Zahájení přednášek na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech na přelomu jara a léta roku 1922 odstartovalo existenci vysoké školy, která v středočeském lázeňském městě působila plných třináct let. Jednalo se tedy o většinu období známého v českých dějinách jako První republika. Ukrajinská akademie se stala jedním z významných symbolů meziválečných Poděbrad.

Existují výročí, jejichž každoroční připomínání nese v sobě určitou trýznivou příchuť. Týká se to i tradičních listopadových akcí, jimiž si svět i Česká republika připomínají genocidní stalinský hladomor, který především v jarních měsících roku 1933 zpustošil ukrajinský venkov. Množství obětí, dodnes jen odhadované miliónovými čísly, činí z Holodomoru jeden z nejděsivějších fenoménů dvacátého století.

Nepřekvapuje, že právě letos byla vydána řada různých knižních novinek s vazbou na Ukrajinu, o jejichž vydání jsme si dříve mohli jen nechat zdát. Důvod je prostý: příchod snad až čtyř set tisíc obyvatel Ukrajiny, především dětí a jejich maminek i babiček. Dopady ruské agrese proti Ukrajině tak po většinu tohoto roku poznamenávaly situaci v českých školkách a školách.

I po nedávné návštěvě německého prezidenta Steinmeiera v Kyjevě a menším městě Korjukivka v Černihovské oblasti, kam si odskočil a kde musel strávit nějaký čas v ochranném krytu, přetrvávají nejasnosti co do podoby a perspektivy další německé politiky vůči Ukrajině. Nedávno však zazněla poněkud nová slova přední představitelky spolkové vlády.

Ruský prezident, diktátor a muž nevysokého vzrůstu, oslavil počátkem října své sedmdesáté narozeniny. Toto „kulaté“ výročí nebylo pojato tak výrazným způsobem, jako by se to stalo v mírovém období. Vladimír Putin, který rozpoutal brutální válku proti sousední Ukrajině, se totiž stal zajatcem či rukojmím vlastní agresivní politiky a zjevně není schopen dovést konflikt k vítěznému konci.