Pokus o slovník ruských a ukrajinských lékařů Česka a Slovenska

Jozef Rovenský – Peter Vítek – Ľubica Harbuľová – Július Vajó – Pavel Čech – Marián Bernadič: Ruskí a ukrajinskí lekári v Česku a na Slovensku

Zkoumání ruské a ukrajinské emigrace za první republiky a v protektorátu i slovenském státu pokračuje. Novou pomůckou pro dílčí oblast lékařství a zdravotnictví se měla stát encyklopedická příručka informující o osobnostech. Bohužel jde o dílo šité horkou jehlou, nekoncepční a obsahově značně neúplné.

Na vytvoření útlé knížky se podílelo šest autorů (pět slovenských a jeden český). Úvod (bez poznámkového aparátu) náleží prešovské historičce Ľ. Harbuľové, která zkoumá problematiku meziválečné emigrace soustavně. Harbuľová postupuje od prvních let Československa nejen k roku 1945, ale stručně i dále a zmiňuje se bez větších podrobností též o ruských a ukrajinských lékařích, kteří se přesunuli do Česka či Slovenska po rozpadu SSSR – ti však v dalším textu publikace zastoupeni nejsou. Autorčin výklad je věnován spíše ruským než ukrajinským lékařům, v některých okamžicích jí však obě skupiny jakoby splývají. Specifické postavení a skladba skupiny ukrajinských lékařů, kteří pocházeli nejen z území ruské říše, ale i z východních částí Rakouska-Uherska, nejsou nijak vysvětleny.

Koncepce a cíl práce i postupu jejího vytváření zůstávají nejasné. Nikde není vysvětleno, co přesně rozhodlo o zařazení či nezařazení konkrétních osob do publikace. Další záhadou zůstává rozdělení informací na dvě části. Tento heslář uvádí 68 biogramů, z nichž deset patří Ukrajincům. Řazeny jsou abecedně a jejich rozsah kolísá mezi jediným řádkem a dvěma stránkami. Údaje jsou tedy často naprosto fragmentární, ač by se je při promyšleném archivním výzkumu rozhodně podařilo doplnit. Podobně nesoustavně je řešena bibliografie připojená k některým heslům, která však ve většině případů schází.

Na s. 72–75 nacházíme druhý, daleko stručnější tabulkový seznam, zahrnující 62 lékařů – každému z nich je věnována jediná řádka a nejstručnější konkrétní údaje uváděné ve dvanácti rubrikách. Nikde však není vysvětlen důvod zařazení této skupiny a její vztah ke skupině první. Při bližším zkoumání zjistíme, že oba seznamy se z hlediska zastoupení některých jmen zčásti překrývají. U lidí, kteří jsou uvedeni v obou seznamech, se část údajů neshoduje. Navíc jsou zde zařazeni i lékaři jiných národností, kteří se narodili na území SSSR, často však v době, kdy příslušná území nebyla ani ruská ani sovětská. Navíc asi patřila podstatná část osob, kterým je v tabulkovém soupisu přisouzena německá národnost, do etnicky židovské skupiny, což platí nepochybně i v případě lékařky s příjmením Rabinovičová, označené jako Moldavanka. Poněkud komicky působí zařazení dvou německých lékařů z Koenigsbergu do soupisu. Sotva mohli tušit, že se z jejich rodného města stane po r. 1945 nějaký Kaliningrad, přesto jsou však vydáváni za lékaře z Ruska!

Poněkud sporné je i zařazení několika lékařů z Podkarpatské Rusi, kteří odešli po r. 1939, ale někdy i dříve, do českých zemí nebo na Slovensko. V takovémto případě mohli či měli být v publikaci uvedeni také lékaři ze severovýchodního Slovenska, kteří se hlásili k ruské, ukrajinské nebo rusínské národnosti, neboť do výměru daného názvem publikace patří.

Propojíme-li oba seznamy, zahrnuje celkově vzniklá skupina i tak jen část ruských a ukrajinských lékařů, kteří v Československu působili. V případě osob jednoznačně ukrajinských byla největší pozornost věnována životu Jurije Dobrylovského, Ivana Horbačevského a Vasyla Nalyvajka. Řada jiných čelných osobností však chybí. V úvodu knížky jsou např. jmenovitě uvedeni (s. 15, 23) čtyři z vedoucích činitelů Spolku ukrajinských lékařů v Československu, hesla se však z nepochopitelných důvodů dočkal jediný z nich, dr. Ivan Rychlo, zatímco ostatní (A. Hončariv-Hončarenko, B. Maťušenko, I. Ortynskyj) vyšli naprázdno.

Celkový dojem z publikace je tedy velmi sporný a málo potěšující. Zůstává záhadou, proč se takto nepromyšlené a nedotažené publikace vůbec vydávají a jaký nakonec přinášejí užitek, pokud o něm lze vůbec mluvit.

Rovenský, J. – Vítek, P. – Harbuľová, Ľ. – Vajó, J. – Čech, P. – Bernadič, M. (2016): Ruskí a ukrajinskí lekári v Česku a na Slovensku. Bratislava, Slovak Academic Press. Stran 75 (11). /ISBN 978-80-89607-43-3/

(boz)