Kronika

Druhá vlna koronavirové nákazy postihla v nebývalém rozsahu vrcholnou ukrajinskou politickou scénu. V první polovině listopadu bylo oznámeno nemocnění prezidenta, šéfa jeho úřadu, předsedy Nejvyšší rady, jeho náměstka a ještě ministra zdravotnictví. Postupně onemocnělo a průběžně se uzdravilo už asi 70 poslanců parlamentu, což je zhruba šestina jeho početního stavu.

Hlavním ukrajinským tématem druhé poloviny října měly být komunální volby, uskutečněné v neděli 25. 10. Hlasování bylo chápáno jako důležitý signál toho, na jakém stupni zůstaly zachovány loňské voličské sympatie jak vůči současnému ukrajinskému prezidentovi, tak vůči jeho stále ještě velmi mladé opoře – politické straně Služebník (či Služebnice) lidu.

Ani první polovina října nepřinesla změnu v prioritách, které charakterizují vývoj Ukrajiny. Sledovali jsme situaci kolem ukrajinsko-ruské války, vrcholnou fázi příprav k obecním volbám různých stupňů i vývoj sanitárně-zdravotní situace, událostem však dominovala snaha ukrajinského prezidenta o výraznou zahraničně-politickou ofenzivu.

Uplynulé dva týdny přinesly další zahraniční návštěvu ukrajinského prezidenta. Tentokrát se vypravil na Slovensko, aby zde přispěl k oživení vzájemných vztahů. Byla k tomu příhodná situace: nejvyšší slovenská představitelka se zdá být Ukrajině příznivě nakloněna a žádné třecí plochy mezi oběma státy, podobné nynějším ukrajinsko-maďarským nesrovnalostem, neexistují.

V prvních dnech měsíce, během kterého léto přechází do podzimu, začal i druhý rok činnosti ukrajinského parlamentu v jeho současném složení. To je charakterizováno spolehlivou většinou (tzv. „monobilšisť“) stoupenců prezidenta Zelenského v Nejvyšší radě. Představa, že se díky tomu podstatně zjednoduší schvalování nových zákonů, se nicméně naplnila jen zčásti.

V poslední srpnovou dekádu Ukrajina vzpomínala nejen 29. výročí vyhlášení své nezávislosti, která pomohla výrazným způsobem rozbít někdejší Sovětský svaz, ale také už šesti let, která uplynula od počátku otevřené ruské intervence na území Donbasu, kterou její pachatel samozřejmě popírá a pokračuje tak v rozvíjení slavných tradic sovětského lhaní.

Do ukrajinského vývoje zasáhly v první polovině srpna v překvapivém rozsahu občanské protesty, které vypukly po nedemokratických prezidentských volbách v sousední Bělarusi. Dění v Minsku a jiných městech připomíná přes všechnu svou specifičnost v mnohém ukrajinský Majdan z doby před téměř sedmi lety. Výsledek dění je však pouhý týden po údajném Lukašenkově vítězství značně nejistý.

Do čela dnešního přehledu stavíme události kolem už šest let trvající války v Donbasu. Novinkou se stalo další, tentokrát časově neomezené příměří, dohodnuté při nekonečných minských jednáních a platné od 27. července. Při zjednávání tohoto nového (kolikátého už?) pokusu spolu telefonicky hovořili i prezidenti Zelenskyj a Putin.

Dne 16. července si Ukrajina připomněla na slavnostní schůzi svého parlamentu třicáté výročí schválení deklarace o státní suverenitě. Ta byla v roce 1990 přijata tehdejším parlamentem v rámci ještě existujícího Sovětského svazu. Následovalo prohlášení plné nezávislosti v srpnu následujícího roku a její schválení v celostátním referendu dne 1. prosince 1991.

Začínáme znovu, ač neradi, koronavirovým zpravodajstvím, které zatím nepotěší. Ukrajina prožívala z tohoto hlediska po celý červen složité období, které vyvrcholilo 25. června. V onen čtvrtek vystoupal každodenní přírůstek nově zjištěných nakažených na nebývalých 1 109 osob. Poté sice následoval pozvolný sestup, celková celostátní bilance však zůstává zneklidňující.