Ještě necelé dva týdny, do konce července, lze navštívit malou výstavu obrazů jedné z ukrajinských výtvarnic, které se usadily v Praze. Najdete ji v areálu pražského emauzského kláštera v malé místnosti kousek za hlavním vchodem a nese název Dar domova. Obrazů Natalie Matvijenko se tam vešlo jen jedenáct, stojí však za to si za nimi zajít.

Kyjevský Majdan z přelomu let 2013 a 2014 je už dávno pojmem. Jeho konkrétní obsah však mimo Ukrajinu poněkud upadá v zapomnění a po více než pěti letech pozbývá dostatečně ostrých kontur. Platí to i v případě České republiky, kde se na dodatečném hodnocení Majdanu podepsalo i hodnocení tehdejších událostí prezidentem Zemanem a jeho předchůdcem Klausem.

Ukrajinský literární časopis Duklja, který vychází ve slovenském Prešově už skoro sedmdesát let, uveřejnil v roce 1967 soubor šesti krátkých próz. Autorka nepocházela ze severovýchodního Slovenska neboli Prjašivščyny, nýbrž z Prahy. To bylo v té době neobvyklé, protože po roce 1945 se v Praze ukrajinská kultura přestala téměř rozvíjet.

Značná část ukrajinských literárních děl, která vznikala v SSSR ve 20. a 30. letech 20. století, zůstávala donedávna jakýmsi neznámým „kontinentem“. Ať už se tehdejší spisovatelé stali ve 30. letech obětí stalinského režimu, nebo se jim šťastnou náhodou podařilo přežít, dostala se většina jejich meziválečných děl na řadu desetiletí na index.

Více než dva a půl roku provozujeme stránky My a Ukrajina i všechno ostatní kolem nich, jak se říká. ve vlastní režii, bez jakýchkoli příjmů. Teď to hodláme alespoň trochu změnit a alespoň na základní provozní záležitosti si trochu vydělat. Nezbývá nám nic jiného, než jít do reklamy.