Z Ternopilu jsem se vydal do Kamjance Podilského, kde jsem zatoužil spatřit slavný hrad z Sienkiewiczova románu „Pan Wołodyjowski“. Samotná cesta byla zajímavá tím, že autobus, kterým jsem jel, byl starý linkový Ikarus, který vypadal jako Škoda RT. Měl jsem tedy vlastně jízdu veteránem v ceně jízdenky.

V dějinách česko-ukrajinských vztahů hrálo od počátku zásadní roli překladatelství. Tato forma zájmu o ukrajinskou tematiku má tradici už delší než dvě stě let a jednou bude jistě důkladně zpracována. V různém rozsahu překládaly z ukrajinštiny desítky osob, o nichž často víme jen málo. Jednu překladatelku tu dnes chceme připomenout.

Žádná z ukrajinských církví (kromě nepříliš početných protestantských skupin) nevyzdvihla na svůj štít velkého českého reformátora počátku 15. století. Přesto lze říci, že životní úděl Mistra Jana Husa zůstává v ukrajinském povědomí živý. Zasloužilo se o to jediné literární dílo – básnická poema Tarase Ševčenka, sepsaná v roce 1845.

Znovu protikorupční soud – Ukrajinská ombudsmanka v Rusku – Schváleny další zákony – Zemřel Ivan Drač – Tymošenková bude kandidovat – Donecká oblast – Situace Romů – Autokefalie ukrajinského pravoslaví

Také v roce 1968 žily na českém území, ovšem v menším počtu než dnes, příslušníci ukrajinské národní skupiny. Byli příslušníci různých generací. A pocházeli jak z Ukrajiny, tak ze severovýchodní části Slovenska, často už ale byli rodáky z Čech či Moravy. Mnoho z nich nadále spojoval zájem o to, co se děje v Ukrajině.