Andrej Brodij: Špekulanty aneb meziválečný podkarpatský politik Brodij coby dramatik

Jméno Andreje Brodije najdeme v každé obsáhlejší příručce o postavách československých a někdy i českých dějin. Většinou je zmiňováno v nelichotivých souvislostech. Jednalo se totiž o jednoho z politiků, kteří reálně podporovali dezintegraci první republiky záměrem odtrhnout Podkarpatskou Rus a připojit ji k územně „okrájenému“ Maďarsku.

S osobnostmi jako Andrej Brodij nebo Stefan Fencik se samozřejmě musí popasovat především historici, kteří zkoumají dějiny dnešní Zakarpatské oblasti přímo na ukrajinském území. Zde prožil Brodij většinu života a výrazně se tu podílel na zrodu a postupném růstu místního novinářství a politického života. Od roku 1933 byl poslancem československého parlamentu a po Mnichovu se dokonce stal, byť jen na patnáct dní, prvním premiérem autonomní Podkarpatské Rusi.

My v Česku můžeme snad jen přidat k novým výkladům nové poznatky na základě pražských pramenů. Především však musíme sledovat a snažit se pochopit výsledky výzkumů prováděných na ukrajinském území. Zde se v posledních třiceti letech uplatňují také zastánci rusínské jazykové a národní orientace, která se nemohla za sovětského režimu rozvíjet. Jedním z propagátorů rusínství je literární historik a užhorodský nakladatel Valerij Paďak, jehož snahám bude třeba věnovat v budoucnu více pozornosti. Paďak mimo jiné založil edici „Rusynske faksimile“, v níž přetiskuje a komentuje díla autorů, které vřazuje do kontextu samostatné rusínské literatury. Tato snaha nemůže vyvolat všeobecný souhlas, protože část takovýchto textů i jejich autorů může být právě tak začleněna do vývojové linie literatury ukrajinské v pozici představitelů literatury psané dialekty.

Čtvrtým svazkem uvedené faksimilové edice je ojedinělý literární pokus už zmíněného Andreje Brodije. Jednoaktová komedie „Spekuljanty“ (tak zní původní název) byla vydána v roce 1932, tedy zhruba sedm let před zánikem meziválečného Československa. Děj komedie, zaujímající dvaatřicet stran malého formátu, se odehrává za jednoho večera ve vesnické chalupě a je do něj zapojeno šest osob – čtyři muži, žena a malý chlapec. Tříčlenná rodina se chystá uložit, objevuje se ale Žid Lejba s pytlem pašovaného tabáku, který zde potřebuje uschovat. Krátce poté přicházejí na scénu dva údajní finanční úředníci, prokazující se jakýmsi odznakem a snažící se dost bídně hovořit česky – příslušná česká slova jsou ovšem psána v azbuce.

Domácí lidé i Lejba jsou návštěvou údajných úředníků vystrašeni a propadnou obavám. Pro falešné inspektory není nesnadným úkolem Lejbu „podojit“, tedy vymámit z něj slušný úplatek za to, že nebudou řešit věc po úřední linii. Podvodníčci pak z domu spokojeně zmizí a ostatní přítomní celkem brzy přijdou na to, že byli oklamáni. Lejba lituje své ztráty a vše pak končí do ztracena. Hoch ve školním věku, který dění se zájmem pozoroval a komentoval, si odnáší poznatek, že zbohatnout lze jen spekulantstvím. Celý ve hře zobrazený případ je však spíše dokladem šejdířství či „huncútství“ oné povedené dvojice a název hry tedy úplně nesedí.

Jak je patrné, jedná se o celkem nenáročný dramatický kousek, určený pro amatérské vesnické soubory. Podobných her bylo vydáno v podkarpatském regionu za československého období mnoho desítek. V kontextu české literatury by podobné dílko sotva zanechalo dlouhodobější stopu, Paďak je však vnímá jako doklad ve své době významného literárního počinu rusínského písemnictví. Tento výklad ovšem vyvolává určité pochybnosti.

Znovu vydaná knížka má jazykově vlastně dvě podoby. Na její obálce čteme text vesměs psaný rusky. Týká se to jak názvu a podtitulu hry, tak formy informace o dalších knížkách, nabízených užhorodskou tiskárnou Julije Feldešiho. Autor navíc na obálce uvedl, že hra je napsána v jednom z karpatoruských nářečí a že se děj odehrává v karpatoruské vesnici. Jazykově ruská je také úvodní poznámka, popisující zařízení světnice, kde se děj odehrává, a v zásadě rusky jsou psány i scénické poznámky, vložené přímo do textu – v jejich rámci však najdeme i některá dialektová slova.

Pokud tedy lze hovořit o nějakém Brodijově rusínství, je to rusínství ruskojazyčné. Místního dialektu (odborník by jej asi dokázal přesněji určit) je ve hře použito v zájmu srozumitelnosti a přirozeného vyznění hry při předvádění v selském prostředí, Brodij však nářečí, ve kterém hru napsal, jistě nepovažoval za v plném smyslu slova literární jazyk.

Přitom je patrné, že se tento autor o jazykové otázky zajímal. Čtenářům i divadelníkům se pokusil usnadnit život vložením vysvětlujících poznámek, vztahujících se právě k jazykové stránce díla. V jedenácti případech je vysvětlována výslovnost některých slov (často i s jejich přepisem do latinky), ve čtrnácti dalších je objasněn význam méně srozumitelných, ve hře použitých slov – dvě z nich jsou vysvětlena opakovaně. Některá z těchto objasňovaných slov mají nepochybně maďarský základ.

Zajímavé je to, že mezi slovy vysvětlujícími některé pojmy, najdeme slova zjevně ruská i ukrajinská. Vše dohromady tak vytváří dojem určité jasně neprofilované směsi, kterou nemůže snadno vyložit ani jazykovědec, tím méně pak filologicky málo poučený odborník. Ten by jistě uvítal slovníček termínů, které Brodij v poznámkách nevysvětluje, ale které se v současné spisovné ruštině ani ukrajinštině nenajdou.

Paďakova reedice je doprovozena skoro třicetistránkovou studií vydavatele o A. Brodijovi, která má zčásti obranný a zčásti oslavný charakter, byť závěrečná charakteristika označuje Brodije dosti skromně jen za vnímavého pozorovatele národního rozvoje podkarpatských Rusínů. Paďakova výtka, že současná Ukrajina Brodije na rozdíl od jeho politického protivníka, ukrajinofila A. Vološyna, neoceňuje, ovšem působí poněkud naivně. Je těžko najít důvod, proč by měl být dnes v Ukrajině oceňován muž, který nebyl myšlence existence samostatného ukrajinského národa nijak nakloněn a který reálně pracoval proti ukrajinským zájmům.

Je třeba ještě dodat, že edice Brodijovy hry, vydaná nákladem 200 výtisků, má značné ambice. Podle údaje na její druhé straně se jedná o studijní text pro studenty rusínských oddělení či snad kateder univerzit Evropské unie. Za studijní text lze tuto skromnou publikaci jistě označit, těžko si však lze představit, že by mohla být v nejbližší budoucnosti ve větším rozsahu čtena nebo dokonce předvedena na jevišti.

Brodij, A. (2019): Špekulanty (Komedija na 1 diju). Užhorod, Vydavnyctvo Valerija Paďaka. Stran 67 (5). /ISBN 978-966-387-120/

(boz)