Vánoční období, které uzavřelo předchozí rok, máme za sebou, část pravoslavných národů přitom oslavila tyto svátky podle svých tradic až v šestý lednový den. Platí to i v případě větší části Arménů, tedy těch, kteří jsou vyznavači národní, tzv. apoštolské církve. Mnoho Arménů žije přitom odedávna mimo svoji vlast, v rámci rozsáhlé diaspory, která byla a je zastoupena také na ukrajinském území.

V těchto dnech tomu bylo už osmapadesát let od chvil, kdy byl v Praze zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandr Dubček. Sesazení tehdejšího prezidenta Antonína Novotného z uvedené funkce otevřelo cestu k zrození fenoménu Pražského jara. Zmenšující se skupina pamětníků má příležitost znovu vzpomínat na všechno, co následovalo. A my se po celý rok budeme dále věnovat československo-ukrajinskému kontextu tehdejších událostí, který byl zanedbatelný jen zdánlivě.

 

Už potřetí se v posledních dnech roku obracíme k tematice překládání z ukrajinštiny do češtiny. Pomáhá nám v tom projekt nazvaný Databáze knih, od jehož založení uplynulo počátkem prosince sedmnáct let. Údaje, které se tímto prostřednictvím nabízejí, neumožňují sice odpověď na všechny otázky, které nás zajímají, ale jiný srovnatelný zdroj nemáme k dispozici.

Jako vždy má člověk z té trvající záplavy zpráv smíšené pocity. Je milé, že polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski symbolicky "udělil Viktoru Orbánovi Leninův řád za jeho srdečné vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem". Je to důkaz Radkova smyslu pro legraci, ale taky doklad míry odpornosti, k níž se Orbán, Fico, Okamura atd. dnes už dopracovali.