Návrh rozvoje československo-ukrajinských kulturních vztahů z roku 1962

Česko-ukrajinské vztahy se v současnosti rozvinuly v nebývalém rozsahu, což platí také o jejich kulturní složce. Vyniká to zvláště, srovnáváme-li současnost s poměry v době existence poválečného československého státu (1945–1992). Tehdejší kulturní vztahy s Ukrajinou byly plně závislé na tom, kolik místa jim bude vyhrazeno v rámci kulturních kontaktů s celým Sovětským svazem. Prioritou tehdy totiž byly vztahy s Ruskem.

Psali jsme tu nedávno o návrhu na rozšíření československo-ukrajinské kulturní spolupráce, který byl formulován na jaře r. 1961 ve zprávě překladatelky L. Zilynské o cestě na Ukrajinu. V návaznosti na tento dokument vznikl nedlouho potom soukromý návrh na možnou podobu rozšíření kulturních vztahů mezi Československem a jeho východním sousedem. Tímto sousedem byl pro autora dvojstránkového strojopisného dokumentu nikoli Sovětský svaz, ale pouze Ukrajina jako svazová republika. V tomto směru je jasně patrná návaznost na už zmíněnou zprávu české překladatelky.

Autor „poznámek a přání“ týkajících se rozšíření oboustranných kulturních svazků Československa a Ukrajiny není sice podepsán, ale dá se v něm vytušit ukrajinista Orest Zilynskyj (1923–1976). Nedatovaný návrh vznikl nejspíše v r. 1962. Nasvědčuje tomu zmínka o tehdy teprve chystaných pracovních plánech tří akademií věd (československé, slovenské a ukrajinské) na jejich činnost v letech 1963 a 1964. Druhého z nich se týká také zmínka o třech ukrajinských literárních jubileích nadnárodního významu, s jejichž připomenutím se v r. 1964 počítalo.

Není bohužel jasné, komu byl příslušný, zjevně neoficiální dokument určen. Lze jen předpokládat, že mohl směřovat přímo na Ukrajinu, těžko však říci, do čích rukou. Snad šlo o nějakou instituci. Teoreticky mohl být návrh určen také vedení Kulturního spolku ukrajinských pracujících (KSUP), které sídlilo v Prešově a v jistém směru zastupovalo zájmy Ukrajinců celé tehdejší republiky. Pro jednu z uvedených možností by svědčila zmínka v úvodní části dokumentu o budoucí komunistické společnosti. Tato formulace byla zařazena jistě jen z taktických důvodů s ohledem na adresáta. Jinak je ovšem překvapující, že stejně jako zpráva překladatelky z r. 1961 neobsahuje ani návrh rozšíření kulturní spolupráce žádnou zmínku o Sovětském svazu – skoro to působí, jako by neexistoval.

Osmnáct konkrétních návrhů, které měly vést ke zlepšení spolupráce Československa a Ukrajiny, je v návrhu rozděleno do pěti věcných skupin. Návrhy se netýkají jen umělecké nebo vědecké literatury a výměny knižních titulů, ale také výtvarného, divadelního a hudebního umění, a dokonce i školství. Pozoruhodné je to, že název dokumentu mluví o případné budoucí kulturní smlouvě mezi Ukrajinou a Československem, v textu samotném se ale hovoří jen o budoucím plánu kulturní spolupráce.

Není jisté, zda se tehdy sestavení a podepsání takového dokumentu vůbec plánovalo. Doklady o podepsání takovéto dvojstranné smlouvy či dohody v době před r. 1964 nebo později scházejí – nepochybně se nedostávalo politické vůle k uskutečnění podobných kroků. Přesto má smysl neuskutečněný návrh zpřístupnit v českém překladu bez ohledu na značný časový odstup. Jeho text nám totiž vysvětluje, jak složité bylo prosazení užší spolupráce Československa se sovětskou Ukrajinou i tam, kde by to bylo možno v rámci rozvíjení československo-sovětské spolupráce zdánlivě snadno prosadit. Z dnešního hlediska působí tehdejší „požadavky a přání“ velmi skromně a krotce.

Ve skutečnosti se v době před rozpadem SSSR (1991) a Československa (1992) nepodařilo podobné záměry uskutečnit. Výrazně to znesnadňovalo možnost hlubšího vzájemného poznání mezi Čechy a Slováky na jedné a Ukrajinci na druhé straně a absence podobné smlouvy poškozovala i Ukrajince na východním Slovensku, jejichž mladá kultura se tehdy začala dostávat do pozoruhodné vývojové fáze.

 

Poznámky a přání ve věci kulturní smlouvy mezi Ukrajinskou SSR a Československem

Ukrajinu a Československo, dvě sbratřené, vzájemně sousedící země, spojují odedávna živé kulturní vztahy. Naše epocha, která přináší rychlý rozvoj našich zemí směrem k uskutečnění ideje nové, komunistické společnosti, vyžaduje ještě širší vzájemné vztahy i ještě živější výměnu zkušeností, ještě těsnější sblížení obou zemí. Předpokladem toho všeho je normalizace a propojení dílčích kroků na poli kulturních vztahů. Jestliže vyjdeme z konkrétních zkušeností dosavadní kulturní spolupráce mezi oběma zeměmi, navrhujeme začlenit do budoucího plánu kulturní spolupráce takovéto body:

I/ Ve školské oblasti:

1/ Výměna zkušeností v otázkách organizování a učitelské práce na úrovni základní, střední i vysoké školy.

2/ Pomoc školám s ukrajinským vyučovacím jazykem na východním Slovensku formou odborných konzultací.

II/ V oblasti vědecké spolupráce:

1/ Definování společných témat výzkumu v oblasti archeologie, historiografie, jazykovědy, dějin literatury, folkloristiky a etnografie apod., které by mohly příslušné akademie věd začlenit do plánu své práce.

2/ Stipendijní výměna vědeckých pracovníků: ukrajinistů, bohemistů a slovakistů s tím, že zvláštní pozornost má být věnována mladým pracovníkům.

3/ Doporučení pro akademie věd, aby v letech 1963–1964 (výročí T. Ševčenka, M. Kocjubynského a L. Ukrajinky) začlenily do svých vydavatelských plánů po jednom sborníku, který by byl věnován otázkám historických vztahů mezi ukrajinským, českým a slovenským národem.

4/ Urychlené vydání ukrajinsko-českého slovníku, který se připracuje v Československo-sovětském institutu ČSAV, hmotné zabezpečení této publikace, zajištění prodeje části nákladu na Ukrajině. Začlenění prací na česko-ukrajinském slovníku do plánu práce Akademie věd Ukrajinské SSR – při jeho přípravě by se mohli zúčastnit také českoslovenští odborníci.

III/ V literární oblasti:

1/ Posílení spolupráce mezi spisovatelskými organizacemi, literárními časopisy a nakladatelstvími obou zemí. Důležitým prvkem jsou osobní setkání a studijní cesty spisovatelů, redaktorů a jiných pracovníků z literární sféry.

2/ Vytvoření zvláštního výměnného stipendia pro mladé spisovatele a překladatele obou zemí.

3/ Příprava setkání nejvýznamnějších překladatelů za účelem diskuse o důležitých otázkách překladatelské teorie a praxe v obou literaturách.

4/ Zajištění větší míry pozornosti zodpovědných orgánů ve věci vydávání vysoce hodnotných uměleckých překladů z obou literatur.

IV/ V umělecké oblasti:

1/ Výměna sólistů a menších koncertních souborů (operní zpěváci, sólisté a instrumentalisté, komorní soubory).

2/ Výměna tanečních souborů (Státní soubor tanců, Slovenský l´udový umelecký kolektív nebo Lúčnica).

3/ Vystoupení ukrajinského divadelního souboru na Slovensku, vystoupení slovenského kolektivu na Ukrajině.

4/ Vytvoření předpokladů toho, aby v ukrajinském i československém rozhlase bylo věnováno více pozornosti ukrajinské a československé hudbě.

5/ Výměna krátkých filmů ze života obou zemí pro ukrajinskou a československou televizi.

V/ V knižní oblasti:

1/ Uskutečnění zásady dodávání povinného výtisku ukrajinských knih z oblasti umělecké literatury a společenských věd pro Slovanskou knihovnu v Praze a povinných výtisků českých a slovenských knih pro Státní republikovou knihovnu KSSS v Kyjevě. Vytvoření vztahů mezi knihovnami jednotlivých vědeckých institucí a vysokých škol.

2/ Zajištění pravidelného dodávání ukrajinských a československých knih do obchodní sítě organizací „Sovětskaja kniga“ a „Inostrannaja kniga“ s důrazem na potřeby specialistů.

3/ Smlouva s pražským nakladatelstvím Artia ve věci vydávání vytříbeně zpracovaných knih v ukrajinštině, informujících v ukrajinštině ukrajinské čtenáře o současném životě Československa a jeho kultuře.

(boz)