Jako předposlední téma cyklu nám tu zůstala otázka, která je aktuální i dnes. Rádi bychom věděli, jak vnímali Ukrajinu Češi v době, kdy se nakrátko pokusili o budování jiného socialismu, který měl mít lidskou tvář. Příslušná tematika se v předchozím období už několikrát dostala ke slovu, nyní se pokusme o shrnutí.

Vracíme se k pokusu, kterému jsme dali šanci v roce 2018 a který se podařilo realizovat necelých devět měsíců. Zdá se, že je třeba pokoušet se, byť poněkud jiným způsobem než v předminulém roce, o zpětnou reflexi ukrajinského dění a o jakési základní vytřídění podstatných událostí, které se v dvoutýdenním časovém rozpětí odehrály. Je však třeba zdůraznit, že autor není v žádném případě politologem.

Stav ukrajinského exilu umožňoval koncem šedesátých let daleko přesnější a svobodnější vnímání tzv. Pražského jara, než tomu bylo v sovětské Ukrajině. Ukrajinští emigranti, z nichž mnozí žili do roku 1945 na českém území, mohli psát o událostech v Československu na základě přesnějších informací a bez cenzurního dohledu.

V osmý den ledna míjejí tři roky od chvíle, kdy jsme tyto stránky poslali do česko-ukrajinského světa, k českým i ukrajinským uživatelům. Tento příspěvek nemá být ale vzpomínkový ani bilanční. Jeho úkolem je naopak upozornit, k čemu se v letošním roce chystáme a jaké cykly či jednotlivé příspěvky připravujeme.

O problémech ruského světa (russkij mir), který má u nás slušný počet obdivovatelů, ať sputnikovců nebo jiných beznadějných existencí, je třeba vědět co nejvíce. Snaha této ideologie o expandování, ohrožující Ukrajinu i Bělarus, se na západní hranici obou zemí samozřejmě nemíní zastavit. Uveřejňujeme tu zajímavou informaci historika, universitního profesora Jiřího Peška, týkající se jazykového aspektu této tematiky.