Srpen 2020

Název dnešní mikropovídky zní v ukrajinštině „Hromovycja“. V ukrajinštině má toto slovo několik významů, které navzájem souvisejí. Může jím být označen blesk, bouřka nebo svíčka označovaná v češtině termínem hromnička. Je tu ale ještě jeden význam, hodně specifický a nezvyklý, který nás bude zajímat nejvíc.

V pátek 26. srpna bylo v budově bývalé kotelny na náměstí Osvoboditelů v Radotíně otevřeno Centrum humanitární pomoci Ukrajině. Na slavnostním otevření, jehož se zúčastnilo několik desítek diváků, promluvil Petr Oliva, ředitel neziskové organizace Humanitární pomoc Ukrajině, který již od roku 2015 zajišťuje pomoc lidem ve válkou postižené oblasti.

Velký i malý Radniční klub se nacházejí v jednom z vyšších podlaží Staroměstské radnice. Mnoho lidí asi tyto prostory nezná – je z nich slyšet i odbíjení pražského orloje a následný aplaus přihlížejících. Možná proto přišlo v Den nezávislosti Ukrajiny na besedu o této zemi tak málo posluchačů. Těch dvanáct lidí zaplnilo pouhou čtvrtinu kapacity sálu. Navíc se většinou jednalo o Ukrajince, lépe řečeno – Ukrajinky.

Název dnešní malé povídky není dost jasný. Mohla by se jmenovat i jinak, třeba „Čert coby nespolehlivý služebník“ – vracíme se tedy zpět do oblasti lidové mytologie. Autorčina vstupní otázka hledá příčinu toho, proč takový služebník či pomocník může zklamat – prostě nesplní očekávání. Ale nepředbíhejme událostem…

Dnešní malá povídka je věnována nebeskému úkazu, který odjakživa vzbuzuje pozornost, obdiv a někdy i úžas. Duha na nebi může být znamením, ale může být také dívkou, pověřenou důležitým úkolem – za chvíli se o tom dočteme. A lze se tam někam za ní také vypravit, i když ne každému se takovou cestu poštěstí uskutečnit.

Dnešní krátká povídka nás vyzývá k tomu, abychom znovu hledali vztah a můstek mezi pověrou a vírou, která má v tomto případě nikoli jen chránit, ale přímo pomoci k nalezení štěstí. Dobrá rada od přátel může být v tomto případě opravdu nad zlato, ale vůbec není jisté, zda „zabere“.

Právě v polovině léta uskutečnilo ukrajinské velvyslanectví v Praze novou iniciativu, která má nabídnout zájemcům něco z ukrajinské kultury, v tomto případě hmotné. Přízemní vitríny i chodník v bezprostředním okolí budovy obvodního úřadu na náměstí Svobody v Praze 6 (nedaleko Vítězného náměstí a stanice metra Dejvická) hostí už podruhé menší ukrajinskou výstavu.

Jistě existuje určitá hranice mezi vírou vyjádřenou modlitbou a pověrou, která může být založena na dávné tradici. Modlitba, která byla středem zájmu minulého pokračování našeho cyklu, nestála od světa pověr příliš daleko. Vztah k němu má i dnešní kratičká povídka, nazvaná v originále „Viruvanňa.“