Moje dovolená v Ukrajině se chýlila ke konci, proto jsem se z Chotynu vydal navštívit kamaráda v Jarmolyncích, městysu, který leží třicet kilometrů jižně od Chmelnyckého.

V úvodu musím ujistit, že jako zbojnické léto tu nejsou označeny první dva letní měsíce roku 1968, kdy spěly k tragickému završení liberalizační tendence Pražského jara. Tedy dva měsíce charakterizované vydáním manifestu Dva tisíce slov, schůzkami v Čierné i Bratislavě a mnohým jiným. Půjde zde o stejnojmenný knižní překlad z ukrajinštiny.

Po prázdninové přestávce, kdy nebylo možno věnovat se této rubrice, se ke kronice vracíme. Snaha o evidování důležitých či zajímavých událostí, které charakterizovaly ukrajinský vývoj v předchozím týdnu, není snadným úkolem. Znovu je třeba zdůraznit, že se lze jen těžko vyhnout subjektivitě při výběru toho, co se zdá být nejdůležitější.

Je to už skoro pět let, co se Majdan na kyjevském náměstí stal záminkou pro ruskou anexi Krymu, válku na východní Ukrajině a ukončil provýchodní směřování celé země. Geopoliticky se stát vedený prezidentem Porošenkem začal orientovat na Evropskou unii a to nás svádí k otázce, jak se dnes žije obyvatelům na západní Ukrajině.

V předchozí části cyklu jsem popsal nejednoznačnost nálad, které panovaly v ukrajinské společnosti krátce po srpnovém vpádu sovětských vojsk do Československa. Je ale třeba všimnout si zvlášť názorů některých důstojníků a vojáků z Ukrajiny, kteří se intervence zúčastnili. Řada z nich se pokusila o mnoho později tehdejší dění zhodnotit.