Ukrajinská kronika 2022/1 (1.–16. ledna)

Vstoupili jsme do roku, který bude pravděpodobně charakterizován trvajícím ruským tlakem na Ukrajinu i na západní svět. V tomto ohledu se nebude lišit od závěru roku předchozího. Zároveň nelze vyloučit růst vnitřního napětí v Ukrajině v důsledku dlouhodobé, v jistém směru nebezpečné rivality současného ukrajinského prezidenta a jeho předchůdce. Oba problémové okruhy jsou samozřejmě propojeny a vzájemně se ovlivňují.

Na pozadí trvajícího, ani trochu náhodného poklesu dodávek ruského plynu do zemí Evropské unie byla uskutečněna řada diplomatických jednání, která si Rusko vynutilo a která podle očekávání nepřinesla pozitivní výsledky. Připomenout je možno osmihodinové jednání ruské a americké delegace dne 10. ledna s malou předehrou už v předchozím dni, kdežto 12. ledna se sešla komise zemí NATO a Ruska. Západní země ruskému tlaku ve věci Ukrajiny neustoupily, Rusko ale možná takový vývoj předvídalo a nepřetržitě pracuje na uskutečnění svých záměrů nejrůznějšími možnými cestami.

Několikrát byla v tomto období manifestována podpora ze strany západních zemí Ukrajině. Potvrdil to telefonát amerického prezidenta jeho ukrajinskému kolegovi z 2. ledna (mluvili spolu půldruhé hodiny) – o dva týdny později bylo sděleno, že USA pracují s osmnácti možnými scénáři pro případ ruské agrese proti Ukrajině. Zmíněna může být také kyjevská návštěva evropského komisaře pro zahraničí a bezpečnost Borrella (4. 1.) nebo jednání zahraničně-politických poradců francouzského prezidenta a německého kancléře s prezidentem Zelenským. Jinou návštěvu, která má symbolizovat podporu Ukrajiny z opačné zeměpisné strany, vykonal ázerbájdžánský prezident Alijev dne 14. ledna.

To, že Rusko nehodlá učinit žádné ústupky, potvrdila zahájená nebo ohlášená armádní cvičení nejen v Rusku, ale i v sousední Bělarusi. Současně Putinův režim potvrdil, že počet svých vojáků v blízkosti ukrajinského území nehodlá snížit, naopak tam přesouvá další vojáky i výzbroj – z východnějších oblastí Ruska jsou přesouvány např. i rakety Iskander. Ukrajina musela v odpověď na tyto nepřátelské kroky začít řešit otázku zřizování oddílů územní obrany a různé její organizační aspekty. Dožaduje se zároveň zvýšení finanční i bezprostředně vojenské pomoci ze Západu. V USA bylo např. schváleno udělení dalších 200 milionů dolarů vojenské podpory pro Ukrajinu.

Rusko má však v záloze jiné, specifické metody boje proti Ukrajině. Nehlásí se samozřejmě k velkému, snad „cvičnému“ hackerskému útoku na množství webových stránek ukrajinských vládních institucí v noci ze 13. na 14. 1. Tato akce se snažila primitivním způsobem naznačit jakousi „polskou stopu“, to však nikdo z ukrajinských činitelů nevzal vážně. Nikdo nepochybuje o ruských a možná i běloruských původcích této akce. Do hry náhle vstoupil také rychle se šířící fenomén telefonicky ohlašovaného zaminování letišť, nádraží a stanic metra v různých ukrajinských městech – cílem je nepochybně vyvolání vnitřního neklidu v Ukrajině. Další zbraní je pronásledování Ukrajinců všude, kde je to možné. Dokladem je zadržení divadelního režiséra Lavrenčuka na italském území dne 3. 1., přičemž Rusko vyžaduje jeho vydání na základě značně sporných obvinění.

Ukrajinským vnitropolitickým událostem dominuje postup současné státní moci proti exprezidentovi Porošenkovi, který odjel po polovině prosince z Kyjeva na měsíční zahraniční dovolenou. Dne 6. 1. bylo ohlášeno zabavení jeho finančních aktiv, není však jasné, nakolik tento krok splní plánovaný účel, protože bývalý prezident stačil přepsat podstatnou část majetku na své syny. Porošenko za této situace z Polska ohlásil, že se v každém případě na Ukrajinu vrátí, a to 17. ledna. Před svým návratem pořídil 15. 1. video, kde se vyjádřil odmítavě k obviněním, jež jsou mu adresována. Zároveň výrazně kritizoval prezidenta Zelenského a jeho okolí, za prvořadý úkol však i za této situace prohlásil společnou obranu Ukrajiny proti ruské agresi.

Příznačné je, že v očích ukrajinské veřejnosti má být Porošenko postaven na roveň opozičnímu proruskému předákovi Viktoru Medvedčukovi. Tomu bylo 10. ledna v rámci vyšetřování jeho činnosti prodlouženo domácí vězení o další dva měsíce. Zdá se však, že současné obviňování Porošenka se sotva podaří přesvědčivě dokázat, vždyť samotné jeho obvinění z vlastizrady působí nesmírně absurdně.

Současný prezident se zároveň snaží rozšířit si líbivými opatřeními podporu. V této souvislosti může být zmíněna pokračující výplata finančních poukázek plně očkovaným občanům. Toto opatření, které zprostředkovaně podpořilo situaci nakladatelství a dalších kulturních institucí, bylo nově rozšířeno i na příslušníky mladší věkové skupiny. Vláda také rozšířila okruh potravin, jejichž ceny reguluje, na jedenáct položek.

Velké části obyvatel konvenuje i zákonem nařízený přechod periodik na ukrajinském území na ukrajinštinu – tisk dosud vydávaný jen v ruštině musí mít nově také ukrajinskou jazykovou verzi. Jde o uplatnění jednoho z opatření tzv. jazykového zákona, které vstoupilo v platnost 16. ledna. Prezident si může zvýšit popularitu také výzvou, adresovanou známému fotbalistovi Andriji Ševčenkovi. Poté co byl „Ševa“ odvolán v Itálii z funkce trenéra janovského fotbalového klubu, vyzval ho Zelenskyj, aby se vrátil pracovat na Ukrajinu.

Je otázkou, jak dlouho mohou podobné kroky zabírat, může s nimi však souviset nedávné zjištění sociologů, že protestní nálady v Ukrajině jsou nyní nejnižší za posledních dvanáct let. Současná mezinárodní i vnitropolitická situace je zároveň důvodem toho, že se do zapomnění propadl případ někdejšího gruzínského prezidenta a pak ukrajinského politika Saakašviliho. Exprezident, vězněný už řadu týdnů v Gruzii, sice vyzval 13. ledna své ukrajinské sympatizanty, aby ho podpořili stížnostmi u tamní generální prokuratury, jeho případ však teď už mnoho lidí nezajímá.

Covidová situace v Ukrajině se vyznačovala v období kolem pravoslavných vánočních svátků opětným stoupáním počtu nově onemocnělých. Nejvyšší počet zemřelých v jednom dnu dosáhl 193 případů, nově onemocnělých bylo denně až 10 569 osob, přičemž tento počet po 6. 1. opět překonal počet nově uzdravených. Množství lidí očkovaných dvěma dávkami stouplo o půl milionu na 14 270 000, což představuje více než 45 % dospělé populace. Odborníci nicméně čekají další růst počtu onemocnělých v druhé půli ledna, který předznamená novou covidovou vlnu – ta by mohla trvat až do března či dubna. V souvislosti s epidemií byly zvýšeny platy lékařům a lékařskému personálu.

Přehled končíme zprávou o úspěšném, byť skromném návratu Ukrajiny do tzv. kosmického klubu. Dne 13. ledna byla po jedenáctileté přestávce vypuštěna další ukrajinská výzkumná družice, nazvaná Sič-2-30. Její mise má trvat tři roky a Ukrajina má zároveň připravenu řadu dalších projektů tohoto typu.

(boz)