Ruské ultimátum Ukrajině z prosince roku 1917

Sté výročí smrti Vladimíra Iljiče Lenina nevzbudilo v našich končinách žádnou zvláštní pozornost. Ačkoli tento nelítostný člověk na území Ukrajiny nikdy nebyl, zapsal se tíživým způsobem i do dějin této země. Cítil se totiž oprávněn o ní rozhodovat „ve jménu revoluce“.

My jsme se s parodií Leninova kultu vyrovnali před časem na našich stránkách specifickým způsobem. Nedávné výročí však chceme připomenout prostřednictvím výrazně vypovídajícího dokumentu z prosince roku 1917, který jsme přeložili z ruského originálu. Aby bylo možno obsah lépe pochopit, musíme přidat krátký historický úvod.

Poté, co se bolševikům podařilo převzít 7. listopadu 1917 moc v Petrohradě, pokusili se o to s úspěchem také v Moskvě (16. 11.) i v dalších důležitých městech někdejší carské říše. V Kyjevě se pokus bolševiků o převzetí moci nezdařil, ačkoli ani tam nescházeli obyvatelé sympatizující s novým politickým systémem. V městě, které se od jara téhož roku postupně stalo opravdovou ukrajinskou metropolí, uhájil moc ukrajinský „předparlament“ (Centrální rada) a jeho výkonný orgán, Generální sekretariát, který už plnil funkci ukrajinské vlády.

Leninem vedená bolševická vláda (rada lidových komisařů) vyhlásila 15. listopadu právo národů Ruska na sebeurčení až po odtržení od ruského státu. Když o sobě daly vědět první symptomy rozpadu Ruska, ukázalo se, že bolševici si jen hráli se slovy. Potvrdilo se to, když tehdejší ukrajinská politická reprezentace reagovala na nově vzniklou situaci svým Třetím univerzálem z 20. listopadu. Vyhlásila jím existenci Ukrajinské lidové republiky, která hodlala udržovat rovnocenné kontakty s „demokratickým Ruskem“, ačkoli to v té chvíli už neexistovalo a nemělo šanci vzniknout ani později.

Vydělování se Ukrajiny z Ruska dělalo ruským bolševikům značné starosti. Poté, co se jim podařilo upevnit moc v hlavní části evropského Ruska, zaslali vedoucí představitelé jejich nové vlády, premiér Lenin a ministr zahraničí Trockij, pozoruhodný přípis už zmíněné Centrální radě. Na formulování textu se zřejmě podílel i Stalin coby „ministr pro národnosti Ruska“. Dokument je datován ke dni 17. prosince 1917.

Pisatelé se poněkud nelogicky obrátili jako představitelé ruské vlády na ukrajinský parlamentní orgán a nikoli na vládu Ukrajiny. V úvodu dokumentu zmínili snahu dosud ruského Finska dospět k vlastní státnosti, ohlášenou dne 6. prosince. O jiných podobných pokusech (např. v případě Litvy) se nezmínili. Poté slovně uznali právo Ukrajiny na nezávislost. Jedním dechem však vyslovili předpoklad, že její budoucí reprezentace začne jednat s bolševickým Ruskem o federativních svazcích a tím se vlastně své nezávislosti vzdá.

Další text dokumentu nabývá už vysloveně ultimativního charakteru. Lenin a Trockij kritizovali Centrální radu, že dezorganizuje východní frontu první světové války, o což se ovšem zasloužili svým převratem sami. Kritizovali také údajnou podporu donských kozáků, kteří také usilovali o určitou míru sebeurčení a zvolili za svého atamana generála Kaledina. Nakonec Lenin a Trockij zcela zpochybnili mandát Centrální rady coby reprezentanta Ukrajinců a předložili čtyři naléhavě a ultimativně formulované dotazy, které byly zároveň požadavky, jejichž splnění by existenci ukrajinské nezávislosti naprosto anulovalo.

Dokument byl ukončen jednoznačnou výhružkou: nebudou-li bolševické požadavky během dvou dnů splněny, pochopí to ruská vláda jako doklad toho, že právě Ukrajina už vede s bolševickým Ruskem válku.

Rada lidových komisařů

4. (17.) 12. 1917

Socialistická vláda Ruska (rada lidových komisařů)

vycházejíc ze zájmů a bratrského svazu dělníků a pracujících vykořisťovaných mas v boji za socialismus a z toho, že tyto principy uznaly četnými rozhodnutími orgány revoluční demokracie – sověty, zvláště první celoruský sjezd sovětů,

potvrzuje znovu právo všech národů, které byly utlačovány carismem a velkoruskou buržoazií, na sebeurčení, a to až po právo těchto národů oddělit se od Ruska.

Proto my, rada lidových komisařů, uznáváme lidovou ukrajinskou republiku a její právo úplně se oddělit od Ruska nebo uzavřít smlouvu s Ruskou republikou o federativních nebo podobných vzájemných vztazích.

Vše, co se týká národních práv a národní nezávislosti ukrajinského lidu, uznáváme my, rada lidových komisařů, ihned, bez omezení a bezpodmínečně.

Proti finské buržoazní republice, která zatím zůstává buržoazní, jsme neudělali jediný krok ve smyslu omezení národních práv a národní nezávislosti finského lidu. Neděláme také žádné kroky, které by omezily národní nezávislost jakéhokoli národa, který je a chce zůstat součástí Ruské republiky.

Obviňujeme Centrální radu z toho, že pod rouškou národních frází vede dvojsmyslnou buržoazní politiku. Ta se už dávno projevuje tím, že Centrální rada neuznává sověty a sovětskou moc na Ukrajině. Rada mimo jiné odmítá okamžitě svolat na základě žádostí sovětů Ukrajiny jejich zemský sjezd. Tato dvojznačná politika nás zbavila možnosti uznat Centrální radu za zplnomocněného představitele pracujících a vykořisťovaných mas Ukrajinské republiky a přivedla Centrální radu v nejnovější době ke krokům, znamenajícím likvidaci jakékoli možnosti dohodnout se s ní.

Takovým krokem byla za prvé dezorganizace válečné fronty. Centrální rada přemisťuje a odvolává jednostrannými rozkazy ukrajinské jednotky z fronty a likviduje tímto způsobem jednotnou a společnou frontu před provedením rozhraničení jejích úseků, které je možné uskutečnit jen cestou organizované dohody vlád obou republik.

Za druhé přistoupila Centrální rada k odzbrojení sovětských vojsk, která se nacházejí na Ukrajině.

Za třetí projevuje Centrální rada podporu kadetsko-kaledinskému spiknutí a povstání proti sovětské moci. Odvolává se přitom vědomě a lživě na údajná autonomní práva Donu a Kubáně a kryje tím kaledinské kontrarevoluční vystoupení, která jsou v rozporu se zájmy a požadavky obrovské většiny pracujícího kozáctva. Propouští také přes své ukrajinské území vojska ke Kaledinovi, zároveň však odmítá umožnit průchod sovětského vojska proti němu.

Tím, že se Centrální rada staví na tuto cestu neslýchané zrady revoluce, na cestu podpory nejhorších nepřátel národní nezávislosti národů Ruska i sovětské moci, nepřátel pracujících a vykořisťovaných mas, kadetů a kaledinců – by nás donutila vyhlásit jí bez jakéhokoli váhání válku i v tom případě, kdyby byla po formální stránce plně uznaným a nesporným orgánem nejvyšší státní moci nezávislé buržoazní ukrajinské republiky.

Nyní, s přihlédnutím ke všem výše uvedeným okolnostem, předkládá Rada lidových komisařů Centrální radě před tváří národů Ukrajinské a Ruské republiky následující dotazy:

1/ Zavazuje se Centrální rada k tomu, že se zřekne pokusů o dezorganizaci fronty?

2/ Zavazuje se Centrální rada, že neumožní napříště bez souhlasu nejvyššího ruského vrchního velitele průchod vojenských jednotek, směřujících na Don, na Ural nebo do jiných míst?

3/ Zavazuje se Centrální rada ke spolupráci s revolučními vojsky ve věci jejich boje s kadetsko-kaledinským povstáním?

4/ Zavazuje se Centrální rada k tomu, že ukončí všechny své snahy o odzbrojení sovětských pluků a dělnické Rudé gardy na Ukrajině a že vrátí bezodkladně zbraně těm, jimž byly odebrány?

Pokud neobdržíme uspokojivou odpověď na tyto otázky během 48 hodin, bude to rada lidových komisařů chápat tak, že Centrální rada je ve stavu otevřené války proti sovětské moci v Rusku a na Ukrajině.

Rada lidových komisařů

předseda V. Uljanov

lidový komisař zahraničních věcí L. Trockij

/rukopisné přípisy k textu:/

Ihned, mimo pořadí

Okamžitě sdělit radiotelegrafem Centrální radě v Kyjevě, všem sovětům, armádním výborům, všem, všem, všem!

Předat ke sdělení do Kronštatu a Carského Sela

lidový komisař L. Trockij

Celý zde zpřístupněný dokument má, použijeme-li moderního výrazu, čistě putinovský charakter a potvrzuje stálost nepřátelského ruského postoje k myšlence ukrajinské nezávislosti. Odpověď generálního sekretariátu, vedeného tehdy Volodymyrem Vynnyčenkem, byla datována 20. prosince 1917 a v osmi bodech odmítla vměšování Ruska do vnitřních věcí Ukrajiny i všechny jeho konkrétní výtky. V závěru bylo konstatováno, že Ukrajina vystupuje proti bolševickým metodám uchopení moci. Rusko-ukrajinský spor tak směřoval k brzké válce obou států i hodnot, které reprezentovaly…

(boz)