Seriál o pokrmech, s nimiž se můžete setkat v nabídkách nejen oděských, ale většiny ukrajinských restaurací pokračuje dalším dílem. Dnes se stručně seznámíme s pokrmy z mouky a obilovin.

Především je třeba podotknout, že oděská kuchyně není jenom ukrajinská. Vzhledem ke své poloze a historickému vývoji se v Oděse snoubí kuchyně nejrůznějších kultur: turecké, židovské, ale i kavkazské, především gruzínské.

Hned při první návštěvě restaurace s naší oděskou partou jsem zjistil, že Češi jsou neobyčejně konzervativní v seznamování se s novými pokrmy. Z druhé strany názvy jídel v jídelních lístcích ani těm starším, kteří si ze školy ještě pamatují cyrilici a dokážou je přečíst, moc neřeknou. Neustálé překládání jídelních lístků mne brzy, eufemisticky řečeno, omrzelo. Těm, kdo se do Oděsy nebo obecně na Ukrajinu podívají, nabízím krátký průřez ukrajinskou kuchyní, drobně obohacený i o oblíbenou kavkazskou a další populární kuchyně.

...vytáhl jsem si jen spacák, karimatku a nafukovací polštářek. Chystal jsem se na romantiku, tedy na dvě piva a západ slunce u středověkého hradu, když u zahrádky driftem zabrzdilo auto.

Prázdniny roku 1968 se blížily k poslední dekádě srpna. Doba tuzemských i zahraničních dovolených odváděla pozornost části lidí od aktuální tematiky, jiní se však snažili dotáhnout k žádoucímu konci různé započaté projekty. Nikdo si nemohl být jistý, že se Sověti nepokusí o zastavení polednového vývoje a likvidaci dočasných svobod.