Odesou s láskou a po stopách její literární tradice

Jevgenij Demenok: Kazus Beni Krika (Rasskazy ob Oděsse i oděssitach)

Kniha autora píšícího rusky zaujme svým názvem, bližší seznámení s ní však vyvolává určitou nejistotu. Odeský rodák Jevgenij Demenok se snaží být svébytným pokračovatelem bohaté literární tradice jednoho z největších měst Ukrajiny. Zdá se však, že je více jejím kronikářem.

Autor, blížící se padesátce, je mj. členem málo známého Svazu ruskojazyčných spisovatelů České republiky a reprezentuje současnou ruskojazyčnou literaturu Ukrajiny. Jeho nejnovější knížka představuje texty různého rozsahu (od jedné do čtyřiceti stran) vyznačující se rozmanitostí žánrů a ne zcela vyrovnanou kvalitou. Knize však neprospělo promíšení textů určených na jedné straně dospělým, na druhé pak dětským čtenářům – právě texty druhé skupiny jsou delší a vyznačují se nadměrnou didaktičností. Text nazvaný Legenda o původu odeského humoru z tohoto hlediska celkem zklame.

Prózy různého charakteru, které mají místy blíže ke kulturní žurnalistice, spojuje vesměs láska k Odese, dlouhodobé rozšiřování znalostí o jejích především literárních a kulturních dějinách a snaha přiblížit různé skutečnosti z tohoto okruhu čtenářům různých věkových kategorií. Tak příběh, který dal knize jméno, se týká odeské epizody ze života malíře Repina, jinde se Demenok zabývá osudy skutečného Ostapa Bendera z Dvanácti křesel Ilfa a Petrova nebo zmiňuje Isaaka Babela. „Hlavním hrdinou“ tohoto současného „odesita“ je však spisovatel Jurij Oleša. K jeho dílům spjatým se vzpomínáním na předrevoluční Odesu se vrací Demenok snad v až příliš velkém rozsahu – ve dvou různých prózách dokonce opakuje citaci téhož úryvku z Olešova díla.

Demenok však zároveň čerpá ze svých dětských nebo časově méně vzdálených otcovských vzpomínek. Nejživější prózou knihy je povídka „Maminka a Bee  Gees“ vracející se v odeském kontextu do let 1968 a 1969 a barvitě naznačující některé stránky tehdejšího života města, zejména ve vztahu k západním turistům. Zajímavý je také příběh o předčasně zemřelé, jménem neuvedené odeské výtvarnici, kde se mihne i prostředí jižní Besarábie – především pak ukrajinský dunajský přístav Izmail a jeho galerie výtvarného umění.

Současné ukrajinské reálie se v Demenokově díle takřka nijak neodrážejí a zmínek spjatých s vysloveně ukrajinskými kulturními reáliemi je zde málo. Odpovídá to tradičně upozaděné roli ukrajinského jazyka a kultury v tomto černomořském přístavu. Jeho obyvatelé se nehledě na tuto okolnost a v rozporu s očekáváním mnoha ruských pozorovatelů nepostavili v r. 2014 ani v dalších dvou letech výrazným způsobem na stranu donbaských separatistů a „nevypověděli Ukrajině poslušnost“. Ostatně Demenok se poměrně nedávno v duchu loajality vůči ukrajinskému státu vyjádřil v rozhovoru s Tomášem Peszyńským.

Demenok, J. (2015): Kazus Beni Krika (Rasskazy ob Oděsse i oděssitach), Charkov, Folio. Stran 170 (6). /ISBN 978-966-03-7379-2/

(boz)