První polovina roku 1991 znamenala pro Ukrajinu důležité mezidobí na cestě od formálního vyhlášení suverenity v červenci 1990 k referendu o úplné nezávislosti (1. 12. 1991), které skončilo jednoznačným úspěchem. Z Prahy i jiných měst České republiky jsme sledovali tehdejší dění za východní hranicí Československa se směsí nadějí a obav, naděje ale přece jen převažovaly.

Ukrajinská literatura posledních let se musí stále vracet ke konfliktu své země s Ruskem. Hledá a popisuje sobě vlastními prostředky jeho příčiny, průběh i možné důsledky. Mezi knihy tohoto typu, které vzbudily pozornost, patří také „Docja“ – kniha, v jejímž názvu je využita mazlivá podoba ukrajinského označení pro dceru. Hlavní hrdinka románu ale vyrůstá a dozrává bez přítomnosti rodičů. „Docjou“ se stane až pro skupinu lidí, se kterými ji svede osud v centru ukrajinského Donbasu.

V první polovině května se přiblížil k závěru druhý rok výkonu prezidentské funkce Volodymyra Zelenského. Bilancování tohoto období ukrajinského vývoje je jistě nesnadnou záležitostí. Přesto lze dnes už říci, že nedošlo ke zcela zásadnímu obratu ukrajinské domácí a zahraniční politiky, který by znamenal popření snah Majdanu z přelomu let 2013 a 2014. Tuto skutečnost lze poznačit za mírně povzbuzující.

Vyhlášení prvního ročníku soutěže reportáží o Ukrajině jsme v roce 2019 uvedli větou: „Víme toho všichni o Ukrajině příliš málo a musíme se stále učit“. To samozřejmě platí i dnes, o dva roky později. Myslíme si ale, že jsme všichni v mezičase aspoň několik kroků směrem k lepšímu poznání Ukrajiny udělali. Rozhodně v tom chceme pokračovat, a proto vyhlašujeme už třetí ročník soutěže.

Epidemie COVIDu-19 zasáhla snad všechny významné aspekty našeho života a negativní dopad měla také na ukrajinskou migraci. Někteří zahraniční autoři obecně uvažují o „narušení“ nebo „zastavení“ migračních toků v důsledku epidemie. V případě ukrajinské migrace do České republiky došlo však spíše k její proměně.