Historie

Také v roce 1968 žily na českém území, ovšem v menším počtu než dnes, příslušníci ukrajinské národní skupiny. Byli příslušníci různých generací. A pocházeli jak z Ukrajiny, tak ze severovýchodní části Slovenska, často už ale byli rodáky z Čech či Moravy. Mnoho z nich nadále spojoval zájem o to, co se děje v Ukrajině.

Propagaci kterékoli země a její kultury lze vždy dělat na dva způsoby. Jednak shora, akcemi na objednávku, ovlivněnými politickými požadavky. Dokladem mohou být Dny ukrajinské kultury, o kterých zde byla řeč. Postupovat lze ale také obráceně: zdola, z iniciativy jednotlivců. I po této stránce byly květen a červen roku 1968 zajímavé.

Ve svém výkladu jsem se, ač nerad, notně opozdil. Proto teprve nyní dochází na jednu z hlavních česko-ukrajinských událostí roku 1968. Měly jí být tzv. Dny ukrajinské kultury. Jejich obsah však měl málo společného s tehdejším československým děním. Vždyť právě tehdy vrcholily demokratizační tendence Pražského jara.

V předchozích částech tohoto cyklu jsme se snažili sledovat přetváření česko-ukrajinských vztahů v období Pražského jara přednostně po linii Praha – Kyjev. Mimo pozornost tak zůstávali Ukrajinci severovýchodního Slovenska neboli Prešovska. Také těm nabídly tehdejší události nové, ale jak se brzy ukázalo, velmi ošidné možnosti.

V polovině 2. tisíciletí př. n. l. byla ve střední Evropě vyspělá únětická kultura nahrazena kulturou lidu popelnicových polí. Jedna její podskupina, kultura lužická, je někdy dávána do souvislosti s etnogenezí Baltů a Slovanů. Ve vysychajících stepích východně od Volhy se mezitím formovaly válečnické kultury budoucích Indoíránců. Jejich vrcholným vynálezem byl dvoukolový válečný vůz, který se rychle rozšířil v celém prostoru od Irska po Čínu. Nastalo období permanentních válek a přesunů obyvatelstva.

Ve chvílích, kdy se čekalo na zahájení Dní ukrajinské kultury v Československu, bylo už dění v Praze, z hlediska SSSR stále více znepokojující, objektem trvalé pozornosti sovětských komunistů z civilní i vojenské sféry. Zvláštní úkol připadl v této souvislosti vedení Ukrajiny, ale na pomoc přispěchal i jeden „ukrajinský komunista“ z Prešovska.

V květnové Praze roku 1968 kulturních aktivit spojených s Ukrajinou přibývalo. Důvodem byly blížící se Dny kultury Ukrajinské sovětské socialistické republiky, jejichž zahájení připadlo na poslední týden měsíce. Už předtím začínala být kulturní nabídka na tu dobu dost bohatá, česká veřejnost však byla zaujata spíše jinými tématy.

Pojem teheránská konference je běžně spojován s dlouhým a velmi důležitým jednáním čelných představitelů tří protihitlerovských mocností v roce 1943. O čtvrt století později, na jaře roku 1968, se v íránské metropoli konala jiná, počtem účastníků podstatně větší mezinárodní konference. Zabývala se problematikou lidských práv.

Dramatický ukrajinský rok 1918 vyústil před polovinou jara do změny státního systému a vedl k odstranění tehdejší vládnoucí garnitury. Centrální rada nezvládla těžké problémy, které v zemi nastaly po vyhnání bolševiků a příchodu německých a rakousko-uherských vojsk. Konzervativní naladění Ukrajinci proto provedli státní převrat.

Ukrajinská přítomnost v Praze byla na jaře roku 1968, zhruba od poloviny dubna do konce června, zajímavým doplňkem všeho, co se v té době odehrávalo. Vrcholem se staly čtrnáctidenní Dny ukrajinské kultury, o kterých teprve bude řeč. Této nabídce hudební interpretace a výtvarného umění však předcházela módní přehlídka…