Kronika

Poslední únorová dekáda byla pochopitelně kratší, takže informací o Ukrajině a k Ukrajině se nám sešlo o něco méně. Jednalo se jak o vysloveně aktuální záležitosti, tak o neodbytné vzpomínky na události z přelomu února a března roku 2014, spojené s tehdejší okupací Krymu. To, co lze nazvat krymským traumatem, žene dnes Ukrajinu ke snaze o realizaci její nové „krymské politiky“.

Vzpomínky na události počátku roku 2014 jsou v ukrajinském veřejném životě nadále velmi živé. Dědictví tehdejšího Majdanu či Revoluce důstojnosti vystupuje do popředí každoročně v druhé polovině února. Nebylo tomu jinak ani letos. Zdá se dokonce, že toto ohlédnutí bylo letos na pořadu dne ve větší míře než v roce minulém.

Počátek února přinesl vyostření vztahů mezi prezidentem Zelenským a jeho politickým táborem na jedné straně a mezi opozicí, zastoupenou v parlamentu proruskou platformou Za život. Jak se zdá, kompromis mezi těmito silami, dosud málo pravděpodobný, je napříště už zcela vyloučen.

Ukrajinský parlament obnovil po vánočně-novoroční přestávce jednání. Jeho nejpodstatnějším rozhodnutím, které může (ale také nemusí) mít výrazné důsledky, je schválení prezidentského návrhu zákona o referendu. Ne zcela snadno přeložitelný název dokumentu zní „O lidovládě zprostředkované celoukrajinským referendem“. Jak je patrné, neřeší tato norma problematiku místních referend.

Bereme-li v úvahu tradiční církevní kalendář, který si uchovává váhu u křesťanů východního obřadu, vstoupila Ukrajina do nového roku podruhé a definitivně 14. ledna. Předtím si část obyvatel užila tzv. malanky, tj. svátku svaté Melanie, který lze považovat za obdobu našeho silvestra. Bezprostředně poté ale začala už druhá celostátní karanténa, vyhlášená ukrajinskou vládou v zájmu zlepšení epidemické situace.

Ukrajinský rok 2021 charakterizuje mimo jiné to, že v jeho závěru skončí první polovina pětiletého mandátu prezidenta Volodymyra Zelenského. V tu dobu bude už asi jasné, jak lze hodnotit čas vlády jeho samého i účelově založené „personální“ strany Služebnice lidu. Při překladu jejího názvu jsme dosud používali slova „služebník“, ženská forma názvu je vlastně přesnější.

Druhá polovina posledního měsíce roku je většinou obdobím, ve kterém se příliš mnoho významných událostí nestane. Není tomu tak vždycky. Vzpomeňme např. první zvolení Václava Havla československým prezidentem v r. 1989 nebo „rozpuštění“ Sovětského svazu na samém konci roku 1991, následující po schválení ukrajinské nezávislosti v celostátním referendu.

V první polovině prosince se dostal výrazněji ke slovu ukrajinský parlament, který rozhodoval o předlohách řady významných zákonných norem. Stalo se tak za situace, kdy většinová role strany „Služebnice lidu“ zůstává nadále zachována. Za úspěch lze považovat včasné a nikoli nadměrně dramatické schválení vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2021.

Je jisté, že stejně jako kdekoli ve světě, tedy i v Ukrajině se stala tématem celého roku koronavirová epidemie. Dnes je již na místě uvažovat, nakolik bude toto konstatování platit i napřesrok. Užitečnější než neperspektivní věštění bude zhodnocení minulých dvou týdnů. Počet ukrajinských případů během nich vystoupal z téměř 558 000 zhruba o třetinu na skoro tři čtvrtiny miliónu osob.

Druhá vlna koronavirové nákazy postihla v nebývalém rozsahu vrcholnou ukrajinskou politickou scénu. V první polovině listopadu bylo oznámeno nemocnění prezidenta, šéfa jeho úřadu, předsedy Nejvyšší rady, jeho náměstka a ještě ministra zdravotnictví. Postupně onemocnělo a průběžně se uzdravilo už asi 70 poslanců parlamentu, což je zhruba šestina jeho početního stavu.