Nový český film Pohani uctí památku tragicky zesnulé ukrajinské autorky Anny Jablonské

Když si v roce 2011 přiletěla význačná ukrajinská autorka Anna Jablonská převzít hlavní cenu za divadelní inscenaci Pohani, v Moskvě na letišti Domodědovo tragicky zahynula při teroristickém útoku. Vrcholem její kariéry je označována právě divadelní hra Pohani, kterou se režisérka Olga Dabrowská rozhodla zfilmovat. Jemně satirické existenciální drama diváci uvidí v českých kinech od 13. října. 

I přes nízký věk, kterého se Anna Jablonská (†29) dožila, zanechala za sebou podstatné dědictví současné dramatice. Byla jedním z nejvýraznějších hlasů své generace. I to je jeden z důvodů, proč se režisérka Olga Dabrowská rozhodla natočit film podle divadelní předlohy této úspěšné ukrajinské autorky z Oděsy, která hledala podstatu a smysl víry, tradiční rodiny a společenské morálky.

Ve filmu Pohani, který se točil v Česku, Německu, Bulharsku a tři měsíce před invazí Ruska na Ukrajinu v Ukrajině, se představí Lenka Vychodilová, Eva Alner Jízdná, Josef Polášek, Jiří Racek, Tereza Slánská, Ondřej Lechnýř, Ondřej Malý, Zdeněk Podhůrský, Tereza Šefrnová a další.

„Původní text Pohanů má silný divadelní i filmový potenciál, zároveň je napsán stylizovaným, až básnickým jazykem. Je to vlastně unikát, protože uvnitř textu již probíhá vztah, dialog mezi divadlem a filmem, mezi scénami ztvárněnými divadelními a filmovými výrazovými prostředky, zejména mezi divadelním slovem a filmovým obrazem,“ říká režisérka filmu Olga Dabrowská.

Anna Jablonská byla také originální básnířkou. Soubor jejích básní vydal po Annině smrti její otec, satirik Grigorij Jablonský ve sbírce nazvané „Cesta lásky“. Olga Dabrowská z ní vybrala tři básně dokonale korespondující se scénářem filmu a nechala je zhudebnit. Vznikly tak písně, které mají ve filmu speciální význam vztahu mezi postavami a zpřítomnělou autorkou Annou Jablonskou.  

„Černobílý film má to kouzlo, že ukáže pouze to podstatné a všechno, co by mohlo odvádět pozornost, přirozeně schová. Stejně tak to dělá i divadlo. Proto černobílý materiál symbiózu divadla a filmu podtrhuje,“ popisuje režisérka.

Černobílý snímek Pohani se dotýká problému ukrajinského pravoslaví, které bylo donedávna řízeno moskevským patriarchátem, podléhajícím státní moci. Na tomto příkladu se ukazuje princip dopadu zneužitého náboženství na osudy lidí. „Když se do náboženství začne plést politika, učiní z něj snadno nástroj své moci. Tak se stává modlou, které se lidi ze strachu klaní a slouží ji. Anna Jablonská poukazuje na to, že právě v kolaboraci církevních představitelů s politiky spočívá jejich pohanství,“ vysvětluje Olga Dabrowská.

Zároveň je film Pohani také o tom, jak důležité je věnovat pozornost, pochopení, podporu a lásku dětem, protože ji bytostně potřebují nejen v dětství, ale i v dospívání. Tento apel na rodiče vyznívá velmi osobně jako úpěnlivý vzkaz přímo od mladé autorky, jejíž alter ego se dá předpokládat v nejmladší z hlavních postav, dospívající vnučce Kristýně.

Příběh filmu

Do neurotické, rozhádané a bezbožně žijící rodiny přijede jednoho dne zčistajasna fanaticky pobožná babička Natálie. Se svým neomylným náboženským přesvědčením a temperamentem naruší veškeré rodinné struktury a všechny členy rodiny začne předělávat tak, aby se to líbilo Bohu, v jakého věří ona. Podaří se jí pozměnit syna, snachu i souseda. Ale u dospívající vnučky Kristýny tvrdě narazí. Dívce je divné, proč se babička celý život toulala po klášterech a nežila se svou rodinou. Nelíbí se jí babiččina víra v pro ni směšný obraz Boha a děsí se toho, že vidí na svých rodičích narůstající babiččin vliv. Zároveň má svoje starosti s láskou k profesorovi na fakultě. Doma je nešťastná, vždyť se tam pořád hádají a křičí. A tak je protivná a drzá, což babička vyhodnocuje jako posedlost démony. Neustále se zhoršující rodinnou atmosféru náhle protne tragédie, která všechny zachrání.

Falešné náboženství

Jemně satirické existenciální drama z pravoslavné Ukrajiny (stejně tak z Ruska) odhaluje na příběhu obyčejné rodiny konflikt dogmatické bigotnosti s upřímnou touhou po pravdě a lásce. Vymezuje se proti mocensky zneužívanému náboženství, které vede k pověrečnému a fanatickému životu. Ukazuje, jak zdeformovaná víra ničí myšlení, činy a osudy lidí. Farizeové škodí dodnes ve všech náboženstvích po celém světě, jsou jako obílené hroby, ve kterých leží jen mrtvé kosti a všelijaké nečistoty. 

„Tito pokrytci mají dramatický vliv na životy milionů lidí a z náboženství často dělají překážku místo cesty k poznání. V prostředí, kde náboženští představitelé slouží někomu nebo něčemu jinému než Bohu a tyto zájmy lživě vydávají za Boží slovo a Boží vůli, se lidé snadno nechávají kolektivně svést k beznadějné existenci, v níž se jejich životy nerozvíjejí a nedávají smysl. Lékem na tuto duševní a duchovní smrt může být životní otřes. Někdy je to totiž to nejlepší, co se může stát,“ říká režisérka Olga Dabrowská. 

Pohani jsou také příběhem konfrontace dvou dívek dvou odlišných generací, kdy jedna diktátu falešných náboženských představitelů podlehne a druhá se jim vzepře.

Anna Jablonská

Anna Jablonská byla ukrajinská rusky mluvící dramatička, básnířka, prozaička, novinářka a laureátka mezinárodních soutěží a cen v oblasti dramatu. Narodila se 20. července 1981 ve městě Oděsa v rodině veterináře, a poté novináře, fejetonisty Grigorije Jablonského. Již ve svých 14 letech vydala svou první autorskou sbírku básní.  „Anna začala psát a číst už v šesti letech, než šla do školy. Protože jsme měli doma mnoho knih. Naučila se číst knihy a když je přečetla, řekla si, že může lidem také něco dát. A sama začala psát. Ve škole psala divadelní hry, které se uváděly přímo tam. Dala dohromady chlapce a dívky, ti byli její herci. A pořádala představení ještě ve škole,“ vzpomíná její otec Grigorij Jablonský.

Anna Jablonská napsala více než dvě desítky her. Mnohé z nich byly uvedeny na scénách v Petrohradě, Moskvě, Oděse či Jekatěrinburgu, nyní se hrají také v Německu, Švédsku a v mnoha dalších zemích. 

24. ledna 2011 kolem 16:00 hodin přiletěla letem z Oděsy do Moskvy, aby si převzala prestižní cenu za novou divadelní hru Pohani. Zhruba o půl hodiny později, kolem 16:32, zemřela na následky teroristického útoku v mezinárodní příletové hale letiště Domodědovo. Byla vdaná. Po smrti Jablonské zůstala její tříletá dcera Maria sirotkem.

Po Annině smrti si mnozí fanoušci všimli jediné věty, kterou si měsíc před smrtí napsala do svého online blogu: „Myslím, že mi zbývá velmi málo času.“

Film Pohani bude možné od 13. října vidět v pražském kině Atlas a postupně se budou přidávat další projekce po celé zemi. Některá promítání budou uvedena s ukrajinskými titulky.

(Robin Suchánek, PR manažer filmu)