„Není to žádné klišé tvrdit, že Ukrajinci bojují i za nás,“ říká tvůrce kresleného humoru Miroslav Kemel

Miroslava Kemela dnes zná bezpočet českých zájemců o kreslený humor. Své vtipy publikuje v různých periodikách už tři a půl desetiletí, první knížku ilustroval v roce 1991. O šest let později vyšla první kniha jeho vlastních kreseb (Karikatůry do Evropy) a v následujících letech přibyly další.

Čtenáře stránek „My a Ukrajina“ bude Miroslav Kemel zajímat především jako autor, který od počátku minulého roku ve zvýšené míře reaguje na dění kolem Ukrajiny. Jeho kreslené vtipy jsou výrazným dokladem obdobného postoje k ruské agresi proti Ukrajině, jaký prezentují i naše stránky. Zároveň se Kemelovy kresby stávají od chvíle publikování svérázným historickým pramenem. My jsme si dovolili požádat Miroslava Kemela o rozhovor a jsme rádi, že nám ochotně vyhověl.

Zdědil jste kreslířské vlohy od rodičů nebo se tak nějak „narodily samy“?

V rodině jsem žádného výtvarníka neměl. Už od dětství jsem si z vlastní iniciativy hodně kreslil, maloval, modeloval. Chodil jsem do výtvarného a později i do fotografického kroužku.

Ovlivnila Vás aspoň trochu profese Vašeho otce, známého hydrologa?

Profese mého tatínka mě do jisté míry ovlivnila. Mám rád řeky, jezera, vodní plochy a dodnes mě zajímají všechny stavby s vodou spojené, včetně úpravy řek, potoků a jezer.

Co mělo vliv na Vaše rozhodnutí věnovat se tvorbě kreslených vtipů?

To tak nějak přišlo samo. Jako malý kluk jsem sbíral Dikobrazy a miloval komiksy. Někdy na vysoké škole (stavební fakulta ČVUT) jsem začal nosit první kresby do Dikobrazu a trvalo mi 3 roky, než mi otiskli první kresbu. To bylo na podzim roku 1989. Od začátku mé kreslířské kariéry mě přitahovala novinová karikatura reagující na aktuální dění. V roce 1991 jsem dostal nabídku kreslit do Lidových novin. Tehdy jsem se rozhodl věnovat každodennímu kreslení pro noviny profesionálně a odešel na volnou nohu s tím, že se tím uživím.

Který z karikaturistů Vás nejvíce ovlivnil?

Mými velkými vzory byli ze zahraničních kreslířů Sempé a z našich vedle Vladimíra Renčína především Vladimír Jiránek. Jiránek mi byl bližší, protože se věnoval novinové kresbě, reagoval na aktuální dění a později začal kreslit i konkrétní politiky.

Existuje nějaký Váš vlastní vtip, který máte nejraději? Nemusí být samozřejmě na ukrajinské téma.

Těch je víc, nedokáži určit jeden jediný…

Vzpomínáte, kdy jste nakreslil první vtip s ukrajinskou tematikou? Jaké události se týkal?

Na úplně první vtip s ukrajinskou tematikou se nepamatuji, ale určitě jsem reagoval už na ruský vpád na Krym v roce 2014. Na hrozbu ruského útoku v únoru 2022 jsem reagoval už 22. února a pak jsem se samozřejmě této agresi věnoval pravidelně.

Je těžké kreslit Vladimíra Putina? Ve Vašich vtipech se z pochopitelných důvodů objevil už mnohokrát.

Putin se kreslí velice dobře. Byl bych ovšem raději, kdyby zmizel důvod ho kreslit.

Kolik tematicky ukrajinských vtipů jste už nakreslil a jakou roli při jejich tvorbě sehrála ruská invaze? Počet jistě výrazně vzrostl...

Celkový počet takových kreseb za rok ruské agrese odhaduji na něco kolem padesáti. Třicet kreseb jsem v březnu roku 2022 věnoval do aukce, jejíž výtěžek byl okolo 700 000 Kč. Celý jsem ho věnoval ukrajinské ambasádě.

Máte nějakou zajímavou vzpomínku spojenou s loňskou aukcí?

Na loňskou aukci vzpomínám stále s údivem, kolik se na ní vybralo peněz. Sledoval jsem aukci on line a nevěřil svým očím, když se u některých kreseb částka dostala až k padesáti tisícům Kč.

Teď po roce jste se rozhodl aukci zopakovat. S jakými pocity?

Jsem moc zvědavý na letošní aukci, kterou připravujeme. Ta strašná válka trvá už rok, pozoruji se znepokojením náladu veřejnosti, zdá se mi, že se proměňuje. Lidé jsou plní obav a nejistoty z budoucnosti, mají finanční a existenční problémy. Ceny energií a potravin jsou vysoké a lidé jsou z toho unavení. Aukce bude takovým testem jejich ochoty dále těžce zkoušenou Ukrajinu podporovat.

Jste také hudebně činný a po této stránce Vás veřejnost vnímá neméně než jako karikaturistu. Jaký je vzájemný vztah obou těchto Vašich aktivit?

Obě činnosti od sebe odděluji, u jedné odpočívám od druhé. Jako karikaturista jsem solitér uzavřený mezi čtyřmi stěnami a přeji si být nikým nerušen. Jako muzikant si užívám kluky z kapely, společné hraní i interakci s diváky. Po návratu ze šňůry se opět těším na svoji kreslířskou samotu. V posledním roce jsem mezi jednotlivými písničkami začal na pódiu vyprávět své kreslené vtipy, takže to je asi jediný okamžik, kdy se obě mé profese protnou.

Máte mezi Ukrajinci (třeba i v České republice) nějaké známé?

Nemám.

Byl jste někdy na Ukrajině a chtěl byste se tam podívat?

Nebyl a moc rád bych se tam podíval. Moc by mě lákala oblast Koločavy. Slyšel jsem o nádherné přírodě a milých lidech…

Jaké podoby má Váš vztah se čtenáři?

Se čtenáři komunikuji pouze přes sociální sítě. Je to zpětná vazba rychlá a často nekompromisní. Převažují pozitivní reakce. Vulgární a xenofobní příspěvky mažu a jejich autory blokuji, ale těch reakcí je už tolik, že číst všechny příspěvky již nezvládám.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat čtenářům našich stránek?

Věřím, že má smysl podporovat spravedlivý boj Ukrajinců proti ruské agresi. Chtěl bych Ukrajincům vyjádřit podporu a obdiv za jejich statečný boj. Není to žádné klišé, tvrdit, že Ukrajinci bojují i za nás. Věřím, že pravda a láska může zvítězit nad lží a nenávistí a že je velmi důležité být na straně pravdy a lásky i ve chvílích, kdy to na vítězství nevypadá.

Letos v listopadu se Miroslav Kemel přiřadí k šedesátníkům. Přejeme mu tedy už teď do dalších let pevné zdraví, šťastnou ruku při vytváření nových kreslených vtipů a příznivý ohlas mezi čtenáři. Zároveň srdečně děkujeme za rozhovor.

(boz)