Ukrajinský kroužek zmíněný v titulku může budit rozpaky, protože není jasné, oč se jedná. Ne, nebyla to žádná menšinová společenská organizace. V oněch letech tak bylo označováno seskupení aktivních znalců ukrajinštiny, kteří se díky své práci stali členy kruhu či sekce překladatelů při Svazu československých spisovatelů.

V rámci nedotvořených a neúplných československo-ukrajinských vztahů se v r. 1968 uplatnilo také několik málo českých historických reálií. Patřilo k nim zejména upálení Mistra Jana Husa v německém městě Kostnici v šestý červencový den roku 1415. Husovský symbol byl v ukrajinské poezii a publicistice aktuální od vydání Ševčenkovy poemy Kacíř neboli Jan (ukrajinsky: Ivan) Hus.

Velká část mé generace byla a zůstane pokolením ctitelů i milovníků tištěného slova, ať k nám přicházelo v jakékoli podobě. Oslovovaly nás především knihy, ale v určité míře i opravdové, lepší nebo horší časopisy a noviny. Reklamní letáky jsme k životu nepotřebovali, instrukce, pokyny a formuláře bohužel občas ano, byť nedobrovolně...

Hned za pokladnou u vstupu do malostranské Vrtbovské zahrady se skrývá (opravdu skrývá) malá výstava uspořádaná ke stému výročí pražského Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny. To rozvíjelo činnost v letech 1925–1948 a bylo brzy po únorovém převratu úřední cestou zlikvidováno. Část sbírek byla poté předána do Sovětského svazu, který vždy ostře potlačoval jakékoli snahy o ukrajinskou samostatnost. Výstava otevřená na přelomu května a června nabízela vítanou příležitost, jak se o muzeu něco více dovědět, zřejmě však přivítala minimální množství zájemců.

Není obecně známé, že v metropoli tehdy sovětské Ukrajiny působil od druhé poloviny padesátých let československý generální konzulát. Faktickým převzetím agendy československo-ukrajinských vztahů měl odlehčit značně vytíženému velvyslanectví Československa v Moskvě, kterému byl podřízen. Kyjevský generální konzulát byl personálně obsazen jen pěti osobami, ale zadané úkoly plnil.