Oleg Sencov a my tady

Půl roku po vypuštění z putinovského Ruska si našel Oleg Sencov cestu také k nám do Čech. V uplynulých dnech jsme ho mohli několikrát vidět a slyšet. Z dosud otištěných rozhovorů bylo patrné, že pět let pobytu v různých ruských vězeňských „nápravovnách a ponižovnách“, naposledy v polárním městě Labitnangi, nedokázalo vězněného režiséra a literáta změnit.

Sencov v Praze
Oleg Sencov v Praze na FAMU 4. 3. 2020...

Skoro jako zázrakem znovunabytou svobodu se Sencov rozhodl zúročit a vystupovat jako svébytný reprezentant Ukrajiny na mezinárodní scéně. Nepochybně je lepším a přesvědčivějším představitelem své země než mnoho jiných lidí, kteří se snaží o něco podobného. Na mysl mi přišla v souvislosti s jeho pražským pobytem i návštěva Nadiji Savčenko před více než třemi lety, v lednu 2017. Je tu ovšem velký rozdíl – Savčenková přijela do Prahy v době, kdy už její vystupování vzbuzovalo v Ukrajině rostoucí nechuť. U nás se jí dostalo možná větší publicity, než Sencovovi, ale vyvolala tehdy zřetelné rozpaky.

V případě Sencova tomu tak nebylo. Mám ovšem dojem, že Sencovova návštěva vzbudila daleko menší pozornost českých médií, aspoň televize zájem neprojevila. Někdy se zdá, že česká média se o Ukrajinu mohou začít více zajímat snad jen v případě opakování čornobylské katastrofy někde jinde na území Ukrajiny. Toto mé hyperbolizované konstatování představuje samozřejmě určitou zlomyslnost, pravdě ale není až tak vzdáleno.

Pro veřejnost bylo asi nejlepší příležitostí poslechnout si názory Olega Sencova při setkání na pražské FAMU, které zahájil proděkan této školy. Místnost byla opravdu nabitá a leckdo se dovnitř už nedostal. S žádným úvodním slovem ukrajinského hosta se zjevně nepočítalo a po jeho krátkém představení bylo plánovaných devadesát minut zcela vyplněno dotazy a odpověďmi. Prvních deset jich vzešlo od moderátora, poté už se přihlásil ke slovu sál. Dotazy pršely v češtině, ukrajinštině a ruštině, Sencov odpovídal převážně rusky, ale v jednom či dvou případech použil také ukrajinštiny.

Zprvu se mluvilo hlavně o filmu „Čísla“ a o chystané knižní edici Sencovova vězeňského deníku a povídek, sepsaných v téže době. Spektrum témat se ovšem postupně rozšiřovalo. Na podstatnou část dotazů sice Sencov odpovídal nepochybně už na desítkách, ne-li stovkách podobných akcí, jeho klid a trpělivost však byly obdivuhodné. Občas za nimi bylo možno vytušit i úsměv, který je nad věcí a zároveň není občas zbaven určité posmutnělosti…

FAMU 4.3.2020
...a jeho publikum.

Nemohl jsem si pořídit záznam celé diskuse, a proto se dotknu jen několika bodů. Potvrdilo se, že se Sencov nerad svěřuje s vlastními tvůrčími záměry. Nerad mluví také o tom, zda a jak ovlivnil jeho tvorbu nějaký konkrétní režisér či film. Zůstává solitérem a úctyhodným samoukem. Rozhodně se nechystá natočit film ani o Majdanu, ani o vlastním uvěznění. Nehrne se ani do politiky, i když by zde měl po nějakou dobu k dispozici obrovský rezervoár důvěry. Své zahraniční propagandistické (v dobrém smyslu slova) působení by rád už brzy ukončil. Ví, že ho čeká mnoho úkolů v nepolitické sféře ukrajinského veřejného života a celou svou současnou činností se na ně připravuje.

Důležité je, že ze Sencova vyzařuje jakýsi klidný, přesvědčený optimismus, týkající se dalšího vývoje Ukrajiny. Je to optimismus přitažlivý, nakažlivý a především velmi potřebný. Navíc je Sencov člověkem, který opakovaně říká, že se nebojí, a my mu to můžeme věřit. Naposledy se prý bál v době vyvrcholení Majdanu, kdy už probíhaly ozbrojené střety s „janukovičovci“. A to bylo ještě před jeho zatčením, uvězněním a odsouzením…

Jak už bylo naznačeno, nemalou část tázajících se posluchačů tvořili pražští Ukrajinci, ale ještě více Ukrajinky. Bylo patrné, že Sencov se pro ně stal nezpochybnitelným hrdinou a autoritou za situace, kdy pevných a nezpochybnitelných hodnot není v jejich zemi nadbytek. Logicky tak došlo i na dotaz, co může poradit Ukrajincům, zdržujícím se mimo svou vlast. Odpověď nepřekvapila – vyznívalo z ní, že je třeba v prostředí jiného národa i státu trpělivě pracovat a vydávat co nejlepší svědectví o Ukrajině. Troufám si říci, že o něco podobného se snažíme na našich stránkách.

(boz)

Rubriky