O historii i současnosti vztahů

Avgustyn Vološyn mezi Prahou, Podkarpatskem a Ukrajinou (K 150. výročí narození)

V první polovině března jsme vzpomněli v krátkém časovém rozpětí několika výročí, důležitých z hlediska vývoje česko-ukrajinských vztahů. Dne 17. března si připomínáme nejvýznamnější osobnost meziválečné Podkarpatské Rusi – řecko-katolického duchovního, učitele a politika Avgustyna Vološyna (Augustina Vološina). Od jeho narození v nevelké zakarpatské obci Kelečyn uplynulo půl druhého století.

Setkání ukrajinského novináře a diplomata s TGM v lednu 1919

Výročí narození prvního prezidenta Československé republiky, připomínané jako vždy dne 8. března, může znovu podnítit úvahy o jeho vztahu k ukrajinské otázce. Pražský univerzitní profesor, publicista i poslanec rakouského parlamentu v jedné osobě se zajímal také o ukrajinskou otázku už dlouho před vznikem Československa. Věděl o ní více než ostatní čeští politikové.

O ukrajinských tradicích Mladé Boleslavi

Informace o existenci ukrajinské školy a ukrajinského obchodu v Mladé Boleslavi umístěná před nedávnem na našich FB stránkách zaujala. Když jsem se v komentáři k ní zmínil, že je možno napsat něco o starších ukrajinských tradicích tohoto významného středočeského centra, dočkalo se i toto konstatování nemalého ohlasu.

Studio nebo Akademie? Vzpomínka na ukrajinskou uměleckou školu v Praze

Téma našeho letošního posledního příspěvku bude opět historické: nepozorovaně totiž uplynulo sté výročí založení čtvrté ukrajinské vysoké školy, která působila v meziválečném Československu. Jednalo se o Ukrajinské studio výtvarného umění, které později užívalo také označení Ukrajinská akademie.

Z hlubin dávnověku XXXV: Velké vylidnění Evropy

Ze školních učebnic jsme se dozvídali, že v průběhu 5. a 6. století n. l. Germáni opustili střední Evropu, aby dobývali oslabenou Západořímskou říši. Do vylidněných území se pak od 6. století postupně stěhovali mírumilovní slovanští zemědělci. Jak to obvykle bývá, tento zjednodušený obraz dostává s pokrokem archeologických a genetických metod povážlivé trhliny. Je vůbec možné, aby se celé velké populace naráz vydaly na vojenské tažení? A pokud ne, co tedy způsobilo odchod do té doby usedlého obyvatelstva?

Vzpomínka na ukrajinský skauting (Plast) v řevnickém Dřeváku

„Za všechno může Plast,“ ohlašoval název výstavy uspořádané koncem října v blízkosti budovy řevnického železničního nádraží. Místem konání se stal někdejší nádražní sklad dříví, pěkně obnovený pro kulturní účely a využívaný Základní uměleckou školou v Řevnicích. Je třeba ještě dodat, že v Dřeváku se opravdu topí dřívím v pěkných násypných kamnech.

Sto let pražského ukrajinského pedagogického institutu

Nedávný začátek nového školního roku upozornil na jedno zapomenuté výročí. Počátkem července uplynulo sto let od založení v pořadí třetí ukrajinské vysoké školy, která působila za první republiky na českém území. Ukrajinský vysoký pedagogický institut připravoval v Praze po deset let ukrajinské učitele různých oborů.

Z hlubin dávnověku (XXXIV): Antové a kultura peňkivská

„Nejstatečnější z národů v severním Přičernomoří“, tak charakterizuje Anty v 6. století byzantský historik Jordanes. Původně severoíránské etnikum složené z mnoha dílčích kmenů se postupně poslovanštilo a je spojováno se slovanskou kulturou peňkivskou. Jejich společenská organizace byla na vyšším stupni než u Sklavinů: přestože rozhodující slovo mělo stále shromáždění lidu, historici již hovoří o „králích“. Archeologové nacházejí opevněná centra a bohaté depoty šperků, což svědčí pro sociální diferenciaci a jistý stupeň centralizace moci.

Časopis Porohy mezi vltavskými prahy či peřejemi

Možná naposledy se vracíme k tématu, které zde bylo v minulých letech probíráno v kratším cyklu příspěvků. V r. 1993, po zániku zprvu Sovětského svazu a pak i Československa, se dotvářely nově formované, mnohostranné česko-ukrajinské vztahy. V předchozích desetiletích byly méně zřetelné – ztrácely se ve stínu vztahů československo-sovětských.