Před 50 lety (XLIX): Návrat starých časů. Československá delegace v Kyjevě koncem října 1969

Prohlížení českého tisku z počátků tzv. normalizace je velmi smutným zážitkem, zvláště pro pamětníka. Může sledovat, jak rychle se husákovskému vedení KSČ podařilo podrobit noviny i časopisy normalizačním požadavkům. Během několika měsíců se beze stopy, na celých dvacet let, vytratily svobody z jara roku 1968, ale i zbytky už do jisté míry liberálního ovzduší několika předcházejících let.

Vzpomínka na mou babičku ze Šepetivky

Svitlana Dzykovska pokračuje ve vzpomínání na svou zajímavou rodinnou historii. Hlavní hrdinkou dnešního příběhu je vedle jiných předků její babička ze Šepetivky. Jak čtenář uvidí, je v tomto případě označení „hrdinka“ zcela oprávněné, protože život v sovětské Ukrajině a celém Sovětském svazu opravdu nebyl snadný. Snad se dočkáme dalšího pokračování příběhů ze Šepetivky.

Tisíc obvazů na frontu

Na jaře jsem měl co do činění s Hospitalěry – zdravotnickým praporem dobrovolných záchranářů-paramediků. Ve svém volném čase jezdí na ty nejhorší úseky fronty a s nasazením vlastního života zachraňují raněné raněné vojáky, kteří na frontě brání Ukrajinu před ruským agresorem. Toto léto se nám podařilo odeslat jejich praporu tisíc vojenských obvazů vzor 80 československé výroby.

Před padesáti lety (XLVIII). Zemní plyn, železná ruda i zaporožci na čtyřech kolech

V rámci tohoto zdánlivě nekonečného cyklu přicházela většinou na pořad politická a kulturní tematika, zcela výjimečně i ta sportovní. Vztahy mezi dvěma zeměmi či národy však vždy musí obsahovat i hospodářskou složku. V případě česko-ukrajinských vztahů, které byly po většinu 20. století včleněny do podstatně širších kontaktů československo-sovětských, však takto vymezený terén ohledáváme s nemalými potížemi.

Ukrajinsko-krymskotatarská literární antologie s fíkovou příchutí

Knížka, které zde chci věnovat pozornost, je nazvaná podle fíkovníku či jeho plodu a je dvojjazyčná. Hlavní, výše posazený a větší název je krymskotatarský, jinak je však podíl obou jazyků v knize prakticky identický. Málokterý ze čtenářů (včetně mne) zná obě zmíněné řeči. Proto se tato „předběžná recenze“ omezuje na texty psané ukrajinsky, kterých napočítáme ke čtyřicítce.