Zahajujeme čtvrtý rok života našich stránek

V osmý den ledna míjejí tři roky od chvíle, kdy jsme tyto stránky poslali do česko-ukrajinského světa, k českým i ukrajinským uživatelům. Tento příspěvek nemá být ale vzpomínkový ani bilanční. Jeho úkolem je naopak upozornit, k čemu se v letošním roce chystáme a jaké cykly či jednotlivé příspěvky připravujeme.

Jsme si samozřejmě vědomi toho, že je takovéto plánování ošidné a není jisté, zda se vše podaří. Přesto však jdeme s kůží na trh. Nechceme zásadním způsobem měnit dosavadní schéma rozvržení materiálů na stránkách, ačkoli vytížení jednotlivých rubrik zůstává velmi nerovnoměrné. Důvod je stále týž: potřebovali bychom zapojit větší počet autorů, než se v uplynulých třech letech podařilo.

Především chci upozornit na šíře koncipované cykly článků, kterých by mělo poněkud přibýt. V lednu skončí náš dosud nejdelší vzpomínkově-dokumentární seriál, věnovaný událostem před půl stoletím, souvisejícím s česko-ukrajinskými aspekty událostí tzv. Pražského jara roku 1968. Oproti tomu nadále bude pokračovat a možná ještě definitivně neskončí seriál Z hlubin minulosti, ukazující jednotlivé etapy pravěké a starověké historie ukrajinského území v širších kulturně-geografických souvislostech. Zhruba do května chceme otiskovat cyklus, týkající se života a činnosti českého amatérského etnografa Františka Řehoře, který přispěl k dochování řady předmětů hmotné kultury z haličského a bukovinského regionu Ukrajiny. Tyto články zároveň upozorňují na pozoruhodnou výstavu, konanou právě v pražských Kinského sadech.

Pokud jde o cykly nové, chceme v červenci a srpnu navázat na loňský soubor překladů drobné ukrajinské prozaické tvorby, vzniklé v polovině 60. let v českém Posázaví. Tentokrát půjde o „mikropovídky“, v nichž se zajímavě odrazily etnografické tradice lidového života v Karpatech. Od září bychom pak rádi uvedli do života dva cykly, týkající se méně známých prvků česko-ukrajinských vztahů. Jeden z nich se má týkat ukrajinských ohlasů v tvorbě různých autorů českého národního obrození – jejich počet a tematika možná překvapí.

Oproti tomu druhý, věcně do jisté míry související cyklus by chtěl zmapovat vývoj českého cestování po ukrajinském území v 19. a 20. století a upozornit na různé texty, které byly při této příležitosti otištěny. To mne přivádí k ujištění, že se chystáme samozřejmě vyhlásit druhý ročník soutěže reportáží z aktuálního cestování po Ukrajině. Chceme přitom využít zkušeností, které přinesl ročník prvý. Zájemci o účast budou včas, a to v jarních měsících, informováni o podrobnostech. Znovu samozřejmě počítáme s odměněním vítězů a také s otištěním jejich prací.

Chceme se také znovu vrátit ke kronice či přehledu ukrajinských událostí, který by v určitých časových intervalech upozornil na důležité události. Oživit by potřebovala také rubrika Čítárna, která chce stručně informovat o některých drobnějších českých publikacích, věnovaných Ukrajině.

Kromě dosud uvedených, dlouhodobě otiskovaných cyklů dostanou na našich stránkách prostor také články jednorázové. Uvádět zde všechna témata, která by měla přijít na řadu, by asi nebylo účelné. Chceme však připomenout např. sté výročí závěrečné etapy snah o prosazení ukrajinské státnosti a s tím spojené ukrajinské diplomatické přítomnosti v Praze. Neméně důležité pro nás bude březnové 170. výročí narození T. G. Masaryka, které nabádá k připomenutí jeho vztahu k Ukrajině. V květnu následuje 75. výročí skončení druhé světové války v Evropě a zde by bylo třeba podrobněji upozornit na sovětské represe vůči Ukrajincům, které následovaly po osvobození českého území Rudou armádou.

V červnu hodláme připomenout 30. výročí založení Sdružení Ukrajinců v České republice, které se stalo jejich první samostatně působící organizací, zrozenou po listopadu roku 1989. V listopadu znovu vzpomeneme Holodomoru roku 1933. Na sklonku roku chceme také připomenout počátky českého zájmu o Podkarpatskou Rus, jak se projevil v prvním roce po přičlenění tohoto regionu dnešní Ukrajiny k meziválečnému Československu.

To je jen část záměrů, které budou doprovázet naše úsilí v tomto roce. Víme, že jsme vloni zůstali dost dlužni recenzní rubrice, v níž upozorňujeme na nové české nebo ukrajinské knižní publikace, nemluvě o řadě česko-ukrajinských kulturních akcí, konaných průběžně v Praze. V tomto případě však jeden ani dva autoři nemohou stačit „vše oběhnout a zhlédnout“…

Na závěr bych proto rád vyjádřil naději, že budeme moci na našich stránkách přivítat i nové autory, kteří by svými články či drobničkami přispěli k rozšíření zajímavosti a pestrosti spektra, které se snaží stránky My a Ukrajina svým čtenářům průběžně nabízet.

(boz)