Čítárna (srpen 2023)

Dnes budeme věnovat pozornost čtrnáctideníku Knižní novinky. Jedná se o časopis určený knihkupcům, knihovnám, nakladatelům a čtenářům, jehož vydavatelem je organizace Svět knihy s. r. o. Zmíněné periodikum, které lze získat zadarmo v každém knihkupectví, by měl sledovat každý, kdo si chce udržet přehled o novinkách uváděných na český knižní trh.

Knižní novinky vycházejí v celobarevné podobě a navenek působí celkem pestrým, díky reklamám snad až křiklavým dojmem. Sestávají převážně z krátkých příspěvků: najdeme zde rozhovory, recenze, aktuality, přehledy nejprodávanějších knih a samozřejmě už zmíněné nakladatelské reklamy. Zhruba polovinu čísla tvoří soupisy novinek, které mají být v nejbližší době uvedeny na knižní trh. Část těchto titulů se ovšem dostává ke čtenářům už s předstihem.

Počet nově vydávaných knih je dnes samozřejmě nesrovnatelně vyšší než v době řízeného nakladatelského života během čtyř poúnorových desetiletí. Už proto zabere dost času všemi údaji Knižních novinek se probrat. Náročnější čtenář si při takovém pokusu uvědomí, jak velký je v současnosti podíl knižního balastu, který je na trh pravidelně uváděn. Řada takových titulů má ovšem úspěch a dostává se dokonce do žebříčků nejprodávanějších knih.

Nás samozřejmě zajímá především to, jak jsou v záplavě nově vydaných titulů zastoupeny knihy s ukrajinskou tematikou. V poslední době nacházíme aspoň jednu ve většině čísel. Ani letošní léto nebylo výjimkou. Nejvýrazněji to prokázalo na jeho počátku dvanácté číslo Knižních novinek vydané pro období od 12. do 25. června. Najdeme v něm hned sedm titulů, které se nějakým způsobem dotýkají Ukrajiny, jejích dějin a současnosti.

Ani ten nejnadšenější zájemce o Ukrajinu by asi nebyl schopen ani ochoten nakoupit a přečíst všechny tyto knihy, je však užitečné o nich prostě vědět, a proto zde na ně krátce upozorníme. Začneme dvěma tituly, které se různým způsobem dotýkají ruské agrese proti Ukrajině a jejích následků.

Adéla Knapová vydala na základě vlastních cestovních zkušeností z prvního roku války knížku, která svým vymezením kolísá mezi prózou a reportáží – „Zbabělé zápisky z ukrajinské války“ (nakladatelství Fragment). Knihu recenzovala před nedávnem spolupracovnice kulturního obtýdeníku A 2 v čísle věnovaném z velké části Ukrajině.

Problému uprchlictví z Ukrajiny do Čech se na konkrétním případu dorůstající dívky věnuje Radka Zadinová v knížce „Hvězdy nad Ukrajinou“ (nakladatelství Albatros). Tento titul může být chápán jako poměrně kvalitní ukázka tzv. dívčí četba. Tato knížka opatřená dost kýčovitým přebalem v jistém směru doplňuje téma probrané už v knize Lenky Rožnovské o útěku daleko menší dívky a její rodiny z Ukrajiny.

Třetí kniha se naopak týká cesty na Ukrajinu uskutečněné ve zcela nedávné minulosti, ještě před počátkem ruské agrese. Richard Ritchie Šmíd, autor „Černobylského deníku – zápisků stalkera“ (nakladatelství Epocha), se dělí o své dojmy a vlastně se chlubí svými zážitky z nelegálně podniknuté cesty do zakázané zóny u atomové elektrárny v Prypjati. Připojena je i řada fotografií.

Další tři knihy se vztahují, opět velmi rozmanitým způsobem, k problematice ukrajinských dějin od Kyjevské Rusi po druhou světovou válku. Platí to především v případě prvního svazku „Velkých ruských dějin“ historičky Dany Pickové (nakladatelství Epocha). Rozsáhlý a mnoha ilustracemi vybavený svazek je doveden do nástupu dynastie Romanovců na trůn v roce 1613. Čtenáře nepřekvapí, že autorka starší generace zůstala věrná problematickému pojetí, které vřazuje do dějin Ruska bez velkého uvažování i epochu kyjevského velkoknížectví neboli Kyjevské Rusi.

Jedna z nejtragičtějších událostí ukrajinských dějin, hladomor z počátku stalinského období, je námětem prózy americké spisovatelky Erin Litteken. Její kniha „Herbář vzpomínek“ (nakladatelství Moba) popisuje zkušenosti mladé Američanky, která v nedávné době objevila deník své ukrajinské babičky obsahující právě zápisy o hladomoru z roku 1929, který o čtyři roky předešel největší a nejděsivější katastrofu tohoto druhu.

O něco pozdější období, především doba druhé světové války, se stalo objektem zájmu prozaičky Anny Strnadové. Její „Volyňská rapsódie“ (nakladatelství Argo) představuje další prózu o volyňských Češích. Dramatické osudy tohoto západoukrajinského regionu sleduje, jak je u nás běžné, právě a jen českýma očima. Autorka sama volyňskou Češkou není, mohla však využít vzpomínek svých příbuzných.

Poslední titul, který se nabízí naší pozornosti, patří dnes už ke klasice esejistického žánru. Milan Kundera sepsal svůj „Unesený Západ“ (nakladatelství Atlantis) v počátečním období pobytu v emigraci, a to francouzsky. Tato zajímavá úvaha o osudu Střední Evropy vyšla česky v knižní podobě vůbec poprvé, což mírně překvapuje. Je pravda, že Ukrajiny, resp. Ukrajinců, se dotýká jen velmi okrajově, příslušná zmínka však dokládá určitý zájem nedávno zemřelého, světově známého autora o Ukrajinu. Někteří současní čtenáři Uneseného Západu si tuto skutečnost uvědomují, jak prozrazují dvě odpovědi v anketě věnované Kunderovu významu v posledním čísle časopisu A 2.

Tak velká, byť dosti nesourodá mozaika nových knih, vztahujících se k Ukrajině, není samozřejmě v rámci Knižních novinek obvyklá. Přesto daná skutečnost naznačuje, že zájem o Ukrajinu v českém prostředí výrazně vzrostl. Jinou otázkou je to, nakolik budou příslušné tituly čteny. Málokterý z nich se asi dočká většího počtu tištěných recenzí.

Určitou možnost sledovat čtenářské ohlasy nabízí web Databáze knih, o kterém napíšeme jindy. Z knih, které jsem v této Čítárně krátce představil, se na zmíněných stránkách dočkal největšího počtu ohlasů v podobě hodnocení Kunderův „Unesený Západ“ a „Černobylský deník“ Richarda Šmída, které mají také největší počet komentářů – z tohoto hlediska však vede kniha o Černobylu, která zjevně zajímá zejména mladší čtenáře.

V závěru tohoto textu si neodpustím poznámku, která bude asi zavánět staromilstvím. Při listování každým dalším číslem Knižních novinek si s určitým steskem vzpomenu na jejich předchůdce, kterým byl někdejší týdeník Nové knihy. Byl tištěn na horším papíře, měl černobílou podobu a vše, co chtěl sdělit, se vešlo týdně na pouhé čtyři stránky – jen výjimečně jich bylo šest. Seznamy knih, které měly vyjít v nejbližší čtvrtek nebo těch, které čekaly v pořadí na příští týden, byly mnohonásobně kratší než dnes.

Možná právě proto byl podíl výše zmíněného knižního balastu na celkovém množství vydávaných publikací v tomto starším, z mnoha ohledů spravedlivě zatracovaném období, daleko menší. Dnes se hodnotné knihy v rámci celkové masy, vrhané pravidelně na knižní trh, tak nějak ztrácejí. Je zřejmé, že nakladatelská svoboda, které požíváme už více než třicet let, nepřinesla jen a jen pozitiva.

(boz)