Kultura

Každá ze zemí, bojujících ve válečném konfliktu, potřebuje a využívá výtvarnou, ad hoc vznikající tvorbu, obhajující její postoje a zesměšňující nepřítele. Bylo tomu tak např. za druhé světové války, ale i v době časově následující války studené. To vše je dávno pryč, my jsme však už rok a čtvrt konfrontováni s opravdovou a krutou agresí Ruska proti Ukrajině, která k sobě přitáhla pozornost většiny světa.

V Čechách je už přes sto let věnována pozornost surrealistickému dramatu Král Ubu i všem následujícím ubuovským dílům Francouze Alfreda Jarryho. V sedmdesátých letech, za časů vrcholící „normalizace“, jsme je četli, vzájemně si z nich citovali a velmi se z některých výroků těšili. Drama totiž na mnoha místech skvěle glosovalo (nejen) tehdejší dobu. Tehdy jsem ale nevěnoval pozornost drobné zmínce, která se v této hře týká Ukrajiny. Je na čase někdejší nepozornost napravit.

Malého chlapce lákala před nějakými šedesáti lety svým obsahem i výtvarnou stránkou kdekterá knížka. V době, kdy v jeho četbě ještě převažovaly pohádkové texty, zaujaly jeho pozornost také dva rozsáhlé svazky. Jejich název překvapoval: byly to totiž Stromy pohádek – první a druhý. Z obou se daly setřásat pohádky různých národů téměř bez konce, a byly mezi nimi také pohádky ukrajinské.

Naposledy se vracím ke třicet let starým česko-ukrajinským událostem, které navázaly na rozpad Sovětského svazu. Konec této novoruské říše v prosinci r. 1991 udělal z Ukrajiny na rok souseda Československa, které však už bylo také na sklonku sil a rozdělilo se do dvou států o pouhý rok později. U vědomí možnosti této změny se od konce r. 1991 začala proměňovat podoba do té doby ještě málo zřetelných česko-ukrajinských vztahů.

"Pikkardijska Tercija " je jedinečná kapela propagující ukrajinskou hudební kulturu. Na podzim roku 2022 bude "Tercija " psát již 30. kapitolu svého příběhu. Po celou dobu svého působení tato vokální formace aktivně koncertuje a pokračuje v turné po Ukrajině i ve světě. Této "acappella " skupině tleskají lidi po celém světě už tři dekády. "Pikkardijska Tercija" je skoro stejně "stará " jako nezávislost Ukrajiny.

V červenci tohoto roku prošlo skoro bez povšimnutí pětačtyřicet let od dobrovolného odchodu jedné české spisovatelky ze života. Marii Stryjovou vedla v r. 1977 k takovému rozhodnutí nejen dlouhá nemoc, ale i složitost vztahů s okolím a také neúspěch snah o prosazení vlastní tvorby. Prvního knižního vydání se část jejích krátkých textů dočkala až posmrtně, v r. 1984, úplný soubor jejích próz vyšel až o víc než dvacet let později.

Putinova agrese proti Ukrajině poznamenala i tvorbu českých karikaturistů, ale málokdo má asi o tomto typu českých reakcí přesnější přehled. Určitou pozornost vyvolala před časem série kreseb Miroslava Kemela, který se této tematice věnoval na stránkách Práva a na serveru Novinky. Ukazuje se ovšem, že podobných reakcí vzniklo a snad ještě vzniká daleko víc.

V minulých letech jsme se věnovali i ohlasům aktuální ukrajinské tematiky v pražských výstavních síních. Většinou se jednalo o výstavy dokumentárních fotografií inspirovaných těžko vyčerpatelnou tematikou slavného Majdanu. Občas přišlo ke slovu také výtvarné umění ve svých rozmanitých podobách, které reflektovalo časově následující válku. Co lze vidět v Praze dnes, v čase ruské agrese proti Ukrajině?

Okresní město Mělník se stalo od počátku dvacátých let dvacátého století domovem pro skupinu uprchlíků z Ukrajiny, zatím o nich však víme jen málo. Historikové se touto dílčí částí ukrajinské emigrace detailně nezabývali. Poměrně dobře jsou známy jen dvě osobnosti, které i zde svým jménem a osudem vynikly. Byli to manželé Vasyl a Natalena Korolivovi, kteří se zřetelně zapsali do dějin ukrajinské literatury.