V minulém dílu jsme viděli, že archeologie vyvrátila původní představu, že liduprázdnou střední a východní Evropu zaplavila tsunami jednotného národa Slovanů. Doložila přejímání kulturních vzorců původním obyvatelstvem, nemůže však vysvětlit jazykový „shift“. S novými technologiemi bývají sice přejímány i výrazy s nimi spojené (jako dnes „počítačština“ a „manažerština“), nedochází však k úplnému přechodu na cizí jazyk. Tam se musely uplatnit tlaky jiné.

Skoro denně se nám připomene nějaké výročí. Některá se pohybují časově v hranicích běžného lidského věku, jiná však odkazují do podstatně vzdálenější minulosti. K nim patří právě to, na které tu chci poukázat. Není sice „kulaté“, ale v rámci komplexu česko-ukrajinských vztahů si uchovává nesporný význam.

Začínající odborník mívá v první fázi života asi jen několik učitelů, kteří ho potřebným způsobem nasměrují, radí mu při překonávání prvních úskalí a dovedou ho do situace, kdy si začne vědět rady. Těmi prvními učiteli jsou často rodiče a poté lidé z vysoké školy, která mladého zájemce a adepta zlákala. Najdou se však i učitelé, kteří pomohou jinde a jinak.

V srpnu vzbudil pozornost mimo jiné nejnovější objev amerického listu Wall Street Journal: plynovody Nord Stream 1 a 2 podle něj zlikvidovali Ukrajinci. Prý takto: tři nebo snad šest sportovních potápěčů seskákalo z vypůjčené sportovní jachty, ponořili se osmdesát metrů hluboko a tam rozmístili na oba plynovody čtyři nálože, které poté odpálili.

V názvu tohoto cyklu najdete slovo „jaro“, tento příspěvek se však týká srpna roku 1968. Žádný rozpor v tom není, jaro onoho roku vlastně začalo už roku předešlého a přelilo se i do dalších ročních období roku osmašedesátého včetně jara roku 1969, kdy bylo teprve potlačeno – kdo je pamětníkem, potvrdí to. Proto si dovolím porušit chronologii a popsat tu jeden neznámý ukrajinský aspekt zlověstného Srpna.