Název poslední části cyklu, který tiskneme od loňského května, může působit poněkud sebestředně. Jeho vysvětlení ale není nijak nesnadné. Bylo toho víc, čím mne ukrajinská tradice Poděbrad před více než třiceti lety zaujala, ale osobní důvod patřil k důležitým motivům. Zajímal mne životní příběh jednoho z mých dědů.

Každá ze zemí, bojujících ve válečném konfliktu, potřebuje a využívá výtvarnou, ad hoc vznikající tvorbu, obhajující její postoje a zesměšňující nepřítele. Bylo tomu tak např. za druhé světové války, ale i v době časově následující války studené. To vše je dávno pryč, my jsme však už rok a čtvrt konfrontováni s opravdovou a krutou agresí Ruska proti Ukrajině, která k sobě přitáhla pozornost většiny světa.

Ani pátý měsíc tohoto roku nepřiblížil rozuzlení a podstatnou změnu situace, která přetrvává na rusko-ukrajinské frontě od loňského listopadu. Psychologická hra, kterou uplatňuje Ukrajina v souvislosti s chystanou ofenzivou, je stále prodlužována a ani vojenští odborníci nejsou schopni přesně rozluštit pozadí a smysl tohoto postupu.

Do ciziny lze vyjíždět za různým účelem. Tím nejběžnějším jsou cesty zájemců za pokud možno příjemným odpočinkem a zážitky všeho druhu – do hor, za památkami, na písečné pláže. Odlišné cíle a charakter mají pracovní cesty. Nemusí vést jen na několikadenní sympózia, vědec si může také kazit oči ve studovnách knihoven, archivů či muzeí ve snaze zjistit třeba i něco nového.

Za 4 dni som precestoval 3 000 kilometrov. Dve noci som strávil vo vlaku a jednu noc v hoteli. 2 200 kilometrov som precestoval vo vlaku a 800 kilometrov autom. Vo vlaku som celkovo strávil 37 hodín, aby som v Odese strávil 25 hodín.