Válečné události, které přinesly Ukrajině neobyčejně velké utrpení a ztráty, nutí obyvatele země všech generací a sociálních skupin k hledání nezbytných pevnějších opor. Toto hledání pomáhají různými metodami podpořit jak církve působící na ukrajinském území a jejich duchovní, tak intelektuálové z občanské sféry.

Nejnovější text Jiřího Peška, který zná poměry v Německu (a v Düsseldorfu obzvláště) opravdu zblízka, se týká tamního známého karnevalu. Ten letošní už sice proběhl, ale neuškodí podívat se prostřednictvím textu i fotografií (převážně autorových) na některé momentky z karnevalového průvodu. Jednak tu byla opět zastoupena ukrajinská tematika a za druhé podobný průvod nelze hned tak někde uvidět. (red.)

Tradiční narativ nám Avary zobrazuje jako primitivní loupeživé kočovníky, kteří parazitovali na bezbranných Slovanech, týrali je a používali je jako „kanónenfutr“. Výzkumy několika posledních desetiletí však ukazují, že obraz zdaleka nebyl tak jednoznačný. V mnoha případech šlo o symbiózu, případné vzpoury však Avaři krutě trestali. Dosavadní obraz Avarů pocházel výhradně z pera jejich nepřátel, proto není divu, že byli líčeni v nejčernějších barvách. Jak tedy vypadal život v khaganátu?

V tomto cyklu, ale i v předcházejícím souboru, nazvaném „Před padesáti lety“, nás zajímaly mimo jiné reakce některých ukrajinských autorů na převratné dění v Československu let 1967–1969. Toto téma nabízí ještě možnost řady objevů. To dokládá i dnešní příspěvek věnovaný ukrajinskému prozaiku Vasylu Zemljakovi.

Čtvrtý rok ruské agrese proti ukrajinskému státu a národu je u konce. Téměř polovina času, po který existují naše stránky, byla přeplněna touto nemilosrdnou válkou a my se pokoušeli vyrovnávat se s ní. Jedním z dopadů tohoto konfliktu se v českém prostředí stalo výrazné zviditelnění Ukrajiny. Mnohé ze života této východoevropské země náhle nabylo pro Čechy konkrétnější podoby. Zasloužila se o to i řada zdejších tvůrců z v kulturní oblasti a stranou nezůstala ani hudba.