Vzpomínka Natalji Narižné na jeden ze skupinových odjezdů Ukrajinců z Prahy do Bavorska, kterou jsme otiskli minule, vzbuzuje mnoho otázek. Nevíme, jak byly takové evakuační železniční transporty organizovány, jaký měly vztah k běžnému jízdnímu řádu, kdo všechno tímto způsobem na západ unikal a kolik musel za dopravu zaplatit.

Exodus, neboli „vyjití Židů z Egypta“, je barvitě popsán v jedné z knih Starého zákona. V ruštině i v ukrajinštině se pro tuto dávnou událost používá archaického termínu „ischod“. Existuje ale také slovní spojení „velykyj ischod“, používané v souvislosti s událostmi jiných historických obdobích.

Tři čtvrti století jsou jedním z mezníků, který nutí vracet se zpátky do doby, která má už velmi málo pamětníků a kterou moje generace poznala v lepším případě z jejich vyprávění. Událostí z jarních měsíců roku 1945 je v posledních týdnech vzpomínáno v českém prostředí poměrně často.

Než na chatě svého kluka Kuby zarostu navždy mezi rybízy a jahody a vykouří se mi z hlavy veškeré dojmy, chci ještě sepsat čtvrtý, závěrečný díl svého deníčku. Ráda bych se podělila o to, jak Ukrajina zapůsobila na někoho, kdo se o ni začal zajímat až relativně nedávno a nemá k ní ani žádné rodinné vazby.

Ani tato kronika nepouští na první místo v přehledu událostí nic jiného než koronavirovou problematiku. Vše nasvědčuje tomu, že teprve v příštích dvou týdnech začne na ukrajinském území vrcholná fáze epidemie. Dost podobně se vyvíjí situace v Bělarusi a zejména v Rusku. V každé z těchto tří zemí problematika současné epidemie, resp. reakce na ni, nabyla specifické podoby.