Nový velvyslanec Ukrajiny v ČR nastoupil do funkce

Zastupitelský úřad Ukrajiny v České republice oslaví za několik měsíců čtvrtstoletí své existence. Lze se přít o to, nakolik úspěšně se po celou tuto dobu vyvíjela jeho činnost. Faktem zůstává, že nyní se možná otevírá další etapa historie tohoto úřadu. Nový velvyslanec Jevhen Perebyjnis odevzdal 15. 3. pověřovací listiny prezidentu Zemanovi.

Nastupujícího velvyslance jsme tu už představili prostřednictvím rozhovoru, který s ním byl veden na předchozím působišti, v Rize. Lotyšsko i Česko jsou mladšími členskými státy Evropské unie a každý z nich má pro Ukrajinu specifický význam. Zatímco Lotyšsko podporuje aktivně snahu Ukrajiny o zastavení ruského náporu, politika České republiky v této věci je méně jednoznačná a nálady nemalé části veřejnosti jsou Ukrajině méně příznivé.

Je samozřejmě otázkou, nakolik může za současné podoby vytváření mezinárodních vztahů ovlivnit tyto záležitosti zastupitelský úřad země, která vyvolává nejednoznačné ohlasy. I kdyby byly takové možnosti menší než dříve, přece je třeba doufat, že bude vyvinuta diplomatickou misí oné země, tedy Ukrajiny, patřičná, resp. výraznější snaha než dosud.

Ve funkci ukrajinských velvyslanců v ČR se dosud vystřídalo šest osob – od Romana Lubkivského (ve funkci 1993–1995) po Boryse Zajčuka (úřadoval v letech 2012–2016). Právě R. Lubkivskyj, původním a hlavním povoláním básník, překladatel a vůbec jednoznačně představitel kulturní sféry, byl diplomatem nejméně tradičním. Je otázkou, kdy tato skutečnost přinášela pozitivní dopady a kdy nikoli. V každém případě tehdejší ukrajinská komunita v ČR, daleko méně početná než dnes, vnímala tohoto muže opravdu jako svého představitele. O oněch gründerských dobách však bude lepší promluvit v budoucnu zvlášť a podrobněji.

Část následujících velvyslanců měla už diplomatické vzdělání i praxi zastupování Ukrajiny v některé jiné zemi nebo mezinárodní organizaci. Nezdá se však, že by kdokoli z nich zanechal opravdu výraznou a v jistém smyslu tvůrčí stopu v česko-ukrajinských vztazích. Snad máme právo něco podobného od dobrých diplomatů očekávat…

Na řadě je nyní Jevhen Perebyjnis. Kdybychom posuzovali všechny dosavadní velvyslance podle místa narození v rámci Ukrajiny, byl by Perebyjnis čtvrtým velvyslancem v ČR, který pochází z bývalé „rakousko-uherské Ukrajiny“, která mívala intenzivnější vztahy s českým prostředím. Tato poněkud kuriózní úvaha je zároveň matoucí – už proto, že nový velvyslanec se brzy přestěhoval s rodiči do Kyjeva, kde i vystudoval. Je vybaven oproti svým předchůdcům daleko většími praktickými zkušenostmi, zná dobře češtinu i české prostředí. Máme tedy důvod doufat, že se stane výrazným představitelem jednotné Ukrajiny, usilující dnes ve složitých podmínkách o důstojnější, co nejsamostatnější pozici v rámci středovýchodní Evropy. Nedlouho po jeho nástupu mu proto přejeme v jeho rodném jazyce úspěch slovy „ščasty vam bože!“

(boz)

Rubriky