Březen 2017

Monsignore Vološyn byl významnou postavou propojující české a ukrajinské dějiny na území někdejší Podkarpatské Rusi. Kněz a učitel se stal křesťansko-demokratickým politikem a poslancem. Jeho kariéra vyvrcholila na přelomu let 1938 a 1939, kdy se stal zprvu premiérem a pak prezidentem území, přejmenovaného na Karpatskou Ukrajinu.

Kdysi byla v životě každé národní kultury prvořadou, velmi prestižní záležitostí schopnost vytvořit národní encyklopedii, tedy svod nejdůležitějších informací ze všech oborů vědění v mnohosvazkovém díle a v domácím jazyce. Dnes, v době wikipedie, je situace v mnohém odlišná, tištěné encyklopedie však nadále vycházejí a vycházet budou.

Ukrajinská genealogie se rozvíjí stejně jako jiné společenské vědy s určitým zpožděním, protože sovětský režim takovýmto oborům nepřál a snažil se maximálně kontrolovat jejich činnost. Také v případě genealogie však můžeme pozorovat od počátku 90. let zřetelný pokrok, který se týká i zpřístupňování důležitých rodopisných pramenů.

Na otázku, proč tomu tak je, existují různé odpovědi – ta hlavní by asi zněla: řešení se najde, až skončí válka s Ruskem a země obnoví či v jistém směru konečně získá výrazně stabilnější charakter. Rozpad Sovětského svazu zastihl Ukrajinu nepřipravenou na mnoho nových výzev v oblasti jejího dalšího rozvoje a zprvu postihl negativně i turistickou oblast.

Pokud některá ze čtenářek nosí jantarový náhrdelník, spojuje si snad představu o zdroji této nerostné látky či snad minerálu s Pobaltím. Jantar je však také nezanedbatelnou součástí přírodního bohatství Ukrajiny a Bělarusi. V obou těchto zemích a v Polsku je označován termínem „burštyn“, stejně jako bývalé okresní město v ukrajinské Haliči.

Zastupitelský úřad Ukrajiny v České republice oslaví za několik měsíců čtvrtstoletí své existence. Lze se přít o to, nakolik úspěšně se po celou tuto dobu vyvíjela jeho činnost. Faktem zůstává, že nyní se možná otevírá další etapa historie tohoto úřadu. Nový velvyslanec Jevhen Perebyjnis odevzdal 15. 3. pověřovací listiny prezidentu Zemanovi.

Výstava fotografií z dnešního života, resp. umrtvování, krymských Tatarů není jediná, kterou lze v současnosti vidět v pražském Starém Městě. Ukrajina udává různým způsobem tón další prezentaci dokumentárních snímků české fotografie a zároveň asi první pražské výstavě malířky z Ukrajiny.

Také letos je Ukrajina uvedena v rámci statistického přehledu nejchudších zemí světa. Aspoň tak hodnotí situaci velká americká společnost Bloomberg. Tzv. Bloomberg´s Misery Index porovnává údaje týkající se prognózy výše inflace a nezaměstnanosti. Do přehledu je letos zahrnuto 65 světových států, poměrně dost jich tedy chybí.

Název časopisu „Navýchod“ je zajímavý sám o sobě, samozřejmě především díky způsobu napsání. Začal přitom vycházet pod neméně vtipným názvem „Na východ od Aše“. Jestliže ze studentského nápadu nevznikne vždy něco seriózního a dlouhodobého, v tomto případě to neplatí. Zrodilo se vážně míněné i působící periodikum, které vycházelo dlouhých dvanáct let, do r. 2013. Letos před jarem se znovu přihlásilo o slovo.

Oddechové téma? Ano, zrovna takové. A třeba právě o kaštanech, a to kyjevských. K malé vzpomínce i úvaze mne přivedla dnešní zpráva ukrajinské zpravodajské agentury Unian, zařazená do rubriky kulturních zpráv. Konec konců, proč ne?