Trochu historie nezaškodí. Nejsem historik, předávám, jak jsem koupil, případné nepřesnosti možná opraví jiní, třeba Bohdan.

Kolem třetí ráno nás, asi padesát lidí, možná víc, možná míň, odvezli na moskevské letiště Vnukovo a posadili do TU 104. Brzo ráno, za svítání, jsme přistáli na letišti v Oděse. Nádherné ráno, vanul klidný větřík, ve vzduchu bylo cítit něco, co jsem doposud neznal. Moře, u něhož mi bylo souzeno strávit dalších skoro deset let. A nikdo tam na nás nečekal.

Rozhovor s Kristýnou Zelienkovou, poslankyní PSP ČR a členkou Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Jeho politický výbor vloni schválil návrh rezoluce a Zprávu o politických důsledcích konfliktu na Ukrajině, kterou připravila.

Markijan Kamyš je jedním z nových autorů ukrajinské prózy. Zatím píše práce, které mohou být označeny prostě jako černobylské. Kamyšův otec byl tzv. likvidátorem, to znamená, že byl v roce 1986 zapojen v okolí černobylské elektrárny do značně dramatických záchranných prací.

V Ukrajině je v poslední době opakováno heslo „Ukrajinci se vracejí do Evropy“. Jistě si při té příležitosti vzpomeneme na analogická hesla, tak populární v českém prostředí v letech 1989 a 1990. Část starších Ukrajinců, kteří žili v meziválečné době mimo SSSR, má však pocit, že se vracejí k tomu, co už asi před 80 lety, jako děti, poznali.

Na krátkou existenci Republiky Biafra a na její vojenské potlačení si dnes vzpomene už málokdo. Byl to však fenomén, který zapadl do atmosféry nadějí konce šedesátých let, vrcholících v roce 1968. Jsou lidé, jimž bylo tehdy kolem patnácti a kteří vzpomínají na Biafru dodnes. Ale co měl jeden neuskutečněný africký stát společného s Ukrajinou?

Ukrajina se stala po roce 1991 mimo jiné „zemí návratů“. Tak jako do jiných východoevropských zemí se na její území mohli začít vracet na čas či trvale emigranti: především ti, kteří museli odejít ze země v roce 1944, aby se vyhnuli životu v obnoveném stalinistickém systému. Známe ale případy návratů přes ještě delší časovou hranici.

Pokud byl Krym odjakživa ruský, měla by se tam ve středověku rozvíjet ruská filosofie a teologie, pokud ovšem něco takového tehdy už existovalo, Mladý orientalista z Volyně Mychajlo Jakubovyč nás ovšem přesvědčivě poučí, že na území Krymu se rozvíjela mezi 15. a 18. stoletím jen a jen tatarská filozofie a že dosáhla zajímavých poznatků.

V Ukrajině bylo 7. června připomenuto, spíše skromně, třetí výročí nástupu Petra Porošenka do prezidentské funkce. V době zvolení byl nejmladším ukrajinským prezidentem: nebylo mu ještě ani padesát let. Do úřadu přišel jako první člověk z jihozápadní Ukrajiny, tedy vlastně z kýženého putinovského „Novoruska“.

Škála jmen na literární mapě Ukrajiny se v uplynulých třech letech výrazně rozšířila. Zároveň vstoupila do poezie i prózy témata, jejichž existenci by jen málokdo dokázal předvídat. Obojí, nové spisovatelské jméno i obranně-válečnou tematiku, spojuje zjev Anastasiji Dmytruk. Setkání s ní se uskutečnilo 5. června na pražské filozofické fakultě.