Historie

Keltové v Ukrajině? Kelty si většinou spojujeme se západní a střední Evropou a rádi slýcháme, že jádro jejich etnogeneze patrně zahrnovalo i naše území. Jsme hrdi na to, že naše země nese hrdý název Boiohaemum, země Bójů; někteří si možná ještě vzpomenou, že na Slovensku žili nějací Kotinové, po kterých jsou pojmenovány Košice.

Míra povědomí o životě a díle Mychajla Drahomanova (1841–1895) zůstává v současné Ukrajině poněkud ve stínu známosti a popularity jiných osobností. V dějinách Ukrajiny a ukrajinského myšlení zaujímá přitom Drahomanov pevné místo někde na půl cesty mezi pokolením Tarase Ševčenka a generací Hruševského, Vynnyčenka a Petljury. Od smrti M. Drahomanova nás dělí v těchto dnech 125 let.

Vojáci z Ukrajiny se probojovali na jaře roku 1945 na dnešní území české republiky v ještě jedné ozbrojené formaci, která postupovala po boku sovětské armády. V exilovém československém vojsku, vytvářeném od roku 1942 v SSSR, se ve velkém rozsahu a zprvu daleko více než Češi a Slováci uplatnili vojáci z meziválečné Podkarpatské Rusi.

Naposledy jsme tu psali o zastoupení Ukrajinců ve dvou vojenských formacích, které se pohybovaly koncem druhé světové války územím Čech. V Ruské osvobozenecké armádě byli Ukrajinci zastoupeni dost výrazně a zjevně také oni zasáhli do pražského dění po 5. květnu 1945, v posledních dnech tohoto ničivého konfliktu.

Hlavní období jubilejních vzpomínek na květen roku 1945 už skončilo. V závěru bilančního měsíce se vracíme k zapomenutému česko-ukrajinskému aspektu tehdejších událostí. Volně tak navážeme na předcházející třídílné vyprávění o hromadném, etapovitém útěku pražských, resp. českých Ukrajinců směrem na západ, do Bavorska.

Vzpomínka Natalji Narižné na jeden ze skupinových odjezdů Ukrajinců z Prahy do Bavorska, kterou jsme otiskli minule, vzbuzuje mnoho otázek. Nevíme, jak byly takové evakuační železniční transporty organizovány, jaký měly vztah k běžnému jízdnímu řádu, kdo všechno tímto způsobem na západ unikal a kolik musel za dopravu zaplatit.

Exodus, neboli „vyjití Židů z Egypta“, je barvitě popsán v jedné z knih Starého zákona. V ruštině i v ukrajinštině se pro tuto dávnou událost používá archaického termínu „ischod“. Existuje ale také slovní spojení „velykyj ischod“, používané v souvislosti s událostmi jiných historických obdobích.

Tři čtvrti století jsou jedním z mezníků, který nutí vracet se zpátky do doby, která má už velmi málo pamětníků a kterou moje generace poznala v lepším případě z jejich vyprávění. Událostí z jarních měsíců roku 1945 je v posledních týdnech vzpomínáno v českém prostředí poměrně často.

Od jara roku 2017 vzpomíná Ukrajina i její diaspora na vývoj událostí, které byly spjaty s bojem za ukrajinskou státnost před sto lety. Tento dlouhý a nakonec neúspěšný zápas začal po únorové či březnové revoluci v Ruské říši. Jako jeho závěrečný akord bývá vnímán tzv. druhý zimní pochod ukrajinských jednotek proti bolševické armádě, uskutečněný v závěru roku 1920.

Program Občanského fóra Ukrajinců je datován dnem 19. prosince 1989. Dnes se k tomuto dokumentu ještě jednou vracíme. Je třeba pokusit se o zhodnocení, zda a jak se podařilo cíle nově zakládané ukrajinské organizace naplnit. Tehdy se jednalo o organizaci jedinou, kdežto dnes jich funguje v důsledku nárůstu počtu českých Ukrajinců bezpočet.