V prvních dnech ledna vstupujeme do pátého roku života našeho webu. Vytrvali jsme při jeho tvorbě, něco se naučili a pokračujeme dál. Dnes chceme podat aspoň stručný náčrt toho, jak si představujeme vývoj stránek v nejbližších dvanácti měsících. Nejde nám o přesný, chronologicky řazený rozpis témat, ale spíše o charakterizování hlavních aktivit, kterým se chceme věnovat.

Druhá polovina posledního měsíce roku je většinou obdobím, ve kterém se příliš mnoho významných událostí nestane. Není tomu tak vždycky. Vzpomeňme např. první zvolení Václava Havla československým prezidentem v r. 1989 nebo „rozpuštění“ Sovětského svazu na samém konci roku 1991, následující po schválení ukrajinské nezávislosti v celostátním referendu.

„Malých výročí“, která vybízejí ke vzpomínání, je k dispozici skoro vždy dostatek. Protože se rok 2020 nezadržitelně blíží k závěru, připomeneme ještě jeden fenomén z nejnovějších dějin Ukrajinců v České republice. Právě před třiceti lety začal v Praze působit první ukrajinský spolek, který mohl konečně navázat na tradice spolkového života této národnosti z první poloviny 20. století.

Koledy patří zcela neodmyslitelně ke křesťanským, ale někdy i k světsky pojímaným vánocům. Jsou charakteristické pro mnoha desítek národů, které Svátky Narození oslavují, tedy i pro Ukrajince. Součástí jejich tradičního písňového repertoáru jsou odedávna koljadky (opravdu se používá této zdrobněliny), ale i písně zvané ščedrivky. Dá se tedy nejen „koljaduvaty“, ale zrovna tak „ščedruvaty“…