Ukrajina v úvahách disidenta Kopeleva
Lev Kopelev: Buduščeje uže načinajetsja
Charkovská skupina na ochranu lidských práv vyvíjí už po několik let intenzivní vydavatelskou činnost. Knihy Lva Kopeleva (1912–1997), vypuzeného ze SSSR v r. 1980, vydává už od r. 2010. Nyní přišlo na řadu jedno z posledních děl tohoto disidenta.
Intelektuál židovského původu žil v Ukrajině až do r. 1935, zprvu v rodném Kyjevě a poté v Charkově. Knihu o budoucnosti, která už začíná, začal psát v r. 1979, rok před vypuzením z Moskvy a SSSR a zbavením sovětského občanství. Žil pak v Kolíně nad Rýnem a zde tuto svou knihu v r. 1994 dokončil. Barevná fotografie zmíněného německého města zdobí také poměrně překvapivě obálku.
Kopelev napsal politický esej o deseti kapitolách, který je obhajobou ruského národa a zároveň obžalobou všech politických systémů, ve kterých museli Rusové (ale nejen Rusové) prakticky od středověku žít. V tomto směru jde o jakýsi přelet nad ruskými dějinami, k nimž autor jednoznačně počítá už dobu Kyjevské Rusi se zdůrazněním specifik jejich leninovského a stalinovského období. Kopelev není historik, ale filosofující intelektuál, který má nesporně načteno obrovské množství literatury různé doby vzniku a různé orientace, věnované „ruskému údělu“. Z těchto knih také v nemalém rozsahu cituje.
Autor nelituje rozpadu Sovětského svazu, jako tolik dnešních Rusů resp. bloudících postsovětských lidí, kteří jsou schopni vidět a popisovat ve zlatistých barvách i brežněvovské období. Osamostatnění Ukrajiny a ostatních svazových republik vnímá jako logický výsledek imperiální politiky různých režimů vládnoucích Rusům i těmto národům. Podrobněji se však nad jejich osudem nezamýšlí, jako by to nebyla příliš podstatná záležitost. Jedinou podrobnější vzpomínku věnuje stížnostem jednoho z představitelů gruzínského národa, tak jak je vyslechl někdy v 70. letech (s. 165–166), to je však poměrně málo. Ostatně i tento Gruzín, stěžující si na dlouhodobou rusifikaci svého národa, byl „uzemněn“ „dobrým a rozumným Rusem“, který namítl, že „nejde o rusifikaci, ale o sovětizaci prováděnou bohužel v ruském jazyce“.
Takovýto příklad slovní ekvilibristiky je charakteristický pro značnou část ruské inteligence a zdá se, že nebyl úplně cizí ani samotnému Kopelevovi. Nasvědčují tomu i různé drobné zmínky o Ukrajině, které v textu najdeme. Rozhodně neposkytují celistvý obraz a neumožňují příliš jasně pochopit, jak se Kopelev k fenoménu ukrajinských politických a kulturních snah stavěl. To samozřejmě nic nemění na skutečnosti, že v závěru svého moskevského pobytu spolupracoval s ukrajinskými disidenty a v exilu pak popularizoval jejich činnost.
Kopelev, L.(2015): Buduščeje uže načinajetsja, Charkov, Prava ljudyny. Stran 189 (7). /ISBN 978-617-7266-38-8/
(boz)