Informace o českých knihách

O zvířatech a lidech nebo o zvířatech v lidech

Taňa Maljarčuk se právě dočkala prvního knižního překladu do češtiny. Autorka pocházející z Ivano-Frankovska působila v Kyjevě a na počátku tohoto desetiletí přesídlila do Vídně. Díky tomu vydala některé své práce i v německých překladech. Její „lidsko-zvířecí“ knížku převedla do češtiny skupina deseti překladatelek a jeden překladatel k tomu.

Česká knižní premiéra Dmytra Čyževského

Útlá, ale obsahově velmi hutná knížka, vydaná předloni, připomněla 40. výročí úmrtí významného ukrajinského slavisty obdivuhodně širokého záběru. Universitní profesor Dmytro Čyževskyj (1894–1977) byl jedním ze špičkových intelektuálních reprezentantů svého národa. Přesto je v Česku dodnes znám v poměrně malé míře.

Dva další básníci ukrajinské Pražské školy v češtině

Už skoro dvacet let vycházejí drobné překladové výbory z tvorby ukrajinských básníků, jejichž seskupení je tradičně nazýváno Pražskou básnickou školou. Vytrvalá snaha o prezentaci této etapy česko-ukrajinských literárních (ale i jinak definovatelných) vztahů za první republiky zasluhuje uznání. Po osmileté přestávce můžeme přivítat další pokus.

Barrandovské náměstí a Praha očima ukrajinského básníka

Osmatřicetiletý Oleh Kocarev si už v Ukrajině udělal jméno nejen jako básník i prozaik, ale i jako odborník, který se snaží postihnout moderní zákruty vývoje ukrajinské poezie. V Brně mu vyšla překladová knížka před čtyřmi lety, teď přibyla druhá. Vydaná byla pražskou Městskou knihovnou a souvisí s autorovým předloňským pobytem.

Nad Iljičovými polibky, které se nás netkly

Útlá, provokativně nazvaná sbírka Vána Kruegera, přeložená Miroslavem Tomkem, se neomezuje pochopitelně jen na ten nebo onen Leninův polibek. Takovýto projev Leninovy přízně by celý svazeček nenaplnil, navíc představa polibku od tohoto nebo jakéhokoli jiného diktátora či diktátorky působí příliš neobvykle, ba až perverzně…

Ukrajinsko-české Chto je chto (Who is who): první pokus

Způsob, jakým vnímá Ukrajince i jejich zemi řada Čechů i Češek, sledujeme dlouho a s pramalým potěšením. Pro mnohé z nás se stal téměř stálou bolavou zkušeností – léčit bychom se však neměli my, ale právě ti druzí. Jediný, zaručeně účinný a rychle působící lék ovšem sotva existuje a terapie může být uplatňována jen pomalu a trpělivě…

Krátké záběry Olega Sencova z vlastního dětství

Až příliš tiše a nenápadně vyšel před několika měsíci překlad osmi krátkých, komorně laděných textů Olega Sencova, které přeložila Petruška Šustrová. Autorovo jméno je velmi známé i mimo Ukrajinu, byť se o to jen zčásti zasloužila jeho tvorba. Více se ví jak o hanebném procesu se Sencovem, tak o jeho loňské hladovce.

Slepá i hmatatelná mapa (U)krajiny

Soubor převážně krátkých próz je knižní prvotinou jinak zkušeného televizního publicisty. Přináší pozoruhodná nezkreslená svědectví z různých koutů země, na niž se zpravidla nahlíží předpojatě a poněkud jednotvárně. Na pomyslné mapě se tedy lze překvapivě zblízka seznámit s netušenými a mnohdy bizarními detaily, které bychom v atlasu objevit nemohli.

O československých legiích v Ukrajině nově i zcela tradičně

Vznik a vývoj československých legií v někdejší ruské říši se už dávno stal legendou. Této tematice bylo postupně věnováno mnoho set knih různého rozsahu a žánru, ač byla v letech 1948–1989 tato tematika odsunuta do pozadí. Nyní se jí v odborných i beletristických titulech výrazně věnuje historik Dalibor Vácha.

První český historik, který pochopil Ukrajinu: Jaroslav Bidlo

Kniha spojující vydání pamětí a vzájemné korespondence Jaroslava Bidla a Milady Paulové se sotva může stát horečně vyhledávanou či rozšířenou četbou. Práce spojená s přípravou takové knihy je přitom značně náročná, ale vyplatí se. Čtenáři-historikové na prameny tohoto druhu čekají, aby se pokusili lépe chápat okolnosti své práce.