Počátkem března každého roku jsou na Ukrajině vyhlašováni laureáti národních (de facto státních) cen. Vybírána jsou nejvýznamnější díla spisovatelů, autorů z různých sfér uměleckého tvoření, ale i publicistů a odborníků z oblasti literární a umělecké vědy či historiografie. Oceněna a veřejnosti poté představena je tedy široká škála osobností, které reprezentují svoji zem také navenek.

Titulek by mohl vzbuzovat dojem, že v článku se obíráme známým pražským automobilovým tunelem, vyrytým pod sedmým pražským obvodem. Tahle dopravní stavba zasáhla všelijakým způsobem do vzhledu této části Prahy. Měli jsme a máme ji spolu s tou pravou Blankou rádi. Právě jí je dnešní krátký a jubilejní článek věnován.

Válečné události, které přinesly Ukrajině neobyčejně velké utrpení a ztráty, nutí obyvatele země všech generací a sociálních skupin k hledání nezbytných pevnějších opor. Toto hledání pomáhají různými metodami podpořit jak církve působící na ukrajinském území a jejich duchovní, tak intelektuálové z občanské sféry.

Nejnovější text Jiřího Peška, který zná poměry v Německu (a v Düsseldorfu obzvláště) opravdu zblízka, se týká tamního známého karnevalu. Ten letošní už sice proběhl, ale neuškodí podívat se prostřednictvím textu i fotografií (převážně autorových) na některé momentky z karnevalového průvodu. Jednak tu byla opět zastoupena ukrajinská tematika a za druhé podobný průvod nelze hned tak někde uvidět. (red.)

Tradiční narativ nám Avary zobrazuje jako primitivní loupeživé kočovníky, kteří parazitovali na bezbranných Slovanech, týrali je a používali je jako „kanónenfutr“. Výzkumy několika posledních desetiletí však ukazují, že obraz zdaleka nebyl tak jednoznačný. V mnoha případech šlo o symbiózu, případné vzpoury však Avaři krutě trestali. Dosavadní obraz Avarů pocházel výhradně z pera jejich nepřátel, proto není divu, že byli líčeni v nejčernějších barvách. Jak tedy vypadal život v khaganátu?