Znovu na téma Německo, Západ a Ukrajina

Vracíme se opět k poměrně frekventované, ve své současné podobě podivně působící německo-ukrajinské tematice. Jedná se samozřejmě o konkrétní podobu vojenské pomoci, která je z Berlína Ukrajině dlouhodobě slibována, ale řečeno tradičním českým rčením, zatím vždy „skutek utek“. (red.)  

V pátek 3. června se ve Spolkovém sněmu odehrálo hlasování o definitivním přidělení (na dluh stlučených) 100 miliard eur pro Bundeswehr (Bundeswehrsondervermögensgesetz). Předcházela mu poučná slovní přestřelka mezi šéfem opozice Merzem (CDU) a kancléřem Scholzem (SPD). Merz s odvoláním na zprávy z vládních zdrojů ostře napadl kancléře, že Ukrajina dostala od konce března jen něco ručních granátů a nějaké zápalné šňůry k náložím, ale žádné (!) zbraně, ani lehké, natož těžké. Nadto odmítají členové vlády za SPD (zejména ministryně obrany Lambrecht) opakovaně pustit z úst slova o tom, že by v této válce měla Ukrajina jednou zvítězit. Podle SPD to má být jinak – Ukrajina jen nemá prohrát – ostatně podobně jako Rusko…

Scholz v odpovědi plival oheň a síru a osočil Merze, že v hrdlo lže, totiž že Ukrajině bylo slíbeno všechno možné, včetně (tuším sedmi) houfnic a nejnověji dokonce protileteckých raket IRIS-T, které mohou ubránit proti ruským náletům celé město… Čert ale jako obvykle vězí v detailu: zatímco Merz referuje aktuální neutěšenou situaci, Scholz hovoří o slibech a zářné budoucnosti. Pro slíbené protiletadlové tanky Gepard se zatím nedaří sehnat munici… takže ještě ani nebyl dán do repasu. Houfnice budou snad v létě. A o té z klobouku neočekávaně vytažené IRIS-T přišla ihned zpráva, že je možno očekávat její dodání na Ukrajinu v listopadu nebo v prosinci. Tedy dost možná už po válce…

Aspoň že Scholz už neopakoval lež o zákazu NATO (tedy možná jen o tiché dohodě Scholze se Scholzem) dodávat na Ukrajinu těžkou techniku a rakety dlouhého dostřelu. Španělé právě oznámili, že tam dodají stovku nejmodernějších tanků Leopard II ze zdrojů vlastní armády. O věci zřejmě běží (divoká, ač tichá) diplomatická bitva, protože Německo žádá odprodej vyřazených tanků zpět do Německa… odkud by evidentně putovaly nanejvýše tak do Egypta, ale rozhodně ne na Ukrajinu. Obrněné transportéry Marder, požadované Ukrajinou, Scholz právě s ulehčením prodal do Řecka, takže na skladě není nic… než stovka Leopardů I, o nichž se odmítá bavit... Ale co když se Španělé na Scholze vykašlou a tanky na Ukrajinu pošlou – třeba jako studijní zápůjčku??? Bude Německo španělské vládní socialisty žalovat u mezinárodní arbitráže pro podporu Ukrajiny??? To by už tak mimořádně mizernou prestiž Spolkové republiky ještě dále dokopalo…

Mezi tím se USA rozhodly dodat Ukrajině salvové raketomety M142 Himars, Britové zase raketomety M270. Jde o podobné typy raketového dělostřelectva – mají dostřel zhruba 80 kilometrů a díky navádění pomocí systému GPS jsou velmi přesné. Vzhledem k tomu, že jsou umístěny na podvozku těžkých nákladních aut, jsou také velmi mobilní – a tedy méně zranitelné. Znamená to, že by Rusové už nemohli jako dosud bezpečně a beztrestně dělostřelecky a raketově dělostřelecky ostřelovat ukrajinské pozice odjinud, než ze svého vlastního nebo z běloruského území. Tam se je totiž Ukrajinci zatím zdráhají napadnout… V očích „Západu“ by to totiž byla nejspíše agrese…

Realita apokalypsy je ovšem komplexnější: V Bělorusku putinovci právě rozmístili baterie raket Iskander s doletem 500 km, takže – uvědomíme-li si, že současně střílejí na Ukrajinu rakety s plochou drahou letu z vojenských lodí a ponorek na Černém a na Kaspickém moři – mohou ničit prakticky celou Ukrajinu. Zatím na ni odpálili přes 2 500 raket středního doletu.

A právě v této situaci přišel Kissingerův projev v Davosu řadě evropských politiků vhod jako dosud stydlivě nepoužitá rákoska na Ukrajince: „I vy zlí chlapci. Což netušíte, že kazíte naše velmocenské kšefty s agresorem? To se Vám už trpět nebude…“ Novináři hned připomněli Kissingerův výrok, že „kdo v politice místo o moci hovoří o hodnotách, měl by jít raději do kněžského semináře než do diplomacie“. Kissinger, člen moskevské Akademie nauk, tedy nejspíš bolševik… zřejmě nerozumí konstitutivní roli hodnot pro mezinárodní právo, pro lidská práva a pro respekt k evropskému nebo světovému kulturnímu dědictví.

Ale „kissingerování“ se už ujalo i mezi novináři: Dokonce i respektovaný hlavní analytik Hospodářských novin Martin Ehl si 30. května položil otázku: „Jak Ukrajincům, trpícím, bojujícím, ale přesto se vezoucím na vlně úspěšné obrany své země, vysvětlit, že jsou součástí širší geopolitické skládačky a že jejich političtí lídři by měli začít moderovat očekávání spojená s dalším průběhem války a jejím koncem? Není to jen Německo, zdráhající se dodávat Kyjevu těžké zbraně, ale i další velké státy naznačují prezidentu Volodymyru Zelenskému, aby byl větší realista. …Západ se začal bát vyšponovaných ukrajinských válečných cílů. …Místo euforického a krvavými oběťmi vykoupeného pocitu, že si mohou dovolit všechno, by měli ukrajinští lídři začít lépe pracovat s managementem očekávání jak vlastních obyvatel, tak daňových poplatníků ze zemí, které jim posílají pomoc.“

Tak mám pocit, že hlavní analytik a já sledujeme každý nějakou jinou válku, nějaké jiné „ukrajinské lídry“ a také že jsme asi daňovými poplatníky dvou odlišných zemí. Přinejmenším z mých daní ať je Ukrajina nadále vyzbrojována! Nebo jenom pan Ehl rázně změnil politické přesvědčení směrem k české Okamurově nebo německé Scholzově straně??? Ono s právem na obranu brutálně přepadené země je to zřejmě jen vocamcaď až pocamcaď a ani o kus dál, že?

A kam až že jsou to vyšponované ukrajinské cíle? Je obrana vlastní země a integrity jejího území něčím přehnaným? Je boj proti agresorovi, masakrujícímu desítky až stovky tisíc civilistů, arogantně nerealistickou donquichotiádou na účet cizích daňových poplatníků? Anebo Martinu Ehlovi vadí Zelenského projevy (bez kravaty a namnoze jen v zeleném armádním tričku… no fuj, kde je ta kultura??), na které kupodivu poslanci celé řady podstatných parlamentů světa reagují potleskem vstoje?

Michael Hanfeld k tomu napsal v Frankfurter Allgemeine Zeitung v článku o cílených ruských vraždách válečných reportérů organizace Reportéři bez hranic: „V diskusních pořadech veřejnoprávních médií se šíří jistá válečná únava, kterou údajně sdílí i větší část obyvatel této země. Přitom to nejsou Němci, kdo bojuje za své životy a svobodu proti loupeživé armádě válečného zločince, jehož cílem je zničení Ukrajiny, ale Ukrajinci. Ti jsou však, počínaje otevřeným dopisem ´Emmy´ a konče bizarními televizními vystoupeními, naposledy v televizi ZDF, ignorováni. O ´jednání´ s Putinem se mluví, jako by bylo samozřejmé, že se Ukrajinci podrobí osudu, který pro ně znamená smrt a zkázu. Výrazem tohoto postoje je politika SPD a sociálnědemokratického personálu spolkové vlády.“

Připomeňme jen, že i pro ten balík peněz na dozbrojení Bundeswehru hlasovala demokratická většina poslanců. Masivně proti byli komunisté z Die Linke a fašisté z Alternativy pro Německo. Ale kupodivu také z vládních stran se také občas objevil nějaký ten hlas proti dozbrojení vlastní armády: nejvíce negativních hlasů bylo právě ze Scholzovy SPD…

Takže jak je tomu s tou nerealisticky až arogantně se bránící Ukrajinou? Rusové cíleně plošně ničí nejen města, vesnice, průmyslové závody, ale zejména a s chutí srovnávají se zemí také kostely, divadla a další stánky kultury, křesťanské víry či historické a umělecké památky. Cíleně ničí bázi a doklady toho, že Ukrajina byla a je kulturní zemí a Ukrajinci kulturním národem. Konstatovali to už zástupci UNESCO a dnes také německá „ministryně pro kulturu při kancléřství“, bývalá zelená předsedkyně Claudia Roth, která navštívila Oděsu. Hovořila o tom, že Rusové zkoušejí vymazat z povrchu světa aktuální ukrajinskou kulturu i památky její – namnoze evropsky významné – minulosti. A že jako Evropané se tomuto barbarství musíme postavit a pomoci ukrajinské kulturní bohatství ubránit, resp. posléze obnovit to, co už Rusové zničili. Ta si ale dovoluje, co?

Prezident Zelenskyj teď s odkazem na zveřejněný obsáhlý soupis Rusy zničených, případně ukradených kulturních památek navrhl vyloučení Ruska z UNESCO. To si nejspíš zase myslí, že „si může dovolit všechno“ – že, pane Ehl? Inu, není nad účelový appeasement. Ale jak přesvědčit o nutnosti skončit arogantní obranu jejich trpící země ty zatracené, bojující a děsně naštvané Ukrajince…?

(jip)