V srpnu vzbudil pozornost mimo jiné nejnovější objev amerického listu Wall Street Journal: plynovody Nord Stream 1 a 2 podle něj zlikvidovali Ukrajinci. Prý takto: tři nebo snad šest sportovních potápěčů seskákalo z vypůjčené sportovní jachty, ponořili se osmdesát metrů hluboko a tam rozmístili na oba plynovody čtyři nálože, které poté odpálili.

V názvu tohoto cyklu najdete slovo „jaro“, tento příspěvek se však týká srpna roku 1968. Žádný rozpor v tom není, jaro onoho roku vlastně začalo už roku předešlého a přelilo se i do dalších ročních období roku osmašedesátého včetně jara roku 1969, kdy bylo teprve potlačeno – kdo je pamětníkem, potvrdí to. Proto si dovolím porušit chronologii a popsat tu jeden neznámý ukrajinský aspekt zlověstného Srpna.

Ukrajinský nápor na část pohraničního území Kurské oblasti se stal překvapením pro všechny, kdo sledují vývoj rusko-ukrajinské války. Dřívější pokusy ruských protiputinovských dobrovolníků proniknout do ruského pohraničí nebyly zdaleka tak úspěšné. Ukrajinské tažení do kurského regionu (ukrajinsky bývá nazýván Kurščyna), vstoupí 20. srpna do třetího týdne. Nás může zajímat také jeho historický kontext.

V předchozí, třetí a předposlední části tohoto cyklu profesora Jiřího Peška byly obsaženy tyto kapitoly: Logistika válčení – Chce Západ na Ukrajině opravdu vyhrát? – Moskva jako mene tekel západních státníků. Připomínáme, že celý text, který zde byl rozdělen do čtyř kapitol, byl napsán koncem června tohoto roku. Lze válku na Ukrajině zmrazit?

V předchozí části čtyřdílného článku, napsaného profesorem Jiřím Peškem koncem června, byly obsaženy tyto části: Proč (konečně) přišlo povolení střílet do Ruska – Západní hysterizace frontové situace podle ruských zpráv – Válka coby filmové drama kontra suchá ekonomie války. - Zanedlouho přineseme poslední část tohoto cyklu.