Karpatské ohlasy (1): Dunaj

V průběhu loňského léta jsme zájemcům nabídli sérii mikropovídek vzniklých v druhé polovině 60. let, nazvaných „Letní etudy“. Texty psané ukrajinsky čerpaly z všedních a jindy zase neobvyklých prožitků, spjatých s prázdninovými výjezdy autorky a jejích dvou dětí na malou chatku ve středním Posázaví.   

Půl století po vzniku těchto dílek, vydaných knižně v roce 1968 v Prešově, se syn a vnučka autorky pokusili přeložit je do češtiny. Konzultovali s ní ještě dosažený tvar a pokusili se s její pomocí překlad co nejvíce dotáhnout, ať už šlo o povídky s letními motivy od řeky Sázavy, nebo všechny prózy ostatní.

Dunaj
Dunaj v soutěsce Železná vrata

Část z nich čerpala z karpatských krajinných a etnografických motivů. Autorka se s nimi postupně setkala při různých příležitostech. Určitě ji inspirovalo překládání prózy Hnata Chotkevyče „Kaminna duša“: česká verze vyšla na sklonku léta roku 1968 pod jménem „Zbojnické léto“.  Dalším zdrojem byla odborná zkušenost autorčina prvního manžela s etnografickým materiálem z karpatského areálu. A přidaly se i dojmy z vyprávění rodáka z podkarpatské vesnice, který se brzy nato stal autorčiným druhým manželem, i první jejich společná cesta do ukrajinských Karpat v létě roku 1967. Podnětů tedy nebylo málo a přetavení některých motivů do literární podoby na sebe nedalo dlouho čekat. Letošní léto dává příležitost nabídnout české překlady karpatských motivů.

Začínáme na trochu nečekaném místě: u Dunaje. Tato úžasná evropská řeka se potkává s Karpaty na dvou místech – na rakousko-slovensko-maďarském pomezí mezi Vídní a Bratislavou, a z druhé strany na srbsko-rumunském pomezí, kde najdeme soutěsku zvanou Železná vrata. Mezi těmito dvěma body se rozpíná podivuhodný karpatský oblouk, připomínající tvarem jakéhosi zvláštního dráčka. Uprostřed tohoto oblouku se nachází ukrajinská část Karpat. Dunaj se v závěru svého toku, před ústím do Černého moře, dotýká svým levým břehem přímo Ukrajiny. Ukrajinský díl Karpat ovšem s Dunajem propojují už v dřívějších úsecích jeho toku řeky Tisa a Prut.

Dunaje se týká také baladická lidová píseň, která je díky době svého zápisu považována za nejstarší doklad ukrajinské písňové tvorby vůbec. Její text, začínající slovy „Dunaju, Dunaju, čemu smuten tečeš“, je zaznamenán, ovšem bez melodie a možná ne vždy úplně přesně, v českém raně novověkém textu jazykovědné povahy. Jedná se  o slavnou Gramatiku českobratrského biskupa Jana Blahoslava, dokončenou na Moravě v roce 1571. Tiskem vyšel její text poprvé až v roce 1857. Reprodukci tehdejší edice písně přinášíme jako ilustraci.

V Blahoslavově Gramatice se mluví o písni slovenské (ve smyslu slovanská), pochybnosti o jejím ukrajinském jazykovém charakteru však od dob vydání Gramatiky nevznikly, přestože termín „ukrajinský“ Blahoslav neznal. Kdy a za jakých okolností se Blahoslav s písní seznámil, resp. kde přesně byla zapsána jeho služebníkem Nikodémem, zůstává a asi zůstane nejasné.  

Pro nás je v tuto chvíli podstatná mikropovídka o Dunaji, inspirovaná písní o třech rotách na jeho břehu, o Štefanovi vojevodovi i o dívce, která je vlastně hlavní hrdinkou děje. Překlad autorčina textu vkládáme pro čtenáře a myslíme na autorku s díkem za vše právě v den jejích nedožitých devadesátin.

(boz)


Blahoslavova gramatika
Ukázka z Gramatiky Jana Blahoslava (1857)

Dunaj

Dunaji, Dunaji, proč tečeš tak smutně? Už řada století s tebou odplynula a o nešťastné lásce vojevody Štefana se už nezpívá. Proč smutníš, Dunaji, vždyť přece neplyneš sám a sám? Tolik lodí a snů odnášíš bůhví kam…

Nechtěl bys mne, Dunaji, za společnici? Myslíš si ale opravdu, že Tě zbavím smutku? Mám přece hlas, zatímco Tvé ryby jsou němé a navíc nejsem zbavena duše jako Tvé lodě.

Dobrá, plujme spolu, Dunaji! Plujme do končin, kde i ryby mají hlas a kde ani lodě nesmějí vplouvat bez duše do čistých vod. Někde musí takové vody být.

Ale já nebudu veselou společnicí – rozmysli se dobře, než si vybereš právě mne! Nechci se vrátit z Tvých proudů, zůstanu už s Tebou. Bojím se totiž, že pro mne se nenajde žádný Štefan vojevoda a ruku mi nepodá.

V takovém případě Tě ale, Dunaji, jen těžko rozveselím a zase znovu zazní píseň smutná.