V našem cyklu, věnovaném ukrajinským aspektům roku 1968, zatím nefiguroval jeden ze zajímavých svědků tehdejších událostí. Nebyl z Kyjeva – celý život působil v regionu bezprostředně sousedícím s Československem. V českém prostředí se o někdejším zakarpatském stranickém předákovi Juriji Ilnyckém celkem nic neví.

Přišel jsem, uviděl jsem a napsal jsem. Slavný, mírně upravený Caesarův výrok otevírá už šestou knížku, která představuje vítězné práce celoukrajinské soutěže tvůrců umělecké reportáže. Ta je nazvána po jednom z protagonistů tohoto žánru v ukrajinské žurnalistice. Podtitul je každý rok jiný – tentokrát byla zvolena deviza „generace svobodných“.

V této nové rubrice chceme čas od času informovat o drobnějších novinových a časopiseckých příspěvcích, které se objevují v českém tisku. Máme na mysli přednostně jejich papírovou podobu. Podle okolnosti se zaměříme vždy buď na jeden konkrétní časopis, nebo spojíme informace o nových příspěvcích v různých periodikách.

Českým Ukrajincům se občas stane, že musí vyslechnout z české strany nechápavý dotaz typu „Co máte pořád s tou ukrajinštinou?“ Snadno by ale mohlo přijít na pořad dne obdobný dotaz, týkající se nikoli oblasti jazyka, ale historie: „Co máte pořád s tím hladomorem?“ Zatím jsem žádný podobný dotaz nezaregistroval, ale kdo ví?