Kronika

Také tentokrát si připomínáme události celého jednoho měsíce, během něhož překročila délka ruské agrese proti Ukrajině magickou hranici sta dní. Agresor jistě dosáhl jen části svých původních cílů a zaplatil za to nečekaně vysokou cenu. Ještě vyšší cenu však platí Ukrajina obrazem zkázy, která byla způsobena velké části ukrajinského území. Bohužel není bilance ruské agrese ještě uzavřena.

Za hlavní mezník třetího měsíce ruské války proti Ukrajině byl už předem považován 9. květen – den, který většina Rusů považuje za svátek své válečné slávy či dokonce triumfu. Letos měl být podle mnoha předběžných představ velkým dnem Vladimíra Putina. Čekalo se, že využije příležitosti k ohlášení nějakého významného rozhodnutí nebo rozšíří oblast ruských vojenských aktivit na Moldovu či snad ještě dál.

Z technických důvodů přinášíme pokus o zpětné zachycení události v souhrnu za celý měsíc duben. Nijak se ovšem nezměnilo to, že hlavním tématem zůstává válka a její kruté důsledky. Vše ostatní ustoupilo od konce února naprosto do pozadí a tento stav věcí se nejspíše v nejbližších týdnech nezmění. Není třeba zdůrazňovat, že bychom se rádi vrátili k tomu formátu kroniky, ve kterém jsme ji kdysi uváděli do života…

Druhá polovina března definitivně potvrdila, že se válečná situace na ukrajinském území nevyvíjí podle původních ruských představ. Postup agrese se prakticky ve všech částech Ukrajiny téměř zastavil a v posledních dnech března byl dokonce vystřídán nečekaným ústupem Rusů z dosažených pozic, a to především v okolí Kyjeva. O to více se ale ruská armáda snažila z bezpečné dálky devastovat raketovými útoky ukrajinská města i menší obce.

Je velmi těžké přizpůsobit tuto už celkem zavedenou rubriku válečným poměrům, které vzešly z ruské agrese proti Ukrajině. V minulé kronice bylo v krátkosti zachyceno jen prvních pět dní ruské agrese, v případě první poloviny března se jednalo už o trojnásobně dlouhou dobu, během které se původní ruský vojenský postup výrazně zpomalil.

Tentokrát máme opravdu složitou úlohu. Ruská agrese proti Ukrajině, zahájená 24. února, úplně převrátila smysl všech dosud platných hodnot nejen ve východní Evropě, ale prakticky v celém světě. Podstatné je to, že veškerá pozornost je teď upřena na dění na ukrajinských frontách nebo v lokalitách, které byly nově okupovány putinovským Ruskem.

Poslední dva týdny byly naplněny, podobně jako předešlé, diplomatickými jednáními a zároveň posilováním vojenských jednotek u rusko-ukrajinské hranice a dodávkami zbraní pro ukrajinskou armádu. Od situace v předchozích třech měsících se vlastně nic podstatného nezměnilo. Rusko záměrně udržuje všechny ostatní v nejistotě co do svých záměrů a z druhé strany zaznívají nová a nová varování ve stylu „nezačínejte si“…

Vstoupili jsme do roku, který bude pravděpodobně charakterizován trvajícím ruským tlakem na Ukrajinu i na západní svět. V tomto ohledu se nebude lišit od závěru roku předchozího. Zároveň nelze vyloučit růst vnitřního napětí v Ukrajině v důsledku dlouhodobé, v jistém směru nebezpečné rivality současného ukrajinského prezidenta a jeho předchůdce. Oba problémové okruhy jsou samozřejmě propojeny a vzájemně se ovlivňují.

Přehled ukrajinských politických událostí jsem se pokoušel sestavovat poprvé v r 2019, podruhé a dlouhodoběji od počátku r. 2020. U politiky také zůstáváme v tomto posledním pokračování, zachycujícím události roku 2021. Vánoční svátky a poslední dny před Novým rokem totiž nijak neuvolnily silné napětí kolem Ukrajiny.

Blížící se konec roku přinesl vystupňování diplomaticko-vyděračské akce Ruska vůči Ukrajině a západním státům. Adresáti ruských stížností a výzev zůstávají přitom v nejistotě, co je aktuálním ruským cílem a jak ho má být dosaženo.