Putinova agrese proti Ukrajině poznamenala i tvorbu českých karikaturistů, ale málokdo má asi o tomto typu českých reakcí přesnější přehled. Určitou pozornost vyvolala před časem série kreseb Miroslava Kemela, který se této tematice věnoval na stránkách Práva a na serveru Novinky. Ukazuje se ovšem, že podobných reakcí vzniklo a snad ještě vzniká daleko víc.

Také tentokrát si připomínáme události celého jednoho měsíce, během něhož překročila délka ruské agrese proti Ukrajině magickou hranici sta dní. Agresor jistě dosáhl jen části svých původních cílů a zaplatil za to nečekaně vysokou cenu. Ještě vyšší cenu však platí Ukrajina obrazem zkázy, která byla způsobena velké části ukrajinského území. Bohužel není bilance ruské agrese ještě uzavřena.

V uplynulých čtyřech letech jsme opakovaně věnovali pozornost stému výročí prvních pokusů Ukrajinců o vybudování vlastního, nezávislého státu. Připomněli jsme několik mezníků této složité cesty, a to i s překlady dobových dokumentů. Psali jsme také o počátcích činnosti ukrajinské diplomatické mise, které bylo umožněno od února r. 1919 rozvíjet v Praze činnost.

Vracíme se opět k poměrně frekventované, ve své současné podobě podivně působící německo-ukrajinské tematice. Jedná se samozřejmě o konkrétní podobu vojenské pomoci, která je z Berlína Ukrajině dlouhodobě slibována, ale řečeno tradičním českým rčením, zatím vždy „skutek utek“. (red.)

V minulých letech jsme se věnovali i ohlasům aktuální ukrajinské tematiky v pražských výstavních síních. Většinou se jednalo o výstavy dokumentárních fotografií inspirovaných těžko vyčerpatelnou tematikou slavného Majdanu. Občas přišlo ke slovu také výtvarné umění ve svých rozmanitých podobách, které reflektovalo časově následující válku. Co lze vidět v Praze dnes, v čase ruské agrese proti Ukrajině?