V 11 hodin jsme vyrazily z domu směr východ. V Hradci Králové jsme čekaly na autobusovém nádraží. Na Ukrajinu odjížděly tři autobusy, žádný z nich ale nebyl náš. Najednou k nám přijela česká cizinecká policie.

Lidé znají západní Evropu, ale neznají Ukrajinu. Připravují se tak o přírodní krásy a pro nás méně obvyklou architekturu, chutnou kuchyni, zajímavou kulturu.

Příhoda, o které budu krátce vyprávět, se udála předevčírem při nenáročném výletu, který směřoval do kraje jižně od Prahy. Je to jednoduché. V neděli po ránu se vyjede do Měchenic nad Vltavou, které jsou jakýmsi „předměstím“ známější Davle. Poté se vydáte poměrně strmým stoupáním z vltavského údolí nahoru. Vítaný únik z města začíná.

V průběhu předávání cen vítězům soutěže „O nejhezčí reportáž s cest po Ukrajině“, které proběhlo 6. listopadu tohoto roku v prostorách Velvyslanectví Ukrajiny v České republice, poskytl pan velvyslanec Jevhen Perebyjnis našemu médiu krátký rozhovor.

V jedné ze závěrečných částí „osmašedesátnického“ cyklu přichází na řadu otázka, do jaké míry mohli tehdy Češi bezprostředně poznávat Ukrajinu. V úvahu přicházela samozřejmě hlavně turistika. Dnes není snadné zjistit, kdo a proč vycestoval z českých zemí na Ukrajinu právě v roce 1968. V tehdejším tisku i v memoárové literatuře však nacházíme určité množství zpráv o cestování tímto směrem.