Svědectví Osipa Mandelštama o Kyjevě

Andrej Pučkov: „Kijev“ Osipa Mandelštama v intonacijach, pojasněnijach, kartinkach

Osip Mandelštam patří mezi ruské básníky, o kterých se mluví často a mnoho. Jeho životní vazby na Ukrajinu (včetně Krymu) nebyly zatím podrobeny důkladnému rozboru. Knížka A. Pučkova je pokusem o obsáhlý komentář k dvěma krátkým novinovým článkům, které Mandelštam otiskl v roce 1926 a které Pučkov znova přetiskuje.

Básník pobýval v Kyjevě v letech 1919–1929, podle všeho pětkrát v celkovém časovém rozsahu třinácti měsíců. Zvláště důležitý byl pobyt v roce 1919, kdy se město dostalo podruhé do rukou bolševiků a kdy zde pobývali i jiní ruští umělci, protože zásobovací situace v Kyjevě byla příznivější než v Petrohradě či Moskvě. Mandelštam se zde tehdy seznámil se svou budoucí ženou Naděždou Chazinovou, pocházející z židovské rodiny, která se obrátila na pravoslaví. Reprintem zpřístupněný text psaný za pobytu v Kyjevě a dokončený na ruském území v květnu 1926 zúročuje básníkovy dojmy z návštěvy města, uskutečněné při návratu z Krymu do Ruska. Zatímco první část článku je věnována centru města, zejména Chreščatyku, druhá pojednává o níže ležící čtvrti Podol.

Kyjev sice v době této návštěvy nebyl hlavním městem sovětské Ukrajiny (to se nacházelo v Charkově), zůstal však zajímavějším a více inspirativním centrem. Mandelštama zajímaly aspekty sociální a sociokulturní, všímal si typu místních lidí a některých jevů každodenního života období tzv. nepu. Stranou jeho zájmu nezůstala pochopitelně skupina kyjevských Židů, autor však stručně zmínil i tehdejší dočasnou ukrajinizaci (s. 14, 158–161) a zároveň ho zaujalo „jihoruské nářečí“ (s. 14, 161–163). Celkový Mandelštamův dojem je shrnut v konstatování, že zde, v Kyjevě, „hlubokým, ztrojeným dechem dýchá ukrajino-židovsko-ruské město“ (s. 15, 174).

Není třeba podrobněji hodnotit Mandelštamův poměrně stručný popis, v mnohém ovlivněný básnickým viděním a někde záměrně pozměňující realitu. Jádro knihy totiž tvoří padesát komentářů k osobám, stavbám či jiným reáliím, o kterých se autor stručně či šíře zmínil. Je až překvapivé, kolik paralelních svědectví je v poznámkovém aparátu shromážděno. Autor knihy totiž sáhl i po svědectví jiných ruských autorů, zejména M. Bulgakova, ale také I. Erenburga a K. Paustovského. Vznikl tak soubor pramenů dokumentující ruské vidění Kyjeva a zčásti i místních prvků ukrajinské otázky.

Knihu doprovází řada reprodukcí starých pohlednic a fotografií, které zpříjemňují čtení, avšak v mnoha případech dokumentují stav budov a míst poměrně dlouho před r. 1926. V závěru čteme emotivní doslov Alexeje Bosenka, který lze označit za jakýsi nářek nad současným zánikem starého Kyjeva i typu kyjevských obyvatel. Autor doslovu přitom nezastírá, že podobné nezvratné změny jsou charakteristické pro dnešní vývoj mnoha jiných měst srovnatelné velikosti.

Pučkov, A. (2015): „Kijev“ Osipa Mandelštama v intonacijach, pojasněnijach, kartinkach. Kijev, Duch i litera. Stran 214 (8), obrazová příloha. /ISBN 978-966-378-395-6/

(boz)