Karpatské ohlasy (5): Kvítek štěstí

Dnešní krátká povídka nás vyzývá k tomu, abychom znovu hledali vztah a můstek mezi pověrou a vírou, která má v tomto případě nikoli jen chránit, ale přímo pomoci k nalezení štěstí. Dobrá rada od přátel může být v tomto případě opravdu nad zlato, ale vůbec není jisté, zda „zabere“.

Folklórní základ této autorčiny prózy, tedy podání o vhodném způsobu, jak najít štěstí s pomocí kosy, neznám. Snad to až tolik vadit nebude. Jisté je to, že štěstí lze opravdu najít spíše s pomocí kosy, než za použití jakékoli zahradní sekačky, ač se dnes bez ní už skoro nikdo neobejde. Její hlučnost ovšem garantuje, že se štěstí před vámi schová…

(boz)

Kvítek štěstí

Přišli ke mně přátelé, kteří mi chtěli pomoci ke štěstí.

Poradili mi tohle:

„Vstaň brzy ráno, kdy oči závistivců ještě spí, a jdi kosit louku.

Možná zaduje vítr, ale toho se bát nemusíš, není závistivý. Naopak, on uspíší tu vytouženou chvíli.

Nohy ti může zmáčet rosa, ale to nic – nejsou to slzy, které věští neúspěch.

Nelekej se ani tehdy, kdy ti přeběhne cestu zajíc nebo černá kočka. V takové ráno žádná kočka na světě nenosí smůlu.

Vydej se na cestu. Ona dobře tuší, s čím se vrátíš domů.

Kosit začni na louce, odkud máš nejblíž k řece. Ať si pálí zvědavé slunce nad hlavou a vyplašené ptáky, ty nech klidně křičet.

Kosit budeš dlouho, dokud kosa nebřinkne a ostří se nerozsype v trávě. Nehledej kámen, na který narazila, žádný tam není. Posbírej pokosenou trávu do plachty a vysyp ji do vody. Všechna klesne ke dnu, jen jeden kvítek se ponese po hladině.

Musíš ho vylovit – je to ten, který potřebuješ. Pomáhá ke štěstí.

Stačí ho podržet v dlaních, a každá střela tě mine. A nejen to – od nynějška si poradíš s každým zámkem. Možná dokonce otevřeš každé lidské srdce.“

Tak mi radili přátelé, ale zůstala jsem dodnes s prázdnýma rukama. Proč jen mne nejdřív nenaučili kosit?