Kronika

V rámci minulé kroniky byl zmíněn také odjezd prezidenta Zelenského na jeho první oficiální návštěvu USA, zahájenou na samém konci srpna. Tato cesta určitým způsobem uzavřela výrazně organizované oslavy třicetiletí nezávislé Ukrajiny. Měla také naznačit, jakým směrem se budou v nejbližších měsících a letech ubírat vztahy obou zemí.

Středobodem dění ve sledovaném období byly oslavy třicátého výročí vyhlášení ukrajinské nezávislosti dne 24. srpna. Málokteré z předchozích jubileí vyvolalo takový zájem a pozornost. Více než dříve byla v předchozích měsících patrná snaha o reflektování cesty, kterou Ukrajina od r. 1991 ušla, a o zdůraznění dílčích úspěchů, jichž se podařilo dosáhnout.

Hlavní událostí druhé třetiny letošních prázdnin se staly nejednoznačně vnímané letní olympijské hry v Tokiu. Konaly se s ročním zpožděním a Ukrajině nakonec přinesly devatenáct medailí. Určitým zklamáním mohlo být pro zájemce o sport to, že jen jedna z nich byla zlatá a většinou se jednalo o medaile „jen“ bronzové. Přesto lze konstatovat, že si Ukrajina zachovala poměrně slušné postavení v rámci sportovního světa.

Ukrajina se bez velkého vzpomínání přenesla přes jedenatřicáté výročí prohlášení své suverenity, deklarované v r. 1991 ještě v rámci sovětského systému. Po většinu července byl ukrajinský život charakterizován nejen problémy vnitřně a zahraničně politickými, protože pozornost výrazně poutala také sportovní tematika, propojující fotbalové EURO s blížící se letní olympiádou.

Druhá polovina června se nezapsala do dějin Ukrajiny žádnými příliš významnými událostmi. Zdá se, jako by se evropský fotbalový šampionát stal hlavní událostí, na kterou se soustředil zájem běžných fanoušků, ale i předních osobností země. Čtyři vystoupení ukrajinské reprezentace přitom nepůsobila příliš jednoznačným dojmem.

Není obvyklé zahajovat tento bilanční přehled problematikou fotbalových dresů. Právě ony, konkrétně dresy ukrаjinské, se však staly podnětem pro nejnovější propagandistický útok Ruska na sousední zemi, která Putinovi dělá nejvíc starostí. Vše souvisí s nedávno zahájenou, o celý rok odloženou závěrečnou soutěží fotbalového mistrovství Evropy.

Dne 17. května uplynuly už dva roky od nástupu Volodymyra Zelenského do prezidentské funkce. Pokus o zhodnocení těchto dvou let, jejich pozitiv, sporných rysů i negativ si musí každý čtenář, sledující současné dění, udělat sám na základě vlastních informací i zkušeností. Do jisté míry by mohla při takovém pokusu pomoci i prezidentova tisková konference související s uzavřením druhého roku práce.

V první polovině května se přiblížil k závěru druhý rok výkonu prezidentské funkce Volodymyra Zelenského. Bilancování tohoto období ukrajinského vývoje je jistě nesnadnou záležitostí. Přesto lze dnes už říci, že nedošlo ke zcela zásadnímu obratu ukrajinské domácí a zahraniční politiky, který by znamenal popření snah Majdanu z přelomu let 2013 a 2014. Tuto skutečnost lze poznačit za mírně povzbuzující.

Letošní termín velikonoc připadl křesťanům východního obřadu až na přelom dubna a května. Nedlouho předtím bylo v Ukrajině vzpomínáno 35. výročí černobylské katastrofy, a to i za účasti ukrajinského prezidenta. Pozornost všech se však daleko více soustřeďuje na pokračující ruské vojenské operce v blízkosti ukrajinských hranic.

Psychologický nátlak Ruska na Ukrajinu hrozící možností nového vojenského vpádu pokračoval i v průběhu uplynulých deseti dní, ruský postup se však zdá stále méně smysluplný. Jediným jeho výsledkem bylo totiž logicky posílení prozápadní linie ukrajinské zahraniční politiky. Potvrdila to nejen činnost ministra zahraničí Kuleby, ale také aktivita ukrajinského prezidenta.