O vztahu různých ukrajinských autorů k postavě Mistra Jana Husa jsme tu informovali už vícekrát. V díle básníků a publicistů se husovský motiv v různé identitě a podobě vrací do ukrajinského života už sto osmdesát let. Případ, o kterém zde informujeme nedlouho po letošním husovském výročí, se však z celé skupiny ukrajinských „husian“ výrazně vymyká.

Populističtí zmetkové u nás i v blízkém zahraničí zase jednou odkryli potenciál solidně zmanipulovaných historických příběhů jako nástroje v aktuálním politickém boji. Využívají při tom dějepisné indolence většiny té které společnosti – situace je prakticky ve všech evropských zemích velmi obdobná.

Čeští archeologové si letos v březnu připomněli Ivana Borkovského, významného odborníka, který svými nálezy a interpretacemi rozšířil obzory tohoto vědního oboru. Borkovský (v ukrajinské transkripci Borkovskyj, 1897–1976) patřil k hlavním osobnostem, které propojily v době svého dlouhého pobytu v Praze českou a ukrajinskou vědu.

Život asi dost obyčejného mladíka z karpatské Koločavy, Nikoly či Mykoly Šuhaje, vymezený roky 1898 a 1921, byl krátký, ale v jistém směru výjimečný. Postaraly se o to okolnosti posledních let Nikolova života a jeho násilné smrti. Díky vzniku dodnes čteného románu Ivana Olbrachta začal záhy druhý život karpatského zbojníka, který už skoro na celé století vstoupil do českého kulturního života.

Nedávno uzavřenou úvodní čtvrtinu našeho století lze hodnotit také v kontextu česko-ukrajinských vztahů a jejich literární komponenty. Z tohoto hlediska vystupuje výrazně do popředí nárůst počtu knižních překladů z ukrajinštiny do češtiny. Tato skutečnost je samozřejmě dána naprosto zásadní změnou nakladatelských, vydavatelských i čtenářských poměrů a rolí, kterou Ukrajina hlavně od r. 2014 začala hrát v kontextu evropských i světových dějin.