Vracíme se opět k poměrně frekventované, ve své současné podobě podivně působící německo-ukrajinské tematice. Jedná se samozřejmě o konkrétní podobu vojenské pomoci, která je z Berlína Ukrajině dlouhodobě slibována, ale řečeno tradičním českým rčením, zatím vždy „skutek utek“. (red.)

V úterním televizním vysílání jsem viděl pozoruhodnou reakci ruského zástupce v radě bezpečnosti OSN, Vasilije Něbenzji, na projev ukrajinského prezidenta Zelenského, totiž prohlášení ruského zástupce, že ony stovky mrtvých civilistů na ulicích městeček v okolí Kyjeva, nalezené po vytlačení Rusů, jsou ukrajinskou inscenací nebo dokonce dílem ukrajinské armády.

Prezident Zelenský dnes podepsal přihlášku do EU. Oznámil to také ve skvělém a emotivním projevu přes internet v Evropském parlamentu, kde pak všichni poslanci stáli a tleskali – ale nic v tom nemohli udělat, protože na přijímací řízení vliv nemají. To je věc šéfů států a ti mají být jednomyslní. Reakce státníků však byla velmi zdrženlivá až negativní. A reakce žurnalistů taky.

Válka. Ve vzduchu napětí a občas zlověstné ticho. A vy nevíte, jestli budete mít ještě práci, jestli budete mít co jíst, jestli vás ošetří, jestli se vaši blízcí vrátí domů. Nevíte, co přinese zítřek. Neustálá obava a strach. Hlavně o svoje blízké. O děti, které si neuvědomují plný rozsah nebezpečí a jejichž přirozeností jsou i v této těžké době hra a zábava. Rozvrácené hospodářství, zničené továrny i lidé, kteří zde pracovali. Nekonečné problémy s dodávkami vody a elektřiny. Život doprovázený jen zřídka ustávajícím duněním ne příliš vzdálené střelby.

Druhé ukrajinské volby letošního roku jsou za námi. Jejich celkový výsledek příliš nepřekvapil – vlastně se čekalo jen na to, k jak vysokému zisku prezidentova strana Služebník lidu dospěje. Absolutní většiny se jí nakonec dosáhnout nepodařilo, výsledné číslo je však i tak v dosavadních dějinách ukrajinského parlamentarismu nebývalé. Takový úspěch nezískal od roku 1994 až do letošního července nikdo.

Píšu tuto noticku v den klidu před nedělními parlamentními volbami v Ukrajině. Počítám-li dobře, jsou osmé za dobu její nezávislosti, resp. od roku 1994. Jako českého občana se mne tato událost bezprostředně netýká, vnímám ovšem určité napětí a očekávání, které ji doprovázejí. Že by byl v neděli 21. 7. konečně zvolen „ten pravý parlament“ a vše se pohnulo k lepšímu?

Rádi zde otiskujeme obšírnou informaci našeho čtenáře Pavla Davida o jeho tichém protestu proti koncertu tzv. alexandrovců. Jeho osamocený protest byl uskutečněn u ČEZ Arény Pardubice dne 24. května mezi 17. hodinou a čtvrt na osm večer a zasluhuje dodatečně ocenění ze strany všech, kteří se ho nemohli nebo třeba i obávali zúčastnit. 

Volební místnosti jsou uzavřeny, brzy budeme znát jméno prezidenta. Získali jsme zamyšlení českého historika, který není ukrajinistou, ale o Ukrajinu se výrazně zajímá. Jeho názory asi vyvolají reakce různého, ba možná zcela protikladného typu.