Vstoupili jsme do roku, který bude pravděpodobně charakterizován trvajícím ruským tlakem na Ukrajinu i na západní svět. V tomto ohledu se nebude lišit od závěru roku předchozího. Zároveň nelze vyloučit růst vnitřního napětí v Ukrajině v důsledku dlouhodobé, v jistém směru nebezpečné rivality současného ukrajinského prezidenta a jeho předchůdce. Oba problémové okruhy jsou samozřejmě propojeny a vzájemně se ovlivňují.

Náš odeský cyklus pokračuje, přestože jsme začali psát nové roční datum. Vzpomínky na letní návštěvu metropole ukrajinského Černomoří zůstávají živé a aspoň něco z nich bych rád sdílel s našimi čtenáři. Po úvodní procházce odeským centrem se dnes zaměřím na vyprávění o několika výrazných městských chrámech. Navštěvovali jsme je v rámci výprav do města, aniž bychom měli šanci dosáhnout úplnosti.

Lze poměrně snadno zjistit, co se odehrálo v České republice či ve světě právě před pěti lety. Ve stínu významných událostí se tehdy udála také spousta menších, převážně už zapadlých věcí. Jen málokterá z nich si zachovává trvalejší význam a stojí za připomenutí. Tak třeba v krátkém deníkovém záznamu o 8. lednu 2017 nacházím větu: „Dořešili jsme všelicos a spustili stránky – někdy kolem páté hodiny odpolední.“

Přehled ukrajinských politických událostí jsem se pokoušel sestavovat poprvé v r 2019, podruhé a dlouhodoběji od počátku r. 2020. U politiky také zůstáváme v tomto posledním pokračování, zachycujícím události roku 2021. Vánoční svátky a poslední dny před Novým rokem totiž nijak neuvolnily silné napětí kolem Ukrajiny.

Rok, o kterém jsme tu několikrát psali, byl z hlediska tehdy dokonávajícího Sovětského svazu mezníkem značně důležitým. Pro obyvatele neruských republik moskevské říše byl neméně důležitý než rok 1989 pro lidi z různých zemí střední Evropy. V obou případech se jednalo o jakési „roky za staletí.“ Ty se v dějinách vyskytnou jen výjimečně, ale tím více proměňují nezměnitelným způsobem tvář světa.