O historii i současnosti vztahů

Neznámý text premiéra Avgustyna Vološyna z roku 1939

Řeckokatolický kněz, pedagog a publicista Msgre Avgustyn Vološyn (Augustin Vološin) je postavou, která náleží, byť ne stejnou měrou, do českých, československých i ukrajinských dějin, ale i do dějin své užší vlasti, která za jeho života vystřídala nemalou řádku jmen. Přitom ji Ivan Olbracht označil za „zemi beze jména“.

Před 50 lety (XL). Protest mladých tvůrců z Dnipropetrovska

Druhý kolektivně pojatý protestní dopis, který charakterizuje ukrajinský rok 1968, vznikl o něco později než protest kyjevský. Už svým názvem je spjat s jedním z největších měst Ukrajiny, Dnipropetrovskem, dnes zvaným prostě Dnipro. Připomínka komunisty Petrovského ze jména města zmizela v rámci dekomunizace.

Z hlubin dávnověku (XII): Sarmati od Kazachstánu po Británii

Sarmati představují další skupinu íránských kmenů, která v černomořských stepích postupně nahradila Skyty. O Sarmatech máme už bohatší zprávy od řeckých a římských autorů. Vystupovali někdy jako nepřátelé Říma, jindy jako žoldnéři v římských legiích a v rámci jejich tažení se rozšířili po značné části Evropy. Rozsah, v jakém jejich přítomnost ovlivnila evropskou kulturu, si leckdy ani neuvědomujeme.

Český a ukrajinský patnáctý březen: pochopit toho druhého

Dny kolem pověstných březnových id nemají v českých dějinách dobrou pověst – trvá to už osmdesát let. Náhlý zánik československé státnosti na samém konci zimy, která následovala po 20. výročí vzniku Československa, jakoby předpověděl, že společný státní život Čechů a Slováků nebude trvale možný.

Před 50 lety (XXXIX). Kyjevský „protest sto třiceti devíti“

V loňském roce jsme nestačili upozornit na vše podstatné, co se na území Ukrajiny v roce 1968 stalo a co bylo tak či onak spjato s děním v tehdejším Československu. Vracím se proto v tomto a příštím pokračování do roku jedinečného Pražského jara a upozorním na dva tehdy vzniklé, kolektivně podepsané protestní dopisy.

Před padesáti lety (XXXVIII). Jak viděl Pražské jaro Leonid Pljušč

Už více než půldruhého roku tu po kouscích skládáme mozaiku někdejších ukrajinských pohledů na rok osmašedesátý. Ne všechno se do tohoto cyklu vešlo a navíc zůstává ještě leccos utajeno ve starých svazcích novin a časopisů nebo v kartonech s archivními písemnostmi. Zatím v našem cyklu nezaznělo jedno důležité jméno – Leonid Pljušč.

Z hlubin dávnověku XI: Amazonky, štítonošky a dívčí válka

V minulém článku o bojovné královně Tomyris jsme se dotkli zajímavého tématu, typického pro kultury stepních nomádů 5. - 3. století před naším letopočtem: otázky žen-válečnic.  Řekové jimi byli doslova fascinováni, jak dokazují obšírná vyprávění v mytologii, množství sochařských děl i maleb na keramice. Také v keltských, germánských i našich pověstech jsou zmínky o ženách ve zbroji. Byly to opravdu jen výplody fantazie?

Před 50 lety (XXXVII): Ještě jednou o Palachovi a Ukrajině

To, že Janu Palachovi věnovala brzy po jeho smrti báseň ukrajinská autorka Halja Mazurenko, není jediným dokladem zájmu Ukrajinců o Palachův osud. Asi žádné jiné české či slovenské jméno (kromě Dubčekova) nerezonovalo v prostředí sovětské Ukrajiny i uvnitř ukrajinského exilu výrazněji a nezůstalo přitom jen u roku 1969.

22. leden 1919: nedovršený, ale slavný den ukrajinské jednoty

Nezávislý ukrajinský stát vznikl v roce 1918 ve dvou územních podobách. Na počátku listopadu, kdy ve východní Haliči začalo formování Západoukrajinské lidové republiky, jednoho z nástupnických států Rakouska-Uherska, měla za sebou východněji ležící Ukrajinská lidová republiky s centrem v Kyjevě téměř celý rok značně složité existence.

Před 50 lety (XXXVI): Jan Palach v básni Halji Mazurenko

Náš dlouhý cyklus se už pomalu blíží ke konci. První měsíce roku 1969 totiž naplňoval už jen zoufalý ústupový boj těch, kdo se snažili uchovat co nejvíc z polednových reforem, ale od dubna, kdy byl do člena Komunistické strany Československa zvolen Gustáv Husák, byla už jejich pozice prakticky beznadějná.