Leden 2024

O výstavách fotografií s ukrajinskou tematikou jsme tu v minulých sedmi letech psali vícekrát. Snažil jsem se nevynechat žádnou z podobných akcí: fotografie jsou přece svérázným, významným a nenahraditelným historickým pramenem. Navíc obsahují skoro vždy, ač v různém rozsahu, estetický a umělecký rozměr. Platí to i v případě fotografií válečných.

Kniha, o které tu dnes chci s ohledem na tematiku našich stránek psát, není úplně nová: vyšla v r. 2021. Nepochybně zasluhuje pozornost i dodatečně vzhledem ke zpracovanému tématu. Literární historik Lukáš Holeček se opravdu důkladně věnoval anketě o knihu roku, kterou začala v roce 1928 organizovat redakce slavného deníku Lidové noviny a která se udržela při životě, počítáme-li čtyřletou válečnou přestávku, dvě desetiletí.

Nedávné uvedení britského filmu Misie z roku 1986 v České televizi oživilo nakrátko zájem o jeho téma i místo děje. O povaze jezuitských misijních stanic, které působily na pomezí dnešní Argentiny, Brazílie a Paraguaye, toho širší veřejnost příliš mnoho neví. Režisér Roland Joffé pojal události z poloviny 18. století na základě scénáře Roberta Bolta velmi výrazně. Napomohly tomu i sugestivní melodie, které pro film zkomponoval Ennio Morricone.

Právě „přeskakujeme“ ze sedmého do osmého roku existence našich webových stránek. K určitému bilancování je na počátku roku 2024 nemálo důvodů. Rok loňský měl mnoho tváří: ruská agrese proti Ukrajině se nezastavila a v říjnu k ní přibyl obnovený boj Izraele za vlastní existenci. Českou republiku stíhala pro změnu ekonomická nejistota a těsně před Vánocemi nás všechny šokoval zabijácký útok provedený v prostorách Karlovy univerzity.