Scholzovo NE k dodání tanků Leopard Ukrajině aneb od Lambrecht k Pistoriovi

Milí přátelé, ozývám se tentokrát z mé oblíbené země německé. Ta ještě předevčírem se zájmem sledovala výměnu v čele ministerstva obrany a nyní už je plně zaměstnána kancléřským odmítnutím poskytnout Ukrajině těžké tanky nebo alespoň povolit jejich poskytnutí jinými zeměmi EU.

Ale po pořádku: místo kancléřovy oddaně poslušné oblíbenkyně Lambrecht s IQ minus 280 (to je stav intelektuálního podchlazení, při kterém přestává nejen Brownův pohyb molekul, ale i veškeré informace mizí v černé díře) byl do čela ministerstva obrany povolán „středně těžký tank“ (popis osoby redakcí Frankfurter Allgemiene Zeitung) Boris Pistorius, dosud ministr vnitra ve spolkové zemi Dolní Sasko.

Pistorius a Lambrechtová
Boris Pistorius a Christine Lambrechtová

Bylo řečeno, že tento muž díky dávné službě u protiletadlovců na rozdíl od Lambrecht spolehlivě rozezná feldwebla od tankistů od admirála ponorkového loďstva. To je ta část německé maríny, která dlouhou dobu nemohla vyplout na moře, protože jakási poruchová součástka v oblasti hloubkových kormidel nebyla Bundesbeschaffungsamtem, tedy spolkovým vojenským objednávacím úřadem, schválena do objednávky, a když k tomu konečně došlo, tak ta firma, která jediná měla na součástky pro ponorky bezpečnostní prověrku, byla pleite a jiné nesměly být ani poptávány. Tak jedna ponorka za druhou byla uzemněna, až nebylo žádné další…

Lambrecht podle mediálních vyjádření vojenských expertů ani po delším odborném školení nerozeznala tank od vrtulníku… Ale to jsou možná jen pomluvy, nebo tehdy bylo mlžno nebo se jí ty pojmy pletly ve spisech. Od ženy, která (přes odborné varování) vyrazí na inspekční cestu do Mali v botách s deseticentimetrovými jehlovými podpatky, se však nic lepšího nedalo ani očekávat. Ale jak pravila v dopise na ministerskou rozloučenou: podléhá nesnesitelnému tlaku mediální štvanice vůči své osobě. Tím možná naznačila, že je Babišova sestřenice, ale prokázáno to dosud nebylo. Má žena tvrdí, že je to mimozemšťanka z druhého dílu „Mužů v černém“. Ani k tomu však nemáme vládní stanovisko.

Její nástupce je energický a v dolnosaské policii byl oblíbený. Kupodivu – jak ihned referovala Ina Ruck, zkušená korespondentka ARD v Moskvě – vyvolala tato změna v čele ministerstva obrany radostné komentáře v ruských médiích. Pistorius byl nejen letitým členem dolnosaské party kolem exkancléře Gerharda Schrödera (na čas dokonce zdědil jednu z jeho manželek), ale také čelným členem (8. 4. 2022 zrušené) Skupiny německo-ruského přátelství ve Spolkové radě. V posledních letech se sblížil s Olafem Scholzem, proti němuž (oba dva neúspěšně) před časem kandidoval na předsedu SPD. Ohledně blokování vojenských dodávek Ukrajině byl tedy připraven stejně dokonale jako jeho předchůdkyně.

Svého šéfa tudíž věrně sleduje i ve věci nedodání německých tanků Leopard na Ukrajinu, resp. v odmítání svolení, aby tuto těžkou německou techniku dodaly ukrajinské armádě ostatní evropské země NATO. Celkem 14 zemí EU disponuje bezmála 3 000 Leopardy, existuje k nim výcviková báze i servisní zařízení, takže jako evropská pomoc Ukrajině se hodí lépe než (relativně již zastaralé) britské Challengery 2 nebo francouzské Leclercy, které už byly Zelenskému přislíbeny.

Apropos Zelenskyj: měl ve čtvrtek na ARD vynikající dlouhé interview. Ten člověk dokáže současně a velmi elegantně Německu poděkovat za pomoc a zároveň se podivit, že kancléř na národní i mezinárodní úrovni blokuje pitomými ani ne argumenty pomoc v tom, co je na ukrajinské frontě opravdu zoufale potřeba. Zelenskyj deklaroval, že Ukrajina nehodlá postoupit ani o metr přes ruské hranice, ale že se nemůže vzdát svého práva obnovit svoji územní celistvost a vytlačit agresory z okupovaných území, na nichž tito vraždí, deportují děti i dospělé do Ruska a ničí nebo kradou, na co přijdou. Rusové nasadili na frontě děsivé termobarické bomby, tedy výkonem něco jako neatomové taktické atomovky, raketami ostřelují nejen elektrárny a rozvodny či vodárny, ale také a systematicky obytné čtvrti…

Připomeňme, že i v této situaci absolutní většina evropských firem dále podniká v Rusku: své pobočky tam zavřela jen jedna desetina z nich. Ruská vláda právě vyvlastnila sibiřský závod německého koncernu BASF, který až do konce minulého roku vyráběl plynový kondenzát jako bázi produkce paliva pro ruské letectvo… Firmu to ale nepoškodí, bude odškodněna z německého rozpočtu – měla na tento bohulibý závod vládní garanci.

Ministr Pistorius ihned po převzetí úřadu pravil (a vzápětí popřel) v televizi, že už neplatí teze, že Německo dodá tanky až společně s ostatními evropskými zeměmi, nýbrž teprve až USA pošle své tanky Abrams – ostatní spojenecké evropské vlády to rozhodnutí kupodivu vnímají tak, že na ně Německo okázale kašle jako na rasově druhořadé. Za druhé Pistorus uvedl, že Německo je po USA a Velké Británii třetí největší dodavatel pomoci Ukrajině. Nedodal ovšem, že nejde jen o zbraně, nýbrž i o pomoc humanitární a péči o ukrajinské uprchlíky.

Přesto se naděje Ukrajiny i jejích evropských podporovatelů, kteří se právě semkli v Tallinské iniciativě (mimo zůstalo Německo a Španělsko), upíraly na včerejší schůzku ministrů obrany zemí NATO v Ramsteinu. Jejím cílem bylo zkoncipovat nový balík zbrojní podpory Ukrajině, pokud možno s masivní dodávkou těžkých tanků. Ty by umožnily provést průlomovou ofenzivu: vytlačit Rusy z dalších okupovaných území, resp. zaměstnat je do té míry, aby neměli sílu na vlastní ofenzivu proti Kyjevu. Od Německa se očekávalo, že konečně poskytne Ukrajině své těžké tanky a snad především, že svolí k tomu, aby své Leopardy poslaly na Ukrajinu ostatní země EU. Ale k ničemu z toho nedošlo.

demonstrace za tanky LeopardPistorius odůvodnil odmítnutí poskytnout Leopardy tím, že neví, kolik má Bundeswehr provozuschopných Leopardů. Že to musí zjistit. Už to samo bylo komentátory definováno jako skandál a obraz nekompetence. Jak pravil Marcus Kempp, profesor vojenské ekonomie z TH Zürich, znalost vlastního aktuálního použitelného zbrojního potenciálu patří v každé armádě k základním projevům její bojeschopnosti. O Bundeswehru to ovšem už neplatí. Ostatně před pár dny odpověděl na obdobnou otázku v debatě moderátora Lanze v televizní stanici ZDF profesor vojenské historie Neitzel, že to sice také přesně neví, ale panuje konsens, že pojízdných tanků má Bundeswehr méně než generálů v činné službě. Přinejmenším ten přibližný počet generálů mohlo ministerstvo Pistoriovi včas sdělit.

Skandál, který vyvolalo německé odmítnutí, má mezinárodní i národní rovinu. Na mezinárodní příkladně prezentoval hluboký údiv nad rozhodnutím o neposkytnutí tanků mluvčí Bílého domu. Na domácí se ihned a zcela konsternovaně ozval vojenský mluvčí frakce CDU/CSU Wadephul. Situaci obsáhle, věcně a kriticky komentovala předsedkyně parlamentního výboru pro obranu Marie-Agnes Strack-Zimmermann (FDP). Hovořila rovněž o svém nezměrném studu za takové rozhodnutí v době, kdy Rusové masakrují ukrajinské civilisty, a o tom, že pro mezinárodní reputaci Spolkové republiky je toto Scholzovo rozhodnutí (Pistorius jen potvrdil, že i on bude jen poslušným nástrojem v rukou blokujícího šéfa) naprostou katastrofou. Je tomu opravdu tak: v zahraničí už byly vysloveny pochybnosti, zda bude Německo v případě potřeby ochotno a schopno reagovat podle článku 5 NATO na napadení člena společenství.

Je symptomatické, že Scholz za svůj výkon sklidil také potlesk: Neonacistická Alternativa pro Německo přivítala ve Spolkovém sněmu zprávu o neuvolnění Leopardů ovacemi. Postkomunistická Levice sice netleskala, ale odmítla jakékoliv další podporování bojující Ukrajiny. A koaliční partneři SPD k tématu mlčí… Je tedy možno poté, co se němečtí Zelení změnili z ekologické v hnědouhelnou stranu očekávat také přerod SPD v otevřeně promoskevsky-neonacistickou partaj? Možné je všechno. Německá žurnalistika se už teď opakovaně táže, proč Olaf Scholz trvale de facto papouškuje Putinovy výroky ohledně Ukrajiny, resp. důsledně provádí politiku s Putinem kompatibilní (samozřejmě maskovanou svobodomyslně demokratickou řečnickou omáčkou)?

Již opět se v tom kontextu objevily úvahy, co jen v Moskvě na Scholze mají? Před rokem 1989 předsedal JuSo, tedy socdem komsomolu. Pravidelně jezdil do NDR na porady s vedením SED, jak ve Spolkové republice odstranit kapitalismus a demontovat NATO, k čemuž tam držel i veřejné projevy. Nevozil tam s sebou také něco jiného než plamenná usnesení západoněmeckých mládežníků, nespokojených s demokracií? Nemají moskevští soudruzi nějaká akta k Scholzově podílu na bankovně-daňovém velkopodvodu CumEx? Kancléř se při vyšetřování hamburským senátním výborem i spolkovým parlamentním výborem „nedokázal rozvzpomenout“, o čem jednal na devětatřiceti schůzkách s podvodnými, dnes dílem již odsouzenými bankéři…

Anebo odvezl Jan Marsalek, klíčová postava nejméně dvoumiliardového podvodu s firmou Wirecard, při svém urychleném přesunu z Mnichova do Moskvy nějaké zajímavé papíry? Scholz jako ministr financí a nadřízený bankovního dohledu Baffin udělal vše, aby bylo blokováno „předčasné“ vyšetřování této „čelné německé finanční firmy“… a kriminálka čekala s vystavením zatykače na Marsalka až do chvíle, kdy odstartoval k letu na trase Minsk-Moskva… Koncem roku ostatně přišla zpráva, že Scholzem do roku 2021 vedené ministerstvo financí nezákonně smazalo veškerou korespondenci a počítačovou dokumentaci ministra a jeho sekretariátu… Nebo jde o něco úplně jiného? Nepřipomíná to naše skartační aféry?

Žijeme v komplikované době. Ministr Pistorius si na tiskovce na US vojenské základně Ramstein, ještě než oznámil německou blokádu Leopardů pro Ukrajinu, postěžoval, že mu právě někdo ukradl zimník. Fakt to soudruh nemá lehké…

(jip)

Rubriky