Kultura

Druhý ročník Mezinárodní konference ukrajinistů v Praze hostily ve dnech 10. až 11. listopadu 2018 prostory pražské Filozofické fakulty UK. Akce byla věnována stoletému výročí zahájení činnosti diplomatické mise Ukrajinské lidové republiky v Praze a přednesené příspěvky se týkaly hlavně česko-ukrajinských vztahů.

Žurnál ukrinform.ua nedávno zveřejnil dopis nezákonně odsouzeného ukrajinského novináře Romana Suščenka z vězeňské kolonie v ruském Kirovo-Čepecku. Na stránkách My a Ukrajina teď přinášíme překlad dopisu.

Nemohu zde podat zprávu o celém letošním Týdnu ukrajinských filmů, protože jsem shlédl pouze část projekcí. Místo uceleného pohledu na to, co nám bylo nabídnuto, nabízím tedy recenzi jediného filmu, který mne zaujal nejvíce. „Hrdina mé doby“ byl promítnut v pondělí 19. listopadu v kinu Ewald.

Kniha „Můstek mezi zemí a nebem“ vyšla před čtyřmi roky. Naše maminka se tam vyznala jednak ze vztahu k muži, se kterým strávila skoro půl století a který sehrál roli vlastního i nevlastního otce jejích čtyř děti, jednak ze vztahu k několikrát spatřeným Karpatům.

Uvedení jakéhokoli ukrajinského filmu v České televizi zůstává nadále událostí, kterou je možno označit za překvapivou. Takového pozitivního šoku jsme se dočkali v sobotu 16. 6. těsně před půlnocí na stanici Art při uvedení snímku Dům s věžičkou. Film vznikl v roce 2011 a byl oceněn o rok později na karlovarském filmovém festivalu.

Druhý film s ukrajinským námětem, který bylo možno vidět na letošním festivalu Jeden svět, je dílem dánského režiséra Simona Lerenga Wilmonta. Přenášíme se do blízkosti ukrajinského přístavu Mariupol, který byl v roce 2014 bezprostředně ohrožen „ruským jarem“ – to však neuspělo ve městě ani v blízké vsi Hnutove (Gnutovo).

Populární a už pověstný festival dokumentárních filmů Jeden svět nabídl v rámci letošního 20. ročníku dva snímky týkající se Ukrajiny. Oba vznikly v produkci jiných zemí: z hlediska režijního šlo o snímek slovenský a dánský – ten však byl vyroben v širší koprodukci.

Vývoj ukrajinské emigrační literatury je už v hlavních rysech zpracován. Výklad o jedné z jejích protagonistek, Nataleně Korolivové (1888–1966), však dodnes vyvolává mnoho nejistot. Její životní osudy lze označit za nevšední či přímo neuvěřitelné, její prózy pak působí v ukrajinském kontextu netradičně a překvapivě. Tato autorka se očividně vymyká běžné představě „zprůměrovaných“ životních osudů svých vrstevníků.

Dny ukrajinské kultury v městě Hradec Králové a v Královéhradeckém kraji se uskutečnily vloni už popáté. Obsáhlou informaci o všech akcích nám poslala paní Natalija Dotsenko, předsedkyně Regionálního ukrajinského spolku východních Čech v Hradci Králové.

Ve středeční podvečer dne 13. prosince 2017 se na ukrajinském velvyslanectví v Praze uskutečnilo slavnostní vyhlášení výsledků 1. ročníku překladatelské soutěže z ukrajinského jazyka do jazyka českého. Soutěž pořádala Česká asociace ukrajinistů ve spolupráci s Velvyslanectvím Ukrajiny v České republice.