Výstava předního ukrajinského kreslíře v Ratajích

Každá ze zemí, bojujících ve válečném konfliktu, potřebuje a využívá výtvarnou, ad hoc vznikající tvorbu, obhajující její postoje a zesměšňující nepřítele. Bylo tomu tak např. za druhé světové války, ale i v době časově následující války studené. To vše je dávno pryč, my jsme však už rok a čtvrt konfrontováni s opravdovou a krutou agresí Ruska proti Ukrajině, která k sobě přitáhla pozornost většiny světa.

Karikaturisté mají i tentokrát příležitost zapojit se po svém do válečného konfliktu a vnímají takovou angažovanost jako nezbytnou povinnost a součást služby vlastnímu státu. Děje se to jistě na obou bojujících stranách, příčilo by se mi však sledovat tvorbu kreslířů ruských. Takzvaná nestrannost a nadhled nemohou, ale spíše nesmějí dostat šanci za situace, kterou vytvořilo Rusko barbarsky vedenou válkou.

O to víc dnes sledujeme tvorbu karikaturistů ukrajinských i jejich zahraničních kolegů, kteří zastávají proukrajinskou pozici a projevují ji ve svých kresbách. Výběr takovýchto prací českých kreslířů jsme mohli shlédnout vloni v Ratajích nad Sázavou. Nedávno jsme také na našich stránkách uveřejnili rozhovor s jedním ze známých tvůrců českého kresleného humoru, Miroslavem Kemelem, týkající se ukrajinské části jeho tvorby.

V Ratajích se konají už řadu let výstavy kresleného humoru, které se v tamním penzionu „Čtrnáctka“ střídají každoročně od jara do podzimu – uspořádáno jich bylo nejméně osmdesát. Jejich organizátor, pan Ota Kmínek, se rozhodl ukrajinské tematice věnovat i jednu z letošních výstav. Protože ho v počátcích ruského útoku proti Ukrajině oslovila tvorba kyjevského autora Oleksije Kustovského, uspořádal letošní červnovou výstavu právě jemu.

Padesátník Oleksij Kustovskyj se kresleným humorem zabývá už čtvrt století – první kreslený vtip vytvořil ve chvílích, kdy se mu narodil syn. Jakmile se stal profesionálním tvůrcem, zanechal dosavadního zaměstnání v kyjevské botanické zahradě a odložil rozepsanou disertaci: kreslířství se mu stalo vším. Škála témat, která ho zajímala a která výtvarně zpracovával, byla značně široká. Nynější válka však dala jeho tvorbě jednoznačný směr a tento stav jistě potrvá až do jejího zakončení – věříme spolu s autorem, že bude pro Ukrajinu šťastné.

Na vernisáži Oleksijových válečných karikatur jsme se sešli v sobotu 3. června odpoledne, autor kreseb však z pochopitelných důvodů scházel. Podařilo se však spojit se s ním a s Kyjevem aspoň nakrátko prostřednictvím zvukového mostu. Kustovskyj se při této příležitosti zmínil o tom, že se začal zabývat politickou karikaturou před devíti lety, v roce 2014. Podnět byl samozřejmý: Rusko právě zahájilo, tehdy ještě „v malém“, válku proti Ukrajině a obsadilo Krym a část ukrajinského jihovýchodu.

Autor samozřejmě vnímal to, že politická a speciálně válečná karikatura je za této situace mocnou zbraní. Jeden z jejích úkolů spočíval a spočívá v konsolidování ukrajinské společnosti a v pozvedání jejího bojového ducha. Kustovskyj získal v té věci zajímavou zkušenost – zjistil totiž, že rozšiřování jeho kreseb může nabýt i dost netradičních forem. Volontéři, působící ve středoukrajinském městečku Subotově, slavné lokalitě s kozáckými tradicemi, připojují jeho kresby na balíčky s potravinami, posílanými směrem k frontové linii. Okruh konzumentů Oleksijova kresleného humoru se tak dále šíří a jeho tvorba získává na popularitě.

Ačkoli vystavované kresby nejsou datovány, je jasné, že vznikly vesměs během posledního roku, od konce února 2022. Autor jich vytvořil zatím něco přes stovku a v Ratajích je jich vystaveno přes čtyřicet – máme tedy možnost vidět téměř polovinu jeho válečné tvůrčí bilance. Těmto obrázkům je vlastní určitý, zcela nezbytný stereotyp. Ukrajinec, a je to skoro vždy klasický typ ukrajinského kozáka, vždy vítězí nad politováníhodným nepřítelem – ženy a děti se na obrázcích vyskytují v podstatně menší míře. Agresora většinou ztělesňuje snadno rozpoznatelný putler. Na tomto hlavním a nenávistném nepříteli Ukrajiny a jeho dlouhém nosu se Kustovskyj opravdu vyřádil. Vyobrazil ruského diktátora v různých podobách a situacích – mimo jiné jako římskou vlčici, krmící ze svých struků místo Romula a Rema dva jiné zjevy – válku a teror.

Někdy se na kresbách objevují i Putinovi souputníci a nohsledové, ministři Lavrov a Šojgu. Na pomoc dokonce přiskočí i běloruský satrapa (a otrapa) Lukašenko, a dokonce car Petr I. nebo mytický Gazprom – co je to ale všechno platné? Jestliže proti nim stojí kromě ukrajinského prezidenta i další hrdinové dneška, třeba generál Zalužnyj nebo spisovatel Serhij Žadan, není co řešit: protivník nemá žádnou šanci.

Boj s předem daným výsledkem se často odehrává v krajině s charakteristickými rysy ukrajinského venkova a přírody. Nechybí ani postavy vzaté z obecně rozšířené lidové tradice: sv. Jiří, kozák Mamaj s koněm nebo pohádkový Ivasyk Telesyk. Takto prezentovaná tradice, pro ukrajinského diváka lehce srozumitelná, se ovšem snoubí s nezbytnými novodobými reáliemi. Někdejší kozácká šavle či jiné tradiční zbraně jsou doplňovány či střídány nejnovějšími produkty vojenské techniky, dodané Ukrajině jejími spojenci ze západního světa. Vše se odehrává v krajině vymezené mimo jiné lokalitami, které se už staly určitými geografickými archetypy nynější války (Bachmut, Vuhledar, Bělgorod).

V kresbách vycítíme i trochu stesku či výčitek adresovaných Evropě, tedy zemím ležícím západně od Ukrajiny. Na jednom obrázku zkouší Putin házet žabky z Ukrajiny do Evropy přes moře plné krve. Evropa to vnímá i nevnímá: na jiném obrázku vidíme pány a dámy v salónním obleku a se slunečníky, jak při své procházce sledují s téměř fanouškovským zájmem Ukrajinu bránící se před nepřítelem. Kustovskyj však ví, že toto není celá pravda: o západních zbraních už byla řeč a na jedné ilustraci najdeme i současného českého prezidenta, kresleného s výraznou sympatií.

Průběh skutečné války a osud obránců Ukrajiny je samozřejmě složitější, než jak ji ukazují obrázky Kustovského. Autor v zájmu věci zobrazované události zjednodušuje a schematizuje a my všichni si toho jsme vědomi: v tomto případě účel opravdu světí prostředky. Výsledek se dostavuje a Kustovskyj sám o tom napsal: „Vytvářím obrázky s motivem kozáků a propojuji přitom hrdinskou minulost se současnou válkou. Několikrát mi děkovaly na sociálních sítích neznámé ukrajinské ženy: prý poznaly v hrdinech mých kreseb své bratry a manžely, kteří bojují na frontě. Taková sdělení mne mimořádně povzbuzují.“

Je potěšující, že tato výstava byla uspořádána. Určitě se vyplatí (nejen kvůli ní) se do Rataj nad Sázavou vypravit. Nebude to jen projev symbolické či psychologické podpory Ukrajiny. Boj této země lze podpořit adresněji koupí kopie některé z kreseb, které má pořadatel k dispozici. Případnou návštěvu je třeba domluvit telefonicky na čísle 602-292-832 – zájemci mají k dispozici ještě celou druhou polovinu června. Končím tudíž pozdravem „Na shledanou s díly Kustovského v Galerii Čtrnáctka v posázavských Ratajích!“

(boz)