Tradiční narativ nám Avary zobrazuje jako primitivní loupeživé kočovníky, kteří parazitovali na bezbranných Slovanech, týrali je a používali je jako „kanónenfutr“. Výzkumy několika posledních desetiletí však ukazují, že obraz zdaleka nebyl tak jednoznačný. V mnoha případech šlo o symbiózu, případné vzpoury však Avaři krutě trestali. Dosavadní obraz Avarů pocházel výhradně z pera jejich nepřátel, proto není divu, že byli líčeni v nejčernějších barvách. Jak tedy vypadal život v khaganátu?

V tomto cyklu, ale i v předcházejícím souboru, nazvaném „Před padesáti lety“, nás zajímaly mimo jiné reakce některých ukrajinských autorů na převratné dění v Československu let 1967–1969. Toto téma nabízí ještě možnost řady objevů. To dokládá i dnešní příspěvek věnovaný ukrajinskému prozaiku Vasylu Zemljakovi.

Čtvrtý rok ruské agrese proti ukrajinskému státu a národu je u konce. Téměř polovina času, po který existují naše stránky, byla přeplněna touto nemilosrdnou válkou a my se pokoušeli vyrovnávat se s ní. Jedním z dopadů tohoto konfliktu se v českém prostředí stalo výrazné zviditelnění Ukrajiny. Mnohé ze života této východoevropské země náhle nabylo pro Čechy konkrétnější podoby. Zasloužila se o to i řada zdejších tvůrců z v kulturní oblasti a stranou nezůstala ani hudba.

Překladů z ukrajinštiny do češtiny v posledních letech hodně přibylo – jedná se o knížky nejrůznějších žánrů a typů. Kreslený seriál neboli komiks, čtenářsky nebo „prohlížečsky“ stále více úspěšný, v rámci této skupiny donedávna scházel. Od předloňského roku to už díky několika nově vydaným publikacím neplatí.

Historik Jiří Pešek, profesor University Karlovy, oslavil sice významné životní jubileum v předloňském roce, ale k ocenění jeho přínosu se dostáváme až letos. Jeho zájem o problematiku ukrajinských dějin a kultury mezi tím ještě vzrostl. Je vhodné na to upozornit, vždyť oslavenec přispěl v nemalé míře k zvyšování zájmu o Ukrajinu v českém prostředí. Autorsky se také podílí na obsahu našich webových stránek.