O historii i současnosti vztahů

O ukrajinských tradicích Mladé Boleslavi

Informace o existenci ukrajinské školy a ukrajinského obchodu v Mladé Boleslavi umístěná před nedávnem na našich FB stránkách zaujala. Když jsem se v komentáři k ní zmínil, že je možno napsat něco o starších ukrajinských tradicích tohoto významného středočeského centra, dočkalo se i toto konstatování nemalého ohlasu.

Studio nebo Akademie? Vzpomínka na ukrajinskou uměleckou školu v Praze

Téma našeho letošního posledního příspěvku bude opět historické: nepozorovaně totiž uplynulo sté výročí založení čtvrté ukrajinské vysoké školy, která působila v meziválečném Československu. Jednalo se o Ukrajinské studio výtvarného umění, které později užívalo také označení Ukrajinská akademie.

Z hlubin dávnověku XXXV: Velké vylidnění Evropy

Ze školních učebnic jsme se dozvídali, že v průběhu 5. a 6. století n. l. Germáni opustili střední Evropu, aby dobývali oslabenou Západořímskou říši. Do vylidněných území se pak od 6. století postupně stěhovali mírumilovní slovanští zemědělci. Jak to obvykle bývá, tento zjednodušený obraz dostává s pokrokem archeologických a genetických metod povážlivé trhliny. Je vůbec možné, aby se celé velké populace naráz vydaly na vojenské tažení? A pokud ne, co tedy způsobilo odchod do té doby usedlého obyvatelstva?

Vzpomínka na ukrajinský skauting (Plast) v řevnickém Dřeváku

„Za všechno může Plast,“ ohlašoval název výstavy uspořádané koncem října v blízkosti budovy řevnického železničního nádraží. Místem konání se stal někdejší nádražní sklad dříví, pěkně obnovený pro kulturní účely a využívaný Základní uměleckou školou v Řevnicích. Je třeba ještě dodat, že v Dřeváku se opravdu topí dřívím v pěkných násypných kamnech.

Sto let pražského ukrajinského pedagogického institutu

Nedávný začátek nového školního roku upozornil na jedno zapomenuté výročí. Počátkem července uplynulo sto let od založení v pořadí třetí ukrajinské vysoké školy, která působila za první republiky na českém území. Ukrajinský vysoký pedagogický institut připravoval v Praze po deset let ukrajinské učitele různých oborů.

Z hlubin dávnověku (XXXIV): Antové a kultura peňkivská

„Nejstatečnější z národů v severním Přičernomoří“, tak charakterizuje Anty v 6. století byzantský historik Jordanes. Původně severoíránské etnikum složené z mnoha dílčích kmenů se postupně poslovanštilo a je spojováno se slovanskou kulturou peňkivskou. Jejich společenská organizace byla na vyšším stupni než u Sklavinů: přestože rozhodující slovo mělo stále shromáždění lidu, historici již hovoří o „králích“. Archeologové nacházejí opevněná centra a bohaté depoty šperků, což svědčí pro sociální diferenciaci a jistý stupeň centralizace moci.

Časopis Porohy mezi vltavskými prahy či peřejemi

Možná naposledy se vracíme k tématu, které zde bylo v minulých letech probíráno v kratším cyklu příspěvků. V r. 1993, po zániku zprvu Sovětského svazu a pak i Československa, se dotvářely nově formované, mnohostranné česko-ukrajinské vztahy. V předchozích desetiletích byly méně zřetelné – ztrácely se ve stínu vztahů československo-sovětských.

Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (13). Můj děda, Akademie a já

Název poslední části cyklu, který tiskneme od loňského května, může působit poněkud sebestředně. Jeho vysvětlení ale není nijak nesnadné. Bylo toho víc, čím mne ukrajinská tradice Poděbrad před více než třiceti lety zaujala, ale osobní důvod patřil k důležitým motivům. Zajímal mne životní příběh jednoho z mých dědů.

Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (12). Co zbylo po Akademii?

Historie Ukrajinské hospodářské akademie se uzavřela po třinácti a půl letech existence: stalo se to v poslední den roku 1935. Škola byla na tento vývoj připravena a byla s ním smířena – československý stát už ji nemohl ani nechtěl nadále financovat. Navíc se v té době původní smysl Akademie, založené pro demobilizované ukrajinské vojáky, už vyčerpal.