Kronika

Není obvyklé zahajovat tento bilanční přehled problematikou fotbalových dresů. Právě ony, konkrétně dresy ukrаjinské, se však staly podnětem pro nejnovější propagandistický útok Ruska na sousední zemi, která Putinovi dělá nejvíc starostí. Vše souvisí s nedávno zahájenou, o celý rok odloženou závěrečnou soutěží fotbalového mistrovství Evropy.

Dne 17. května uplynuly už dva roky od nástupu Volodymyra Zelenského do prezidentské funkce. Pokus o zhodnocení těchto dvou let, jejich pozitiv, sporných rysů i negativ si musí každý čtenář, sledující současné dění, udělat sám na základě vlastních informací i zkušeností. Do jisté míry by mohla při takovém pokusu pomoci i prezidentova tisková konference související s uzavřením druhého roku práce.

V první polovině května se přiblížil k závěru druhý rok výkonu prezidentské funkce Volodymyra Zelenského. Bilancování tohoto období ukrajinského vývoje je jistě nesnadnou záležitostí. Přesto lze dnes už říci, že nedošlo ke zcela zásadnímu obratu ukrajinské domácí a zahraniční politiky, který by znamenal popření snah Majdanu z přelomu let 2013 a 2014. Tuto skutečnost lze poznačit za mírně povzbuzující.

Letošní termín velikonoc připadl křesťanům východního obřadu až na přelom dubna a května. Nedlouho předtím bylo v Ukrajině vzpomínáno 35. výročí černobylské katastrofy, a to i za účasti ukrajinského prezidenta. Pozornost všech se však daleko více soustřeďuje na pokračující ruské vojenské operce v blízkosti ukrajinských hranic.

Psychologický nátlak Ruska na Ukrajinu hrozící možností nového vojenského vpádu pokračoval i v průběhu uplynulých deseti dní, ruský postup se však zdá stále méně smysluplný. Jediným jeho výsledkem bylo totiž logicky posílení prozápadní linie ukrajinské zahraniční politiky. Potvrdila to nejen činnost ministra zahraničí Kuleby, ale také aktivita ukrajinského prezidenta.

První dubnový den býval i v Ukrajině zasvěcen humoru a veselí, např. v rámci známé každoroční Jumoriny či Humoryny, kterou se proslavila Odesa. Letos se rozsah i charakter podobných akcí musel přizpůsobit nepříznivým okolnostem, ohrožujícím Ukrajinu ze dvou stran a dvěma různými způsoby. Mám na mysli nejen covid skutečný, ale i jeho obludnou velmocensky-vojenskou mutaci. Kdo je jejím šiřitelem, je známo.

V poslední březnový den předloni skončily druhým kolem ukrajinské prezidentské volby. Výsledek tehdejšího hlasování je znám. Volodymyr Zelenskyj i Petro Porošenko zůstali od té doby hlavními zápasícími představiteli vrcholné ukrajinské politiky a nadále soutěží o přízeň ukrajinské veřejnosti. O dvou letech vládnutí Zelenského však zatím hovořit nelze, protože do úřadu nastoupil až po polovině května roku 2019…

Závěrečná dekáda zimy, tentokrát bohaté na sníh, potvrdila, že také Ukrajina bude naplno konfrontována s třetí vlnou koronavirové epidemie. Stalo se to rok od času, kdy se i zde epidemie, zprvu v nevelkém rozsahu, přihlásila o slovo. Kolem poloviny letošního března se Ukrajina znovu přiřadila k zemím, kde jsou počty nakažených značně vysoké.

Letošní vzpomínka na Tarase Ševčenka, spojená jako vždy se dnem 9. března, byla zbavena tak dramatických konotací, jako tomu bylo v roce 2014, těsně po vítězství Majdanu. Znovu a nikoli naposledy bylo ale možné vnímat skutečnost, jak úzce souvisí ukrajinské dějiny a jejich hlavní symboly se současnou etapou vývoje ukrajinských symbolů a jejich průvodními jevy.

Poslední únorová dekáda byla pochopitelně kratší, takže informací o Ukrajině a k Ukrajině se nám sešlo o něco méně. Jednalo se jak o vysloveně aktuální záležitosti, tak o neodbytné vzpomínky na události z přelomu února a března roku 2014, spojené s tehdejší okupací Krymu. To, co lze nazvat krymským traumatem, žene dnes Ukrajinu ke snaze o realizaci její nové „krymské politiky“.