O historii i současnosti vztahů

Netradiční kapitolky o Gruzii (7): Dvě ztracené nezávislosti

Jedním z vrcholů naší loňské výpravy do Gruzie byl pobyt v hlavním městě Tbilisi. Byl bohužel dost krátký a neumožnil nám seznámit se s památkami města a jeho současným životem dostatečně důkladně. Také tato metropole, protínaná řekou Kurou, totiž nabízí mnoho zajímavého a dochované památky i některé novostavby poskytují pestré a zajímavé dojmy.

Z hlubin dávnověku (XXXVI): Byla či nebyla expanze Slovanů? Doklady materiální

V otázce etnogeneze Slovanů existují ve vědě dva tábory: jeden zastává teorii migrační, podle které se Slované rozšířili po Evropě z „pravlasti“. Kde ta pravlast ležela, o to se vedly spory, Palacký ji umísťuje mezi Odru a Vislu, v dnešní době na základě lingvistických rozborů se nejvíc vědců přiklání k oblasti kolem středního Dněpru, Dněstru a Prypjati. Druhá teorie, autochtonní, tvrdí, že k žádné změně obyvatelstva nedošlo, jen se po Evropě rozšířil nový kulturní model a nový jazyk. Extrémní je teorie tzv. turboslavismu, podle které tu Slované (konkrétně Poláci) byli už od dob lovců mamutů a římští historici jim jenom dávali jiná jména, nazývajíce je Kelty nebo Germány. Další pokračování seriálu o historii severního Příčernomoří a jejím vlivu na Evropu a svět.

Ještě jednou jaro – to z roku osmašedesát (1). Úvodem

Cyklus nazvaný Před padesáti lety jsme na těchto stránkách zahájili před necelými sedmi lety. Postupně se rozrostl na šestapadesát článků. Psal jsem je proto, abych se jejich prostřednictvím vrátil zpátky do dnes už těžko představitelné doby. Tehdejší události totiž zformovaly mne i mé vrstevníky, učily nás myslet a položily základy našeho vztahu ke světu kolem nás.

Avgustyn Vološyn mezi Prahou, Podkarpatskem a Ukrajinou (K 150. výročí narození)

V první polovině března jsme vzpomněli v krátkém časovém rozpětí několika výročí, důležitých z hlediska vývoje česko-ukrajinských vztahů. Dne 17. března si připomínáme nejvýznamnější osobnost meziválečné Podkarpatské Rusi – řecko-katolického duchovního, učitele a politika Avgustyna Vološyna (Augustina Vološina). Od jeho narození v nevelké zakarpatské obci Kelečyn uplynulo půl druhého století.

Setkání ukrajinského novináře a diplomata s TGM v lednu 1919

Výročí narození prvního prezidenta Československé republiky, připomínané jako vždy dne 8. března, může znovu podnítit úvahy o jeho vztahu k ukrajinské otázce. Pražský univerzitní profesor, publicista i poslanec rakouského parlamentu v jedné osobě se zajímal také o ukrajinskou otázku už dlouho před vznikem Československa. Věděl o ní více než ostatní čeští politikové.

O ukrajinských tradicích Mladé Boleslavi

Informace o existenci ukrajinské školy a ukrajinského obchodu v Mladé Boleslavi umístěná před nedávnem na našich FB stránkách zaujala. Když jsem se v komentáři k ní zmínil, že je možno napsat něco o starších ukrajinských tradicích tohoto významného středočeského centra, dočkalo se i toto konstatování nemalého ohlasu.

Studio nebo Akademie? Vzpomínka na ukrajinskou uměleckou školu v Praze

Téma našeho letošního posledního příspěvku bude opět historické: nepozorovaně totiž uplynulo sté výročí založení čtvrté ukrajinské vysoké školy, která působila v meziválečném Československu. Jednalo se o Ukrajinské studio výtvarného umění, které později užívalo také označení Ukrajinská akademie.

Z hlubin dávnověku XXXV: Velké vylidnění Evropy

Ze školních učebnic jsme se dozvídali, že v průběhu 5. a 6. století n. l. Germáni opustili střední Evropu, aby dobývali oslabenou Západořímskou říši. Do vylidněných území se pak od 6. století postupně stěhovali mírumilovní slovanští zemědělci. Jak to obvykle bývá, tento zjednodušený obraz dostává s pokrokem archeologických a genetických metod povážlivé trhliny. Je vůbec možné, aby se celé velké populace naráz vydaly na vojenské tažení? A pokud ne, co tedy způsobilo odchod do té doby usedlého obyvatelstva?

Vzpomínka na ukrajinský skauting (Plast) v řevnickém Dřeváku

„Za všechno může Plast,“ ohlašoval název výstavy uspořádané koncem října v blízkosti budovy řevnického železničního nádraží. Místem konání se stal někdejší nádražní sklad dříví, pěkně obnovený pro kulturní účely a využívaný Základní uměleckou školou v Řevnicích. Je třeba ještě dodat, že v Dřeváku se opravdu topí dřívím v pěkných násypných kamnech.