Karikaturisté v městečku na Sázavě o ruské agresi proti Ukrajině

Putinova agrese proti Ukrajině poznamenala i tvorbu českých karikaturistů, ale málokdo má asi o tomto typu českých reakcí přesnější přehled. Určitou pozornost vyvolala před časem série kreseb Miroslava Kemela, který se této tematice věnoval na stránkách Práva a na serveru Novinky. Ukazuje se ovšem, že podobných reakcí vzniklo a snad ještě vzniká daleko víc.

Za podrobnějším vhledem do příslušné tematiky se lze vypravit do jednoho z hezkých, ač bohužel trochu zašlých městeček v Posázaví. Jedním z nich jsou Rataje, o kterých jsme se v souvislosti se sto let starou epizodou česko-ukrajinských vztahů zmínili před časem.

Rataje ČtrnáctkaNa dolním konci svažitého ratajského náměstí najdeme penzion nazvaný podle čísla domu –Čtrnáctka. Část přízemních místností penzionu využívá jeho majitel, pan Ota Kmínek, pro výstavní účely. Letos v červnu hostila komorní galerie Klub Čtrnáctka nikoli náhodou výstavu českých a zčásti i zahraničních karikaturistů. Nazvána je prostě a jednoznačně „Sláva Ukrajině“.

Vystavující autoři jsou členy České unie karikaturistů, založené v r. 1990 – nyní má 59 členů, výše zmíněný Miroslav Kemel mezi nimi není. Na jejích webových stránkách (https://www.ceska-karikatura.cz) najdeme obšírnější informace o současné ratajské výstavě. Omezím se tu proto jen na několik poznámek – zvláště proto, že o genezi výstavy se vyjádřil dostatečně jasně hlavní organizátor v průvodním textu, který je k dohledání na webu.

Vzpomíná při této příležitosti mimo jiné na agresi z r. 1968. Tato československo – ukrajinská paralela přijde určitě na mysl všem, kteří byli tehdy přitom. Zároveň ale patří Ota Kmínek mezi ty, kteří o Ukrajině dost vědí už půl století – měl možnost naposlouchat se dost o ní jako někdejší kytarista ukrajinsko-české skupiny Ignis.

Ota Kmínek
Pan Ota Kmínek zahajuje výstavu

Pojďme však k samotné výstavě. Počet prací umístěných v prostorách Čtrnáctky mne příjemně překvapil – napočítal jsem jich devětasedmdesát. Autorů je kolem pětadvaceti – z velké většiny jsou to Češi a musím se přiznat, že většinu jmen jsem dosud neznal. Zastoupeno je ale také Slovensko (mimo jiné veteránem žánru Fedorem Vicem) a Německo, dále Ukrajina (dvěma autory) a dokonce Ázerbájdžán. Řadu kreslířů reprezentuje hned několik prací. Stojí zato vidět vše pohromadě – jak říká Ota Kmínek: „to nejsou jen kresby, to je kus filosofie“…

Bylo by zajímavé analyzovat detailně spektrum témat objevujících se v obrázcích jednotlivých autorů, to by však předpokládalo delší prohlížení. Upozornit mohu aspoň na výrazný počet zpodobení hlavního viníka konfliktu, zlotvora Putina. Jeden autor ho zachytil na cestě do pekla (ovšem „namluvili mu, že tam jde jen na inspekci“), jindy je zpodoben v družném, ale poněkud beznadějném rozhovoru se svými generály („Zakázali ruské vejce, ruskou zmrzlinu i ruské kolo, teď už nám zbývá jen ruská ruleta“).

Zmíněného strůjce i vůdce invaze vidíme také na ruském tanku s rudou hvězdou – vše pozorují dva covidi a konstatují: „Tak na toho nemáme“. Putina se týká také např. útržek rozhovoru o něm: „Otázkou není, co ho příště napadne, ale koho příště napadne.“ Jak je patrné, putinovská ikonografie se v českém prostředí rozvinula ve slušném rozsahu, ale na výstavě lze vidět i mnoho dalších zajímavých a vtipných vhledů do situace. Samozřejmě jde o humor spíše posmutnělý.

Ratajská výstava karikaturVše je doplněno několika psanými dokumenty – už zmíněným průvodním textem pana Kmínka, dopisem z ukrajinského velvyslanectví a jako kuriozita jsou návštěvníkovi nabídnuty i výlevy „moudra“ jakéhosi slovenského putinofila – takových lidí máme však dost i tady v Česku.

Užitečný bude i chystaný dovětek celé výstavy. Jakmile ji organizátor na počátku července definitivně uzavře, poputují kopie všech prací z Rataj na ruské velvyslanectví v Praze, sídlící v ulici Ukrajinských hrdinů. Snad si je zbývající pracovníci ambasády opravdu prohlédnou, sotva ovšem díky tomu prohlédnou…

Ještě poznamenávám, že výstavě by samozřejmě slušel coby ideální završení aspoň malý katalog, který by zaznamenal pro budoucnost, kdo zde svá díla předvedl a která to přesně byla. Ať už se takové publikace dočkáme nebo ne, je třeba ratajský bilanční pokus přivítat a vysoce ocenit. Tvůrci českého kresleného humoru se vyslovili jasně a ukázali, že jim dění v Ukrajině není ani trochu lhostejné. Kéž by bylo možné toto konstatování opakovat i nadále, v dalších fázích pro Ukrajinu tak osudové války.

(boz)

Rubriky