O historii i současnosti vztahů

Z hlubin dávnověku (XIX): Záhadná kultura przeworská

Minule jsme hovořili o západních, polabských Germánech a jejich kontaktech se sarmatskými kmeny. Dnes se posuneme dále na východ, ke kmenům, které antičtí autoři umísťují mezi horní toky Odry a Visly. Zmiňují zejména Lugie a Vandaly. Prakticky na celém tomto území nacházejí archeologové kulturu, kterou podle prvního naleziště označují jako przeworskou. V době svého největšího rozsahu se dotýkala na jedné straně markomansko-kvádské říše na našem území a na druhé straně sarmatských a dáckých teritorií v dnešní západní Ukrajině a Transylvánii.

Ukrajinci? Češi? Něco mezi? Nebo ani jedno?

Lidí, kteří se narodili na Ukrajině, ale už docela dlouho žijí v Česku, je spoustu. Ukrajinci jsou u nás největší národnostní minoritou, počet jen těch legálně a dlouhodobě žijících v Česku je kolem 150 000. Z pohledu sociálních věd (historie nebo sociologie) nemusí být ale situace tak jednoduchá jako v tabulkách Českého statistického úřadu.

Návraty do roku 1991 (1): První kroky České asociace ukrajinistů

Letos budeme občas vzpomínat i na česko-ukrajinské události roku 1991. Jsou vzdáleny právě tři desetiletí a to už je časová vzdálenost, po které paměť uchová jen zlomek kdysi prožitého. Jako vůbec první přichází na řadu připomínka události, která souvisí s odborným výzkumem ukrajinské tematiky.

Zmínky o „Holodomoru“ ve zprávách české mise z Moskvy

Otázka, jaký byl ohlas ukrajinského hladomoru roku 1933 v českém prostředí, zůstává zodpovězena jen v malém rozsahu. Dokud se nedobereme konkrétnější odpovědi, zůstane ve znalosti vývoje česko-ukrajinských vztahů citelná a docela bolavá trhlina. Každý pokus o její zacelení bude určitě velice vítán.

Řeka Zbruč a osud ukrajinské státnosti – 21. 11. 1920

Příslušníci kteréhokoli národa vyhledávají při pohledu do jeho minulosti spíše světlé, úspěšné či vítězné okamžiky – tak je tomu i v ukrajinském prostředí. Nezbytnou součástí reflexe vlastních dějin ale musí být i vnímání negativních historických zlomů a porážek. Jedna z nich je v ukrajinských dějinách spojena s nepříliš známou řekou Zbruč.

Básník František Chalupa o ukrajinských kozácích na Bílé hoře

Znalost historie jiného národa, než toho vlastního, může mít různý rozměr a zabarvení. Platí to samozřejmě také v případě českého vztahu k Ukrajincům. V minulosti i dnes se často stávalo, že skutečné poznání bylo nahrazováno fantastickými domněnkami a představami. Můžeme si to připomenout také v souvislosti s letošním 8. listopadem, kdy se vzpomínalo 400. výročí bitvy na Bílé hoře.

Z hlubin dávnověku (XVIII): Germáni a Sarmaté – první kontakt

Ještě za mého mládí byla germánská epocha našich dějin prezentována asi tímto způsobem: Až do přelomu letopočtu u nás kvetla keltská kultura, ale pak přišli zlí Markomani vedení Marobudem, vyhnali hodné Kelty a usadili se v Čechách, zatímco jejich příbuzní Kvádové obsadili Moravu (odkud a kdy přišli Kvádové, se neřeší). Dvacet let nato byl Marobud potupně vyhnán, pak ještě vládl na Moravě nějaký „rex Quadis datus“ a potom je tu jen sem tam nějaká germánská zemljanka až do 6. století, kdy dorazili Slované. V rámci světových dějin jsme se ještě učili o jakýchsi Ostrogótech a Vizigótech, kteří spolu s Huny přitrhli od východu k hranicím římského impéria a nakonec je zničili. Ve skutečnosti tato germánská epizoda, skrytá pod názvem „doba římská“ a „doba stěhování národů“, trvala asi půl tisíciletí a věci byly, jak už to bývá, mnohem složitější. A taky zajímavější.

Smutný osud (ale snad ne konec) pražské cerkve z Ukrajiny

Ve sváteční den 28. října vznikl z dosud neznámých příčin požár, který vážně poškodil zajímavou, byť nikoli původní pražskou památku. Dřevěný chrám sv. Michala vznikl na území dnešní Zakarpatské oblasti a patřil do skupiny šesti podobných památek, které v meziválečné době „přesídlily“ z nejvýchodnější části republiky do Čech a na Moravu.

Setkání s ukrajinským vyznavačem „ruského světa“

Jedna z našich čtenářek napsala vzpomínku na rozhovor s Ukrajincem, který se uskutečnil před dvěma lety, v srpnu 2018. Podobně uvažujících Viktorů se jistě najde v Ukrajině víc a jsou možná i mezi lidmi, kteří přesídlili z Ukrajiny do České republiky: je dobré o tom vědět. Text otiskujeme jako připomínku 52. sovětské okupace Československa.

Z hlubin dávnověku (XVII): Keltové

Keltové v Ukrajině? Kelty si většinou spojujeme se západní a střední Evropou a rádi slýcháme, že jádro jejich etnogeneze patrně zahrnovalo i naše území. Jsme hrdi na to, že naše země nese hrdý název Boiohaemum, země Bójů; někteří si možná ještě vzpomenou, že na Slovensku žili nějací Kotinové, po kterých jsou pojmenovány Košice.