Krátce o regionálním aspektu ukrajinských parlamentních voleb

Druhé ukrajinské volby letošního roku jsou za námi. Jejich celkový výsledek příliš nepřekvapil – vlastně se čekalo jen na to, k jak vysokému zisku prezidentova strana Služebník lidu dospěje. Absolutní většiny se jí nakonec dosáhnout nepodařilo, výsledné číslo je však i tak v dosavadních dějinách ukrajinského parlamentarismu nebývalé. Takový úspěch nezískal od roku 1994 až do letošního července nikdo.

Volby následovaly čtyři měsíce po prvním kole voleb prezidentských, které absolvoval větší počet kandidátů a výsledky obou hlasování lze do jisté míry srovnávat – k regionální problematice prezidentských voleb srv. rozbor Michala Lebdušky. Míru úspěchu či neúspěchu 22 politických stran lze najít zde: https://www.cvk.gov.ua/pls/vnd2019/wp310pt001f01=919.html. Je známo, kterých pět stran se dostalo do parlamentu: Služebník lidu (Sluha narodu), Opoziční platforma Za život, Baťkivščyna J. Tymošenkové, Evropská perspektiva P. Porošenka a Holos.

Těsně před branami zákonodárného sboru zůstala Radikální strana Oleha Ljaška, neuspěl ani Opoziční blok, narychlo vytvořená strana premiéra Hrojsmana, ale třeba ani nacionalistická (v ukrajinském smyslu slova) Svoboda. Neuspěla ani dosavadní parlamentní strana Samopomič, ani Hnutí nových sil Michaila Saakašviliho, nemluvě o straně „hrdinky s problémy“ Nadiji Savčenko.

Při dalších úvahách pracuji přednostně s výsledky z mnohomandátového volebního okruhu, kde se volí na základě stranických kandidátek, čímž se zajišťuje zvolení poloviny parlamentních poslanců. Srv. https://www.cvk.gov.ua/pls/vnd2019/wp310pt001f01=919.html. V jednomandátovém volebním okruhu, který dodává druhou polovinu zástupců lidu, je situace složitější a méně přehledná: kandidují zde i tzv. samovysuvanci, kteří nejsou nominováni žádnou stranou. Při čtení dalšího textu bude dobré použít přiloženou mapu: https://elections.dekoder.org/ukraine/ua.

Vítězství Služebníka lidu bylo imponující, protože získal více hlasů než následujících šest politických stran dohromady. Zelenského strana navíc vyhrála v naprosté většině ukrajinských regionů. Největšího úspěchu dosáhl ve středoukrajinské Dnipropetrovské oblasti (včetně Zelenského rodného města Kryvyj Rih) s 56,7 %, absolutní většinu měl ale v celkem šesti oblastech (Čerkaské, Černivecké, Kirovohradské, Mykolajivské, Poltavské a Sumské). Jak vidíme, nejde jen o regiony, ležící ve východní polovině země.

Nejslabšího výsledku (mezi 22 a 31,5 %) dosáhl Služebník lidu ve třech haličských regionech, ale i tam ve dvou případech ze tří zvítězil. Relativně slabší byla Zelenského strana také v Kyjevě (36,5 %) a v Hrojsmanově Vinnycké oblasti (37,9 %), také zde však vyhrála. Úplně neuspěla ani na jihovýchodě Ukrajiny – v neokupovaných částech Donecké a Luhanské oblasti, kde měli lidé Zelenského 27,2 a 28,8 %.

Porážku tedy Zelenského platforma utrpěla pouze ve třech regionech na rozdílných koncích Ukrajiny, a to se dvěma velmi odlišnými soupeři. V severozápadní Lvovské oblasti ji porazil časově ještě o něco později založený Holos (Hlas), vedený zpěvákem Vakarčukem, a to v těsném poměru 23:22. Naopak, v obou výše jmenovaných částech Donbasu byl Služebník lidu poražen výraznějším poměrem stranou Za žytťa, naladěnou vůči Rusku značně kompromisně. Tato strana zde získala 43,4 a 49,8 %, tedy tolik, co v řadě jiných regionů strana Zelenského.

Strany spjaté s Petrem Porošenkem a Julií Tymošenkovou dosáhly v některých regionech nejvýše na třetí a druhé místo – Evropská perspektiva byla třetí ve Lvovské a Ternopilské oblasti, Baťkivščyna se prodrala na druhé místo v Ivano-Frankovské oblasti. Naopak už zmíněný Holos byl kromě vítězství ve Lvovské oblasti druhý v Ternopilské a třetí v Ivano-Frankovské oblasti. Jak je patrné, souboj zmíněných tří stran se Zelenského Služebníkem národa tu byl nejnapínavější.

Na úplném jihovýchodě Ukrajiny byly volební výsledky stran vedených Porošenkem, Tymošenkovou a Vakarčukem chabé – jen v řádu několika získaných procent, ale podobně volby dopadly v jiných částech jižní Ukrajiny – třeba v Chersonské a Odeské oblasti stejně jako třeba na severovýchodě – v Charkovské oblasti. Všude zde za vítězným Služebníkem lidu následovala strana Za žytťa s velmi slušným výsledkem (někdy i přes 25 % získaných hlasů).

Velmi specifické volební výsledky přineslo klání v Zakarpatské oblasti. Také zde zvítězil Služebník lidu (49,9 %), následovaný kupodivu stranou Baťkivščyna (10 %) a oběma východoukrajinskými subjekty, navazujícími na někdejší Stranu regionů. Společně získaly tyto dvě síly 13 % a výrazně předstihly Porošenkovu stranu (4,6 %) i Holos (4,4 %).

Značně podobná situace vládla v Černivecké oblasti, tedy v severní Bukovině – i zde tvoří první trojici Služebník lidu, Baťkivščyna a Za žytťa, z voleb zde ale vyšel poněkud lépe než na Zakarpatsku Porošenkův subjekt (čtvrté místo s necelými sedmi procenty). Znovu se prokázalo, že západní regiony Ukrajiny volí dvěma různými způsoby – Halič je politicky jiná než Zakarpatsko a Bukovina.

V zahraničních okrscích se rozhodovalo jinak a jednodušeji: zatímco v západních zemích, představujících klasické demokracie, vyhrála většinou Porošenkova Evropská perspektiva, ve většině postsovětských republik a zemí bývalého sovětského bloku zvítězil Služebník lidu. Konkrétně v České republice porazila Zelenského strana Porošenkovu v poměru 42:23, třetí byl Holos, proruská strana Za žytťa skončila až na osmém místě. Nutno však zdůraznit, že aktivita zahraničních voličů byla mizivá – v České republice volily jen necelé 3 000 Ukrajinců. Na Slovensku přišlo k volbám jen něco přes 300 Ukrajinců a výsledky byly obdobné jako v ČR, ale při o něco větším zisku Evropské perspektivy.

Jsem si vědom toho, že jsem tu zahltil čtenáře až příliš mnoha čísly, která sama o sobě nevysvětlují vše. Zatím Ukrajinská ústřední volební komise ani neověřila mandáty všech poslanců (k 1. srpnu potvrdila mandát jen 153 poslanců ze 424). Lépe bude možno hodnotit situaci až po prvních zasedáních parlamentu, tedy nejspíše na počátku září. V tu dobu by už mělo být jasné, kam budou tíhnout poslanci zvolení jako nezávislí a jaké poslanecké kluby či skupiny se vytvoří. Jako nejdůležitější se však jeví otázka, zda poslanci strany Služebník lidu a jejich sympatizanti vytvoří opravdu soudržnou a stabilní skupinu, která by byla schopna prezidentovi garantovat pohodlnou a jistě pro něj značně žádoucí a potřebnou většinu.

(boz)