Červenec 2020

Dnešní pokračování přináší text zcela určitě odvozený z lidové slovesnosti. Přesně by nám vyložil jeho zařazení a smysl pouze etnograf. Nevšední modlitba či zaříkávání, která tvoří středobod autorčina krátkého textu, zcela jistě souvisí s karpatskými reáliemi.

Tahle krátká povídka je inspirována světcem, který patří i v ukrajinském prostředí k značně oblíbeným. Stačí vzpomenout na lvovského „svjatoho Jura“, který zůstával po dlouhou dobu hlavní svatyní ukrajinských katolíků východního obřadu. Kdybychom šli blíž ke Karpatům, našli bychom chrám tohoto zasvěcení v Drohobyči. Autorce však šlo přímo o světce jako svérázný symbol.

V průběhu loňského léta jsme zájemcům nabídli sérii mikropovídek vzniklých v druhé polovině 60. let, nazvaných „Letní etudy“. Texty psané ukrajinsky čerpaly z všedních a jindy zase neobvyklých prožitků, spjatých s prázdninovými výjezdy autorky a jejích dvou dětí na malou chatku ve středním Posázaví.