V uplynulých dvou týdnech fenomén koronaviru zcela zastínil veškeré ukrajinské politické dění a odsunul je do pozadí. Ukrajinská kapitola celosvětové koronavirové epidemie se otevřela ve srovnání s Českem asi o dva týdny později. Obavy z jejího rozsahu a z toho, zda a nakolik je Ukrajina schopna jí čelit, jsou však značné.

Vloni byl vyhlášen vůbec první ročník soutěže reportáží o Ukrajině. Tehdy jsme ho uvedli větou: „Víme toho všichni o Ukrajině příliš málo a musíme se stále učit“. To samozřejmě platí dál, i když jsme snad díky onomu prvnímu ročníku nějaký ten krůček kupředu udělali. Aspoň si to myslíme. Vyhlašujeme proto druhý ročník soutěže.

Muž, jehož osud v tomto cyklu sledujeme, se v červenci roku 1888 mohl konečně vydat na delší dobu z Vovkova zpět do Čech. Rodnou zemi neviděl plných jedenáct let. Jeho pobyt v rodných Stěřerách, kde žil do svých dvaadvaceti let, se protáhl skoro na celý rok. Do Vovkova se Řehoř vrátil až v červnu 1889.

Vloni v listopadu se v Česku i na Slovensku hodně vzpomínalo na třicáté výročí tak řečené Sametové revoluce. Jen málo se ale ví o tom, že tehdejší dění výrazně ovlivnilo a aktivizovalo také všechny národnostní menšiny tehdejšího Československa včetně Ukrajinců. Ti neměli po celé období od února 1948 možnost organizovaného života.

Skutečnost, že je 21. březen už od roku 2000 také Světovým dnem poezie, mi úplně unikla. Právě to ale dalo podnět k napsání článečku, které už bylo v rámci těchto webových stránek na čase, ale prostě si dalo na čas. Chci se tu stručně zamyslit nad dvěma dílčími skutečnostmi, které navozuje tento svátek v kontextu česko-ukrajinských vztahů.