Propaganda a dezinformace útočí [II] … doba „postfaktická“

Žijeme v postfaktické době: v době přehlcení informacemi. Denně se setkáváme se soupeřící nabídkou médií, frontou statusů na sociálních sítích, záplavou zpráv internetového zpravodajství. Aniž bych úplně paušalizoval, mnohá dnešní globální média a tím spíš sociální sítě už dávno nejsou o přinášení faktů nebo vzdělávání čtenářů, nikoliv. Jsou o lajcích a penězích a podle svých potřeb mění naše vnímání toho, co je důležité a co je vlastně realita. A jejich nástrojem jsou emoce.

Dcera Karla Havlíčka i českého národa, polský baron a Taras Ševčenko

Zájem českých televizních diváků byl po několik týdnů připoután k šestidílnému seriálu „Dcera národa.“ Nebyl to zdaleka první pokus o zachycení krátkého a nepříliš radostného života jediné dcery Karla Havlíčka Borovského. Téma je už skoro půldruhého století atraktivní a dočkalo se mnoha prozaických, divadelních i filmových zpracovaní. Věnovali se mu do jisté míry také čeští historici a historičky.

Propaganda a dezinformace útočí [I] … a my? Čumíme!

Evropská unie čelí "bezprecedentní" úrovni dezinformací, přičemž hlavními aktéry jsou externí subjekty, zejména Rusko a Čína. Nepřátelské kampaně se zaměřují na polarizaci společnosti a destabilizaci politických systémů, přičemž využívají digitální platformy k šíření nepravdivých informací . V České republice se v roce 2024 nejvíce šířily dezinformace podporující současný ruský režim. Týkaly se různých témat, včetně atentátů, voleb a dalších citlivých otázek . A my na to co?

Ukrajinu bráníme také my – ukrajinisté

Ti šťastnější stáli minulou neděli na Staroměstském náměstí nebo jinde v Čechách či na Moravě, aby osvědčili svou trvající podporu Ukrajině. Pokud si někdo přivezl z hor nebo odjinud chřipku a svádí s ní souboj, mohl nejvýš sledovat přenos z pražské akce. Měl přitom více času na přemýšlení o posledních třech letech. A po pěti dnech divadlo ve washingtonské Oválné pracovně…

Z hlubin dávnověku (XXXIX): Avaři na hranicích

Přesun Avarů z Mongolska do Panonie byl podle Z. Hofmanové z Masarykovy univerzity nejrychlejší migrací v dějinách. Cestu dlouhou 7000 kilometrů překonali během několika málo let. Postupovali zřejmě po Hedvábné stezce, na které podnikaví Sogdiané vybudovali celý řetězec obchodních měst v oázách, nepochybně s dobře vybavenými karavanseráji. Šlo asi o 20 000 vojáků, W. Pohl odhaduje celkový počet migrantů i s rodinami na 100 000 lidí. Je s podivem, že v sogdijských nápisech nejsou žádné zmínky o pochodu tak velkého množství lidu. Na druhé straně ve Střední Asii mezi sebou ustavičně válčila efemerní barbarská království, takže možná nešlo o nic mimořádného. Další zprávy o Avarech máme až z oblasti Kavkazu