O prazvláštním jazyce „ruského světa“

O problémech ruského světa (russkij mir), který má u nás slušný počet obdivovatelů, ať sputnikovců nebo jiných beznadějných existencí, je třeba vědět co nejvíce. Snaha této ideologie o expandování, ohrožující Ukrajinu i Bělarus, se na západní hranici obou zemí samozřejmě nemíní zastavit. Uveřejňujeme tu zajímavou informaci historika, universitního profesora Jiřího Peška, týkající se jazykového aspektu této tematiky.

Svět sice má samozřejmě řadu aktuálních témat (především: na českých vesnicích občané lijí olej ze smažení do odpadů tak masově, že ucpávají kanalizaci, takže se tím musel zabývat sám ministr Brabec, ale snad stejně tak je důležité, že Donald Fredovič nechal v rámci své prezidentské kampaně po létech tajnoslužebních proseb oddělat při projížďce v Bagdádu slavného a lidem milovaného perského generála teroristických služeb Solejmáního, takže olej na středním východě vře a ještě dlouho nebude zralý na vylití ať už kamkoliv), ale je tak nějak pěkné, abychom začali Nový rok v Moskvě. S Novym godom, s Novym ščastiem, jsme se učili ve škole základní…

Moskva je to město, kde občané nedávno v poměru 3:1 „olajkovali“ novoroční projev Vovky Putlera jako neradostný a nezdařilý. A přesně tam se nyní strhl ohromný veřejný skandál stran ruštiny – ano stran jazyka Puškinova, Čechovova či Okudžavova, kterým ale dnes bez uzardění hovoří (tedy „používá ho“) prakticky kdokoliv, včetně představitelů strany a státu. Upozornil na to u nás nepřekonatelný Alexander Mitrofanov a pro blízkou, spřátelenou cizinu o kauze obsáhle a v širším kontextu referovala heidelberská slavistka, mimochodem vynikající překladatelka řady knih Isaaka Babela a Jiřího Weilla do němčiny, Bettina Kaibach. Jejich články jsem si stihl přečíst až na Nový rok, ale téma podle všeho nezastaralo.

Gasan Gusejnov
Gasan Gusejnov

Inu: Gasan Gusejnov, narozený 1953 v Baku, kdysi profesor klasické filologie na Lomonosově universitě, poté víc jak deset let hostující profesor postupně tuším čtyř německých universit a po návratu od roku 2011 ředitel Centra pro dějiny kultury na moskevské Vysoké škole ekonomické. Dne 29. října 2019 napsal na svém blogu: „V Moskvě, kde žijí stovky tisíc Ukrajinců a Tatarů, Kyrgyzů a Uzbeků, Číňanů a Němců, nenajdeš ani s lucerničkou za bílého dne nic v jiných jazycích kromě toho ubohého kanálního jazyka, kterým teď mluví a píše tato země. Z tohoto jazyka už odstranili všechna překvapení: Sakra, vždyť svět je obýván chytřejšími a lidštějšími jedinci než jsem já a moji krajané, jak je to možné? Jak jsme se dostali až sem? Proto, že žijeme v impériu a velmoci? Právě naopak: protože to není impérium ani velmoc, ale pořádně zdivočelá země.“

Blogy universitních profesorů obvykle veřejnost příliš nečte. Ale tentokrát jí pomohl státní aparát a snad i soudruh Putler, který na případ reagoval prohlášením o jeskynních rusofobech a informoval národ, že celé státy vyhlásily ruské řeči válku. Strana a vláda právě rozjíždějí kampaň za vytvoření „ruského mnohonárodnostního národa“, spojovaného ruštinou jako hlavním lepidlem. Souběžně s tím běží kampaň proti užívání „menšinových jazyků“ v Rusku. Zdá se tedy, že se vládě Gusejnovo vyjádření aktuálně nehodilo nebo naopak že po něm lačně sáhla, aby lidu účelově stalinsky ukázala vnitřního nepřítele jednotné ruštiny.

Poté, co se zjistilo, že pan profesor má za otce azerského Turka (slavného spisovatele) a za máti Židovku, jakož i že se už dlouho zabývá analýzami státní jazykové „fašisace antifašismu“, bylo jasno a začala ostrá xenofobní kampaň jak v nejkrásnějších stalinských časech, včetně příslušného slovníku výhružek, technicky konkretizovaných hrozeb zabitím – a samozřejmě i včetně rychle vyráběných usnesení všech možných orgánů. Etická komise VŠE se usnesla, že se Gusejnov musí omluvit. Neřekla ovšem komu a za co, nevzala ani na vědomí, že Gusejnov již obratem upřesnil, že neměl na mysli ruštinu jako takovou, nýbrž její aktuální státně mediální a sociálně-síťovou podobu, prošpikovanou nadávkami, nenávistnými starostalinskými pojmy k označování nepřátel a výlevy antisemitismu. Ovšem pan profesor (morálně podpořen moskevským PENem i řadou moskevských intelektuálů) taky už vzkázal, že se neomluví.

VŠE v Moskvě
Moskevská VŠE

Motivem VŠE je prostý strach: příliš mnoho jejích studentů se zúčastnilo loňských demonstrací, takže škola se za aktuální státní ofenzívy proti vysokému školství bojí o existenci. Bettina Kaibach referuje, že vláda v roce 2019 rozjela disciplinující kampaň proti universitám. Bylo přikázáno, že jakýkoliv kontakt se zahraničním kolegou musí universitní učitelé hlásit pět dní před tím, než k němu dojde, a po setkání musí napsat podrobnou zprávu o rozhovoru. Intelektuálové jsou dnes v Rusku mediálně presentováni jako „nebezpečí pro veřejnost“.

Zcela absurdně byla do těchto interpretací zapojena i loňská kauza Olega Sokolova, pitěrského to profesora dějin napoleonské epochy, člena ruské Vojensko-historické společnosti a předpensijně vášnivého účastníka historicko-militárních exhibic, kde sehrával roli Napoleona. Tento – podle všeho obecně známý excentrik, konsument žen a násilník – v říjnu zavraždil svoji studentskou milenku, rozsekal ji na kusy a byl zatčen (někdo říká policií vyloven z říčky Mojky), když zcela opilý roznášel její součásti po městě. Státní propaganda zobecnila tento – evropskými médii vděčně probíraný – případ v tom smyslu, že humanitní vědci jsou společensky nebezpeční.

Bettina Kaibach uzavírá svůj cenný přehled ruského jazykového i státně despotického klokotu připomínkou Turgeněvových slov o tom, že kdyby nebylo oné velké, mocné, pravdivé a svobodně ruské řeči, „musel by se jeden uzoufat tváří v tvář tomu, co se děje v jeho vlasti“.

Dobrou noc. Myslete na „motýle“ a na Miloškovu sbírku sprosťáren. Naše země leží od Ruska na západ. Ale poslední dobou méně, než tomu bývalo dříve…

(jip)

Rubriky