Historie

Pamětníků sovětského přepadení Československa v noci z 20. na 21. srpen 1968 rok od roku pochopitelně ubývá. Ti zbývající se v mysli stále vracejí do oněch dnů plných vzrušených emocí. Zapsány už byly tisíce svědectví týkající se snad celé tehdejší republiky. Ani dokladů o vnímání tehdejších událostí na Ukrajině není málo, v českém prostředí jsou však známy jen v malém rozsahu a nemáme k dispozici ani jejich soupis.

Dne 16. července uplynulo půl století od smrti českého ukrajinisty, dr. Oresta Zilynského. Zemřel při výletu ve vihorlatských lesích na východním Slovensku ve věku třiapadesáti let, aniž by poté bylo zcela vyjasněno, za jakých okolností. My nejbližší to nevíme ani dnes, ale vzpomínáme a vzpomínat budeme. A připomínáme si také někdejší, často ještě ne zcela známé Orestovy odborné, publicistické a organizační snahy.

Čeští archeologové si letos v březnu připomněli Ivana Borkovského, významného odborníka, který svými nálezy a interpretacemi rozšířil obzory tohoto vědního oboru. Borkovský (v ukrajinské transkripci Borkovskyj, 1897–1976) patřil k hlavním osobnostem, které propojily v době svého dlouhého pobytu v Praze českou a ukrajinskou vědu.

Pokud se v češtině použije termín „šedesátník“, určitě je míněn člověk, který dosáhl věku šedesáti let a vstoupil už do skupiny tzv. důchodců, nebo se k tomu chystá. V zásadě to platí také v ukrajinštině, kde však přistupuje k tomuto významu ještě jeden. O šedesátnících se mluví také v souvislosti s těmi příslušníky ukrajinské inteligence, kteří na počátku šedesátých let 20. století vstoupili do aktivního života a rozvířili značně stojaté vody sovětské Ukrajiny. V době zrození tohoto termínu jim bylo kolem třiceti let.

Role českých a slovenských Ukrajinců v období Pražského jara zůstává nedoceněna. Představovali poměrně nejednolitou skupinu rozprostřenou mezi západním českým pohraničím a vzdáleným severovýchodním Slovenskem. Nejvýrazněji, už po staletí, byli soustředěni v horských a podhorských končinách při východní části československo-polské hranice. Šlo vlastně o úzký pruh území vybíhající z území sovětské Ukrajiny.

Tradiční narativ nám Avary zobrazuje jako primitivní loupeživé kočovníky, kteří parazitovali na bezbranných Slovanech, týrali je a používali je jako „kanónenfutr“. Výzkumy několika posledních desetiletí však ukazují, že obraz zdaleka nebyl tak jednoznačný. V mnoha případech šlo o symbiózu, případné vzpoury však Avaři krutě trestali. Dosavadní obraz Avarů pocházel výhradně z pera jejich nepřátel, proto není divu, že byli líčeni v nejčernějších barvách. Jak tedy vypadal život v khaganátu?

V tomto cyklu, ale i v předcházejícím souboru, nazvaném „Před padesáti lety“, nás zajímaly mimo jiné reakce některých ukrajinských autorů na převratné dění v Československu let 1967–1969. Toto téma nabízí ještě možnost řady objevů. To dokládá i dnešní příspěvek věnovaný ukrajinskému prozaiku Vasylu Zemljakovi.

Nevšední titulek této drobničky nás vede do světa sportu, konkrétně kopané. Přečíst si ho mohli čtenáři slavných, pražsko-brněnských Lidových novin, dne 12. září 1935. Dnes nás tento údaj upozorňuje na to, že česko- (popř. československo-) ukrajinské vztahy měly a mají také svou sportovní dimenzi. Fotbal hrál v této souvislosti neposlední roli a doklad z roku 1935, starý jednadevadesát let, patří k těm nejstarším.

Sebeupálení Jana Palacha v lednu roku 1969 bylo jednou z hlavních událostí první zimy po sovětské okupaci Československa. Čin, který měl zastavit další postup „normalizace“ se nedočkal trvalé odezvy a povzbudil nakonec prosovětské síly, aby dokončily svou špinavou práci. Tato skutečnost, kterou byla tehdy zprvu jen těžko představitelná, samozřejmě nijak nezmenšuje význam obětování se pražského universitního studenta.

V těchto dnech tomu bylo už osmapadesát let od chvil, kdy byl v Praze zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandr Dubček. Sesazení tehdejšího prezidenta Antonína Novotného z uvedené funkce otevřelo cestu k zrození fenoménu Pražského jara. Zmenšující se skupina pamětníků má příležitost znovu vzpomínat na všechno, co následovalo. A my se po celý rok budeme dále věnovat československo-ukrajinskému kontextu tehdejších událostí, který byl zanedbatelný jen zdánlivě.