Ne každý Pražák asi ví přesně, kde se nachází místo zvané Pelc-Tyrolka. Tam, kde původně stály příměstské usedlosti a odkud se později vyjíždělo autobusem k zoologické zahradě, se dnes nachází areál Fakulty humanitních studií, kam denně míří stovky studentů. I zde se už po několik let učí a diskutuje o Ukrajině.

Jan Štursa, rodák z Nového Města na Moravě (1880–1925) je dodnes vnímán jako jeden z nejvýznamnějších českých sochařů. U příležitosti stého výročí jeho úmrtí (2. květen) se o tomto umělci nijak výrazně nemluvilo, zájemcům je však připomíná výstava v ostravské galerii. V obecném povědomí zůstala dodnes řada Štursových plastik.

Výraznou roli v životě Ukrajiny kolem roku 1968 hráli její spisovatelé, a to zejména ti, kteří otevřeně kritizovali stav politického života a jazykové situace ve své zemi i nedostatečnou míru její svrchovanosti v rámci Sovětského svazu. V další části našeho cyklu budeme sledovat příběh ze života významného prozaika Zakarpatské Ukrajiny Ivana Čendeje (1922–2005), který je spjat právě s rokem Pražského jara.

Nedávno jsme vzpomněli devětatřicátého výročí havárie v černobylské atomové elektrárně, která se nachází u dnes opuštěného města Prypjať severně od Kyjeva. Tato událost výrazně poznamenala první fázi politické kariéry sovětského vůdce Michaila Gorbačova a signalizovala rostoucí problémy Sovětského svazu. Jeho definitvní zhroucení následovalo po necelých šesti letech.

Smíšený pěvecký sbor Ukrajinské lidové republiky vznikl na počátku roku 1919, v době války Ukrajiny o nezávislost. V originále zněl jeho název „Ukrajinska respublikanska kapela“. Čeští posluchači ji poznali půl roku po ukončení první světové války, tedy na jaře r. 1919, a reagovali nadšeně. Část členů sboru nepokračovala v r. 1920 v jeho cestě z Evropy do severní Ameriky, ale zvolila za své další působiště Československo.